2. února 2023
Aktuality
Jak vypadá každodenní život na válkou zmítané Ukrajině? S čím se potýkají lidé na západě země? Jak je ovlivňují neustálé výpadky proudu? Přečtěte si zápisky naší kolegyně Kateřiny Krejčové, která z Mukačeva pravidelně sepisuje své postřehy ze života na Ukrajině. Druhý díl je tady.
Letecký poplach
Venku lehce mrholí, lidé obcházejí generátory hučící na chodnících. Kolegyně Yana mi vysvětluje, že ne všechny bankomaty ve městě fungují a že si bude muset taky vybrat hotovost, protože po telegramových kanálech se šíří zpráva o plánovaných ruských útocích na ukrajinský bankovní systém, což způsobuje zvýšený zájem o jeho služby. Nedaří se mi tuto zprávu nikde ověřit, ale bez ohledu na to, zda má reálný základ, nebo ne, v průjezdu u bankomatu už postávají zachmuřené hloučky lidí. Vejít do budovy banky a vyřídit kromě výběru i složitější operace ale není možné. Zaměstnanci všem přísně zavírají dveře před nosem a rozhazují ruce směrem k listu papíru v průhledných kancelářských deskách přilepenému izolepou s nápisem: „LETECKÝ POPLACH.“
PŘISPĚJTE NA CHARITA PRO UKRAJINU
Automaticky saháme po mobilech a kontrolujeme aplikaci „Tryvoha“ („Poplach“): celá mapa Ukrajiny je teď červená, dokonce i Krym. Znamená to, že po několika dnech klidu tedy přichází další útok ohrožující všechny oblasti země. Hlavou mi bleskne, že bych měla být pozornější a přepnout se do režimu „oranžové“ na svém vnitřním semaforu, ale mozek příliš pomalu rekapituluje stav připravenosti recitací seznamu: evakuační zavazadlo, zásoby konzerv, 30 litrů užitkové vody naskládané v koupelně, 15 litrů pitné vody v kuchyni, nabitý telefon, nabitá solární powerbanka, doklady, čelovka. „Ale vždyť sem nic nespadne. Sem nedojdou!“ zní mi v uších slova našeho nejmladšího místního kolegy, teprve devatenáctiletého Daniela, který se mě nedávno pozorně a vážně zeptal: „Chodíš do kostela? Já chodím do kostela.“
VIDEO: Útoky na infrastrukturu způsobují neustálé výpadky proudu. Generátor na ulici v Mukačevu
Kolegové, asistentka Yana a architekt Taras, s telefony v rukou dále scrollují a během několika vteřin vědí vše o raketách, jejichž přílet očekáváme. Pociťuji lehkou nervozitu, ne ze strachu z raket, ale ze strachu, že mi něco podstatného unikne, že něco špatně pochopím, že si něčeho nevšimnu, že, jako už tolikrát, přes své české brýle nepochopím Ukrajinu. Ptám se Yany a Tarase, jaké kanály na Telegramu mám sledovat. Jíme stejné jídlo, pijeme stejný uzvar, teď budeme sledovat stejné kanály.
Hrdinové
Poplach trvá přesně hodinu a jedenáct minut. Místní pocházející z Mukačeva do úkrytů spíš nechodí. Taras už přestal sledovat telegramové kanály a teď zjišťuje, jak postupují práce na našich lokacích, kde dělníci staví modulární domky pro lidi, kteří sem utekli z východu Ukrajiny: z osvobozeného Chersonu, Izjumu, z Charkova, z Luhanské a Doněcké oblasti. Přesídlenci z těchto oblastí do úkrytů spíše chodí, i kdyby se jednalo o tu nejzápadnější tečku Ukrajiny. Až skončí poplach, Taras se na jednu z lokací vydá. Před pár týdny pro ni musel pořídit generátor, protože výpadky proudu znemožnily pokračovat se stavbou.
Obdivuji klid, s nímž Taras reaguje na letecké poplachy, protože ty, kromě toho, že vyvolávají úzkost, znamenají, že řetězec pečlivě naplánovaných úkonů stavebních prací je vždy neočekávaně přerušen, že nejde nic pořádně naplánovat. Telefonuje jednomu z dělníků, aby se ujistil, že stihl koupit lepidlo ještě předtím, než hypermarket v reakci na letecký poplach, stejně jako dříve banka, zabouchl skleněné dveře před nosem úplně každému. I těm, kdo nutně potřebují nakoupit materiál na výstavbu krizového ubytování pro lidi, jež podle interních směrnic klasifikujeme jako mimořádně zranitelné. (Pozn. Mobilní domky jsou již postavené, nyní probíhá výběr těch nejpotřebnějších lidí, kteří se do nich během pár dní nastěhují.)
VIDEO: Výstavbu modulárních domků komplikovaly výpadky proudu. Podařilo se je ale úspěšně postavit
Telefony nás upozorňují, že letecký poplach je u konce, kromě alarmu nám teď na mobilech začínají vyskakovat i zprávy od kolegů z pražské centrály. S poplachem končí i naše polední pauza. Pomalu jako bychom se probírali. Taras konstatuje, že v horské lokalitě Svaljava, v dobách míru tak vyhledávané milovníky horské turistiky, dnes sice napadlo po kolena sněhu a šíleně mrze, ale je to lepší, než kdyby pršelo. Kluci naštěstí stihli koupit to lepidlo ještě před poplachem. „Molodci,“ opakuju po Tarasovi jako v hodině ukrajinštiny slovo, které v překladu znamená „machři“, „borci“, „hrdinové“. Mo-lod-ci.
Jak pomáhá Charita Česká republika na Ukrajině
Na západě Ukrajiny, odkud Kateřina Krejčová píše své zápisky, pomáhá Charita Česká republika i díky štědré pomoci dárců, kteří přispěli do sbírky Charita pro Ukrajinu.
Ruská invaze vyhnala z domovů miliony lidí, z nichž velká část našla bezpečné útočiště právě na západě země. Tyto regiony ale neměly dostatečné zázemí pro tolik lidí, a tak se mnozí z nich museli ubytovat v tělocvičnách a halách. Charita Česká republika na západě země vystavěla modulární domky pro Ukrajince, kteří přišli o střechu nad hlavou. Zároveň jsme zrekonstruovali hromadná ubytovací zařízení, aby v nich bylo možné zajistit důstojné podmínky k životu. Lidem prchajícím před válkou jsme poskytli peněžní podporu na pořízení základních potřeb.
Ukrajincům na západě země zajišťujeme také psychologickou pomoc. Ve spolupráci s Hasičským záchranným sborem ČR jsme vyškolili místní psychology v poskytování psychologické péče v krizových situacích.
