5. května 2015 Charita pro Nepál

„Vlastní plachta, to je luxus,“ říkají ti, kdo přežili

Zahaleni ranní mlhou dojedeme do vesnice Marchugaun. Je velmi brzy. Nečekám, že bude někdo vzhůru. Ale už na začátku vesnice slyšíme hlasy. Tak popisuje svou cestu Stefan Teplan z Charity Německo, který společně s kolegy zjišťuje v Nepálu rozsah škod a hlavně potřeby lidí, kteří během zemětřesení na konci dubna přišli o své domovy.

Marchugaun je malá vesnička s asi 120 obyvateli nedaleko města Gorkha, vzdáleného 30 kilometrů od epicentra zemětřesení. V mlze rozeznáváme tvary postav dětí, které si hrají, a skupiny mužů, kteří stojí před velkou plachtou umístěnou na chůdách. Tento provizorní přístřešek slouží nyní jako místo ke spaní jedné třetiny obce.

„Nikdo nespí," říká Issor, místní farmář. „V těchto dnech je obecně těžké najít vůbec nějaké místo ke spaní. V domech už nikdo nežije ani nespí."

Přibližně 75 % domů v Marchugaunu se zřítilo. A u těch doposud stojících jsou při bližším pohledu viditelné trhliny ve zdech. „V domech jako tento je nemožné usnout, když se musíte bát, že by se dům mohl v každém okamžiku zhroutit a vy zůstanete pohřbený v troskách," pokračuje Issor.

Každý večer se téměř všichni muži, ženy a děti choulí jako sardinky v pouhých třech stanech. Další dva stojí na druhém konci vesnice. „Mnozí z nás chodí spát na střídačku, aby se pod plachtou uvolnilo místo," popisuje dále Issor. Za úsvitu se lidé vykulí z této provizorní ložnice a usedají před tím, co zbylo z jejich domů. Rozdělají si oheň a připravují snídani.

Jaumaya Ranaa s patnáctimesíční dcerkou Nabinarana (AFP/Matthieu Alexandre pro CI)Tham, Jaumaya Rana, jejich osmiletý syn Nabin a patnáctiměsíční dcerka Nabinarana patří k těm, kteří přežili. „Jen se podívejte na to dítě," říká Jaumaya. „Její tvář je pokryta štípanci od komárů. Ti se celou noc hemží pod plachtou. Naše děti většinu času propláčou. Tak se nedá spát."

„Alespoň jsme přežili," navazuje Tham. „Když zemětřesení zasáhlo, myslel jsem, že je to konec." Tham dále vypráví, že nebral nijak vážně, když se vše v domě začalo otřásat. Před mnoha lety, vzpomíná, zažil menší zemětřesení trvající jen několik sekund a to nezpůsobilo žádnou škodu.

Pro jistotu požádal svou ženu a děti, aby z domu odešli. Byla to záchrana na poslední chvíli. Jakmile se jim podařilo uniknout, jejich dům se zhroutil, současně s většinou ostatních budov v Marchugaunu. A právě to musel být pro Thama onen apokalyptický okamžik, kdy si myslel, že to je konec. Zkamenělý hrůzou také sledoval, jak se kamsi řítí svah před jeho domem. Naštěstí se dostal včas pryč jen s drobnými modřinami.

Mlha mizí. Nabin hledá další dříví do ohně. Jaumaya s dítětem v náručí a Tham sedí před ohněm, na kterém připravuje obyčejné rybí kari v plechovce, kterou vyhrabal z trosek. „Díky bohu, že máme stále ještě co jíst a že nám dokonce zůstaly i nějaké krávy. Ale to, co nutně potřebujeme, pokud nám tedy lidé z Charity opravdu chtějí pomoci, je plachta pro náš vlastní přístřešek. Říkám vám: Mít svou vlastní plachtu, to je pro mě luxus."

Poměrně skromná žádost, kterou slyší charitní pracovníci při svých průzkumných návštěvách v postižených nepálských vesnicích znovu a znovu.

Den poté, co se vracím z Marchugaunu, začínají Charity distribuovat plachty v horských oblastech Gorkha, Sindhupalchowk, Kavre a Nuwakot. Pro oběti zemětřesení se chystají také vybudovat pevnější dočasná útočiště a v budoucnu, což může trvat i několik let, postavit dokonce domy, které zemětřesení odolají.

Článek přezvat z caritas.org.

Charita pro Nepál: sbírkový účet č. 55660022/0800, VS 107 nebo možnost zaslat DMS CHARITASVET na číslo 87  777. Všem dárcům srdečně děkujeme.