„Domečky jako v pohádce“

Roz během svého vyprávění v Masarykově veřejné knihovně ve Vsetíně.

… zněla první vzpomínka kurdské Syřanky Roz na Českou republiku, když před téměř 10 lety přistávala s matkou a dalšími pěti sourozenci nad Prahou, v níž rodina získala azyl. V Sýrii padli dva její bratranci v bojích proti Islámskému státu a sestřenice pro změnu bojovala v mediálně známé bitvě o Kobani na hranicích s Tureckem.

Dnes již Roz mluví plynně česky a studuje na univerzitě v Plzni. Do Sýrie se vrátit nehodlá, neboť svůj život již spojila s naší zemí „Stejně těžce, jako jsme se vypořádávali s novým životem v Evropě a v České republice, bychom se dnes vypořádávali s návratem do Sýrie. Nic nás tam už nečeká,“ přiznala Roz.

Její příběh tvořil součást akce Živá knihovna na Masarykově veřejné knihovně ve Vsetíně, která se za podpory Charity ČR a ve spolupráci s Městským úřadem Vsetín konala 11. prosince. Zastřešujícím tématem se stala lidská práva. Živé knihovny se zúčastnili žáci devátých tříd dvou vsetínských základních škol. Mohli se při té příležitosti například dozvědět, proč Roz nenosí burku, nebo že má kurdština spolu s češtinou spoustu stejných slov (např. beran, krk, žena aj.).

Světlana navštěvuje svůj rodný domov na Ukrajině už jen zřídka.Světlana, další „živá kniha“, se s žáky podělila o zkušenosti, kdy se coby žena z Ukrajiny bez podpory rodičů ocitla i s čtyřmi dětmi v cizí zemi. Předtím žila v menší vesnici poblíž západoukrajinského města Lvov. Kvůli výdělku se rozhodla pro dočasnou práci v Praze. Od té doby uplynulo 12 let. Dnes Světlana disponuje dvojím občanstvím, ale jak sama říká, úředníci doma neuznávají pasy Ukrajinců žijících v Evropské unii. „Začátky byly hodně těžké, pracovala jsem od 6 od rána do 8 večer jako uklízečka, celé roky jsem neviděla denní světlo,“ svěřila se Světlana. „Mile mě překvapilo, jak se tu u vás chováte ke svým dětem, jak jim vše vysvětlujete. To je hezké, u nás to tak není,“ dodala.

V průběhu besedy se žáci často ptali, jak se původně cizinci naučili mluvit plynně česky, zda jezdí domů, zda se chtějí vrátit do své rodné země nebo jaký na ni mají v současnosti názor. Během Živé knihovny vystoupila i ředitelka místní neziskové organizace Adorea s příspěvkem o dobrovolnické práci v České republice stále často vnímané pouze jako koníček během studií.

Živá knihovna se uskutečnila v rámci projektu Charity ČR Partnerství pro rozvoj, který finančně podpořila Česká rozvojová agentura a Ministerstvo zahraničních věcí v rámci probíhajícího Evropského roku pro rozvoj 2015.