Tempa jde ostatním studentům příkladem

Jediné přání šestašedesátileté babičky je zajistit Tempovi co nejlepší budoucnost (foto: Ramesh Maskey/Charita Švýcarsko).

Zemětřesení 25. dubna 2015 v Nepálu se naštěstí událo během dne, kdy měly děti ve škole volno. Netra Bahadur Bhuyel, ředitel nižší střední školy Palchok, se ihned po katastrofě vydal na pozemek školy. Po příchodu na místo našel z původních tří budov jen trosky. „Vzali jsme všechno, co jsme mohli, a přenesli jsme školní vybavení na bezpečné místo,“ popsal svoji reakci.

Tempa při své cestě do školy (foto: Ramesh Maskey/Charita Švýcarsko).Celkem se v oblasti Sindhupalchok zřítilo až 95 % domů, ulic a škol s 3 100 učebnami. S vědomím, že každý den bez školy znamená pro děti ztracený den, zprovoznila Charita krátce poté 200 dočasných učeben ve 41 školách. Dvě z nich i ve škole Palchok. „Když se děti do školy vrátily, zažily šok a měly strach“, vysvětlil ředitel. Dva žáci navíc během zemětřesení zemřeli. „Na pět dní jsme přestali s výukou a zavedli zvláštní program zpívání a tance. Hodně také pomohlo, když se studenti naučili, jak se chovat v případě krizové situace.“

Díky Charitě ČR, Charitě Švýcarsko a dalším partnerským organizacím se ale dočasné učebny staly minulostí. Ráno se patnáctiletý chlapec Tempa se všemi žáky seřadil na dvorku a s pravou rukou na srdci zpíval národní hymnu: „Země poznání, země míru – Tarai, Pahad, Himal; jednotná je tato naše milující Matka země, Nepál“. Basy zněly ze starých reproduktorů a vítr je unášel nad horami na úpatí Himálají.

Nová budova školy je dle slov žáků nádherná (foto: Ramesh Maskey/Charita Švýcarsko). Ten den se totiž v Palchoku nevyučovalo. Probíhaly dokončovací práce pro předání nově vybudované školy odolné zemětřesení ze strany Charity do rukou ředitele Bhuyela. Připevňovaly se tabule, leštily kliky, děti v lese nasbíraly květiny k vyzdobení okolí školy a ostatní vynesly ven školní lavice pro zahajovací ceremoniál. Po devíti měsících stavby konečně nadešel čas, kdy se děti přestěhují do nových prostor.

„Ani nevím, co se mi líbí nejvíc. Škola je neuvěřitelně krásná,“ líčí potěšeně Tempa. Nové učebny jsou velké, světlé, vybavené moderním nábytkem a před hlavním vchodem se nachází velké hřiště. Také toalety jsou nové, na dvorku teče ze dvou kohoutků pitná voda. Nikdo nečekal, že by nová škola mohla vzniknout tak rychle.

Koza nebo dům

Když se Tempovy babičky někdo zeptá na zemětřesení, zakryje si uši a nechce o tomto zážitku mluvit (foto: Ramesh Maskey/Charita Švýcarsko).Tempa žije s babičkou Budhu Tamang v jednoduše zařízené chatě s jednou místností v obci Duwachaur. Vše, co mají, je jeden malý vařič, pár slepic a koz. Z původního života zbylo málo – jen reflektor na sousedově střeše připomíná životní úroveň této části Nepálu, kde rodiny bydlely v dvoupatrových domech s televizí.

Tempova babička netuší, zda a kdy bude moci přestavět svůj dům. Byť od státu získala první část peněz na rekonstrukci, rozhodla se investovat 50 000 rupií (necelých 12 000 Kč) na nákup několika koz, což považovala za důležitější. Chlapcova matka zemřela při zemětřesení. Jeho otec se znovu oženil a s novou ženou se přestěhoval do Káthmándú. Od té doby o Tempu pečuje právě šestašedesátiletá babička a dokonce pracuje ještě více, aby mohl chodit do školy. Přesto příjem vždy nevystačí na školní uniformy, pomůcky a poplatky za zkoušky. „Tehdy nám vypomáhá Tempův strýc“.

Každé ráno si Tempa zabalí aktovku a vydá se na dvacetiminutovou procházku do školy. „Můj oblíbený předmět je angličtina“, říká. Chce se stát umělcem. „Miluji kreslení a malování.“ V jeho očích se však často objevuje prázdnota a smutek.

Když dospělí ztratí vyhlídky do budoucna, zpravidla se ani nestarají, jestli jejich děti chodí do školy (Ramesh Maskey/Charita Švýcarsko).Mnoho dětí z Tempova okolí přitom buď nechodí do školy vůbec, nebo ji nedokončilo. Ředitel vysvětluje: „Člověka ochromí, když nevidí perspektivu do budoucna. Dospělí bez vyhlídek na lepší zítřky často tráví dny nicneděláním, hrají karty, pijí alkohol a nezajímá je, zda jejich děti chodí do školy.“ Sám kdysi studoval na střední škole Palchok a poté, co mu umřel otec, si musel vydělávat na školné brigádami. Vzdělání mu ale změnilo život, a tak přesvědčil Tempovu rodinu nechat ho studovat. „Tempa je ve škole velmi ukázněný. Když bude takto pokračovat, může být velmi úspěšný“, myslí si pan Bhuyel a doufá, že ostatní děti budou Tempův příklad následovat.

Převzato a upraveno od Charity Švýcarsko.