Válkou zmítaná Ukrajina potřebuje pomoc

Luba je jednou z mnoha starších a velmi zranitelných osob podporovaných Charitou Ukrajina v obci Torietsk (foto: Irene Broz/Caritas).

Luba je laskavá temperamentní dáma s tváří tvaru měsíce a vysoko posazenými baculatými lícními kostmi. Hlavu jí zdobí barevný šátek, jaký nosí většina žen z vesnice Torietsk ležící na frontové linii občanské války na Ukrajině. Tak ženu popsala Irene Broz z Caritas Internationalis, která má na starosti humanitární pomoc v Evropě a Asii a která sepsala své bezprostřední dojmy z návštěvy zmíněné země.

Charita Ukrajina pomáhá i dětem stiženým válečným konfliktem (foto:  Irene Broz/Caritas).Zdraví nás ze své verandy a zve dovnitř. Ukazuje na strop, jak jej opravili. Všimla jsem si dekorativní pásky, malého detailu připomínajícího, za jak důležité lidé považují vymezení vlastního domácího prostoru i v dobách krize.

„Granát nám spadl do kuchyně. Stalo se to v noci. V té chvíli jsem právě přicházela do ložnice. Minul mě jen o pár minut,“ vysvětlila Luba. Ona i její manžel museli následující měsíce spát ve sklepě, v němž je i v létě sužovala zima. Aby se zahřáli, používali všechny deky, které doma našli.

Střechu už nyní opravili. Luba nám ukázala dřevo, které dostala od Charity k vytápění domu během zimy. Při dotazu, jestli má děti, začala najednou plakat.

„Moje dcera žije v Donětsku, který drží povstalci, se svým mužem a mou pětiletou vnučkou,“ objasnila Luba. „Čas od času mi zavolá, ale neviděly jsme se dva roky. Byla bych ráda, kdyby žili na bezpečnějším místě, ale kam by jen mohli jít?“

Luba je jednou z mnoha starších a velmi zranitelných lidí, které podporuje Charita ve vesnici Torietsk. Vesnice leží pouze 2 km od styčné čáry s „Vládou nekontrolovaným územím kolem Donětsku“.

Rozlehlý pás východního regionu Donětska a Luhanska získali proruští rebelové poté, co Rusko před dvěma lety reagovalo na vyhnání prezidenta Viktora Janukoviče anexí Krymu.

Úroveň násilí v posledních týdnech dramaticky vzrostla i přesto, že panuje příměří. „Před dvěma dny začaly boje znovu. Viděli jsme armádu projíždět naší cestou. Dva dny probíhalo ostřelování. Měli jsme s manželem televizi po celou dobu hlasitě, abychom neslyšeli výstřely. Ale bývají nepřeslechnutelné a velmi děsivé,“ přiznala Luba.

Hned vedle bydlí další starší žena jménem Lidia. Její matce je 100 let a Lidii více než 80. Žijí samy.

„Když ostřelovali náš dům, seděla jsem na pohovce v obývacím pokoji. Granát proletěl oknem přímo vedle mně. Ani nevím jak, ale rychle jsem se uhnula. Zůstala po něm velká díra ve zdi a střepiny po celé místnosti,“ líčila Lidia.

Její matka přebývá ve vedlejším pokoji připoutána k posteli, občas blouzní. Lze jen těžko pochopit, jak obě ženy dokáží navzdory svému věku přežít téměř bez příjmů a jen s malým kouskem půdy před domem, kde Lidia pěstuje zeleninu.

Dva roky trvající konflikt na východní Ukrajině připravil více než milion lidí o domov, kolem 1,5 milionu lidí hladoví včetně 300 000, kteří potřebují okamžitou potravinovou pomoc. I přesto se místní obyvatelé snaží přežít.

Obcím odříznutým frontovou linií poskytuje Charita Ukrajina radiátory (foto: Irene Broz/Caritas).Papež František na 24. dubna vyhlásil speciální sbírku finančních prostředků na pomoc těm, kteří trpí stále trvajícími násilnostmi na Ukrajině. Zapojily se do ní všechny katolické kostely v Evropě.

„I když lidem musíme dát příležitost postavit se co nejdříve opět na vlastní nohy, nesmíme zapomenout na starší a velmi zranitelné osoby, které bez humanitární pomoci nemohou přežít,“ vysvětlil Hryhoriy Seleshchuk, koordinátor humanitární pomoci z Charity Ukrajina.  

„Někdy, když probíhají boje, musíme pozastavit činnost a počkat. Těžko se přitom smiřujeme s tím, že lidé potřebují naši pomoc a my se k nim nemůžeme dostat,“ přiznal Hryhoriy Seleshchuk. „Ještě těžším se pak jeví vědomí, že existují miliony lidí v nouzi v oblastech mimo vládní kontrolu a my tam můžeme poslat jen omezené množství pomoci.“

Dá se předpokládat, že s příchodem jara budou boje gradovat. Pro obyvatele žijící podél frontové linie na Ukrajině to znamená zvýšenou nejistotu a snížený přístup k základním zdrojům. Válka na Ukrajině zdaleka nekončí, přesto se zdá, že svět už před ní zavřel oči.

Když jsme odjížděli, podívala jsem se zpět a viděla Lidii sledující nás ze zápraží. Připomíná mi moji vlastní babičku vyprovázející nás při odjezdu. Pokaždé jsem přitom uvažovala, jestli ji nevidím naposledy. Zdejší zapomenutí lidé budí podobný pocit. Zmítají se na okraji Ukrajiny u násilně vytyčených hranic v centru dlouhotrvající a nepředvídatelné války…

Článek autorky Irene Broz je převzat z webu caritas.org.