Jsme ze stejné planety

Putovní fotografická výstava Charity ČR ukazuje, jak se se žije cizincům v České republice. Z jejich portrétů a příběhů se dozvíte, co se jim tady líbí a proč se rozhodli žít právě u nás. Fotografie Jindřicha Štreita doplňují texty s příběhy, které zpracovala novinářka Martina Vašíčková.

Výstava mapuje osudy lidí, kteří se narodili stovky a tisíce kilometrů od českých hranic, ale rozhodli se žít v Česku. Fotograf Jindřich Štreit a novinářka Martina Vašíčková se při vytváření portétů cizinců zaměřili na zmapování rodinného či pracovního prostředí podle toho, kam je oslovení lidé pozvali nebo kde je právě zastihli.

Do projektu se podařilo zapojit migranty z blízkého zahraničí, ze Slovenska, Německa, Polska, Ukrajiny, i zámořské a exotické národnosti, Spojené státy, Kolumbie, Ekvádor, Uganda, Jihoafrická republika.

Různé životní osudy a zkušenosti, které dokreslí textová část výstavy, odhalují samozřejmosti, které si mnozí Češi už ani neuvědomují – „jsme tady, protože tu není válka“, „chci tady vychovávat děti, protože tady funguje sociální a společenský systém“, „číšníci v restauracích a úředníci na úřadech jsou nevšímaví a arogantní“, „všude na světě mi už vždycky bude chybět kofola“, „Češi jsou neuvěřitelně negativní a depresivní, ale na druhou stranu mají skvělý smysl pro humor“, „tady jsem zapustil kořeny, kde jinde bych měl být pochovaný“…

Ukázka z vyprávění cizinců žijících u nás:

Zabih Paynda, 54 let, směnárník, Brno / Afghánistán:

„U nás byli komunisté, bylo jedno, jestli jste studoval nebo ne. Když jste se odněkud vrátil, dali vám samopal a poslali vás na frontu. Tak jsem využil nabídku na studia a v roce 1982 se začal učit v Československu. A schválně studium prodlužoval,“ popisuje Zabih důvody odchodu ze své země. V Brně vystudoval Vysoké učení technické, pak vedl obchod, posledních patnáct let pracuje jako směnárník. „Žiji tady v klidu, cítím se dobře,“ říká. Ale zažil i vydírání v době divokého kapitalismu na konci minulého století. „Mám legální zbraň, bez ní to v práci s penězi nejde,“ tvrdí. „Na Afghánistán jsem úplně nezapomněl, prožil jsem tam dětství. Ale stejně mě to nejvíc táhne tam, kde jsou moje děti a česká manželka. Doma je přece tam, kde máte rodinu, a ta je v Brně.“

Francie Finn a Greg Chandler, 38 a 41 let, provozovatelé hostelu, Olomouc/Austrálie:

„Když sedím u hokeje a Olomouc dává gól, cítím se tu jako doma. Ale jsou případy, kdy jsem naprostý cizinec. Nejhorší je to v restauracích. Číšníci jsou nevšímaví, arogantní. Teprve se učí, jak být číšníky. Taky na úřadech je to hrůza. Ale máme tady velmi dobré kamarády a Olomouc je tajemné, krásné město a nikdo o něm moc neví. Když jsem snil o vlastním hostelu, byla Olomouc moje první volba,“ vypráví Greg, proč se v roce 1998 rozhodl začít provozovat hostel pro turisty v hanácké metropoli.

„Konkurence tady nenabízí informace v angličtině, zdejší ubytovny nemají společné prostory nebo kuchyň pro hosty. My máme navíc nejlepší informace o městě, o kultuře, festivalech, vymysleli jsme pěší trasy po památkách. Když se děje něco zajímavého, doporučíme to. Pro Novozélanďany a Australany je například velmi exotický hokej. Tak jim půjčujeme brusle a vysvětlíme, jak se dostat na zimní stadion,“ líčí Greg a Francie, kteří už prý s Moravou tak srostli, že by nechtěli žít jinde. „Hlavně by nám všude jinde na světě chyběla kofola.“

Výstavu bylo či bude možné shlédnout na různých akcích  v České republice:

  • 11. až 12. července 2014 na Colour Meeting v Poličce
  • 4. a 5. července na festivalu Litoměřický kořen v letním kině v Litoměřicích
  • 19. až 29. června v kavárně Containall v Praze na Malé Straně
  • 16. června v rámci festivalu Otevřeno pořádaného Organizací pro pomoc uprchlíkům v Praze v KC Zahrada
  • 7. června na Refufestu v Praze
  • 30. dubna 2014 na Pražském Majálesu v Letňanech.
  • 11. října 2013 až 13. 1. 2014 v rámci výstavy Kde domov můj?  v Centru současného umění DOX v Praze
  • 18. října až do 8. listopadu 2013 ve foyer Domu kultury Mladá Boleslav
  • 20. září v kulturním domě Peklo v rámci multikulturního festivalu - pořádá Integrační centrum
  • 7. září 2013 doprovodná akce Refufestu na statku - pořádá InBáze
  • v dubnu 2013: v Ústí n. Orlicí na Malé scéně jako Doprovodný program festivalu Jeden svět (14. až 30.4.)
  • v září a říjnu 2012: na festivalu Refufest Rakovice (8.a 9. 9.), na Ministerstvu zahraničních věcí (23. 9.), v Olomouci na Univerzitě Palackého - v Tereziánská zbrojnici (25.9. až 7.10.) a ve Zlíně na Zámku Zlín a na Krajském úřadě ve Zlíně (8.10. – 15.10.)
  • v prosinci 2012: v Ostravě v Integračním centru a Ostravském divadle loutek (6.12. až 31.12.)
  • v srpnu 2012: na Mácháči 2012 (24. až 25. 8.), v červenci 2012: v Boskovicích 2012 (5. až 8. 7.), na festivalu Colours of Ostrava (12. až 15. 7.),
  • v červnu 2012: na United Islands of Prague (23. 6), v Divadle evropských regionů v Hradci Králové (21. až 30. 6.), 

Projekt byl ukončen 30. června 2012, avšak i v následujícím období byly a budou fotografie vystavovány na dalších místech ČR.

Pokud chcete, aby se fotografie na plachtách vhodné pro venkovní uvedení či jako zarámované obrázky ideální pro umístění v interiéru dostala i do Vašeho města, stačí se obrátit na Kláru Boumovou, koordinátorku migračních aktivit Charity ČR na adrese klara.boumova@charita.cz.

 

Projekt byl spolufinancován Obecným programem Solidarita a řízení migračních toků.
Výstava se konala pod záštitou ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga.

 logo MZV

Pokud se Vám výstava líbila nebo pokud máte vlastní příběh, VWPC-bef27bO4ZfaVvdjcLj_VV~xQmT6hUzjFm4UmlGB5._6Kx.