21. ledna 2005 Srí Lanka

19. ledna 2005, Colombo, Srí Lanka

Průběžný deník zástupců Sdružení Česká katolická charita na Srí Lance

Tento deník popisuje naše zážitky a pocity z monitorovací cesty po nejvíce zasažených oblastech ostrova, který se jen pozvolna zotavuje z tragické přírodní katastrofy, vlny "tsunami" z 26.prosince 2004. Účelem naší cesty je jednak poskytnutí okamžité pomoci tam, kde je to potřeba. Srí Lanka se však dnes již nachází v další fázi než při první, naléhavé pomoci. Hlavním účelem cesty je tedy monitorovat situaci, práci Charity a podpořit či zahájit vhodný projekt, sloužící k obnově ostrova a normálního života postižených lidí.
V deníku se nedozvíte, jak probíhala jednání a schůzky, kterých se účastníme, ani proč někdo chce pomoci a jiný třeba jen profitovat z neštěstí druhých. Nejde tu o zápis z porady ani o propagaci. Pokud ale bude chtít, můžete den za dnem sledovat naše dojmy, pocity z této překrásné země s tisíciletou historii, o tom jak ji neštěstí a zoufalství změnilo.
Aby se promítly co nejčerstvější dojmy, zapisujeme tyto poznámky každou noc. Kvůli komplikovanému spojení (občas nefunguje telefon a internet je o to větším problémem) se nám však s největší pravděpodobností, nepodaří je zasílat pravidelně.
Nesuďte, prosím, poněkud lehčí formu těchto zápisků, odrážejí naši potřebu uvolnit tlak, který snad v každém z nás vyvolává takové množství utrpení a smutku.

 

19. ledna 2005, Colombo, Srí Lanka

Po dvanáctihodinovém letu s ČSA s mezipřistáním v Dubaji přistáváme v 7 hodin místního času v Colombu, hlavním městě Srí Lanky. Již při prvním nadechnutí vlhkého vzduchu poznáváme asijskou tropickou zemi. Na letišti nás čeká krajan, pan Miloš Zábranský, který se představuje jako buddhistický mnich a dotvrzuje to svou vizáží. Je oblečen v cihlovém mnišském rouše, které zde obyčejně požívá velké autority. Pan Zábranský, povoláním kameraman, sem přijel původně studovat buddhismus, ale za současné situace se rozhodl vrátit se ke svému řemeslu. Chce prospět místním tím, že podá filmové svědectví o katastrofě. Možná se s ním ještě setkáme, až budeme objíždět jih ostrova.
Následuje cesta z letiště pod rozžhaveným sluncem, hodina a půl krkolomné jízdy místních zdatných, ale zběsilých šoférů, a zplodin, které produkují místní tuktuky - dvoutakt připomínající naší velorexku.
Jsem unešená z krásných místních žen, zejména sinhálek, vypadají a oblékají se jako princezny z tisíce a jedné noci. Lidé jsou zde drobní, snědí a velmi přátelští, oslovují vás na ulici, chtějí peníze a smějí se i když jim nic nedáte.
Fascinující je všudypřítomná směsice kulturních symbolů - mešity vedle kostelů, zahalené muslimky vedle sinhálských žen oblečených v ozdobných, barevných sárí, buddhistický mnich v oranžové rouše kráčející směrem k skleněnému business centru. Všude  bují vegetace, která se prodírá domky, chatrčemi, a line kolem sebe nasládlou vůni, mísící se s vůní kadidel a připáleného oleje.
Na Srí Lanské Charitě nás postupně přivítal manažer, tiskový mluvčí, Patric z francouzské Charity Secoure Catholic a otec Damian. Informovali nás o právě uveřejněné mimořádné výzvě členům Caritas Internationalis, na kterou mohou přispívat Charity z celého světa a kterou s francouzským patronátem bude realizovat Charitas Srí Lanka na všech postižených místech. Priority jsou dočasné a trvalé obydlí, obnova obživy a pomoc dětem. Rozpočet je ohromující, ale odpovídá rozsahu škod. Probrali jsme naši cestu do postižených oblastí a možnosti financování projektů ve vládou poněkud opomíjené oblasti provincie Baticaloa, kde úspěšně působí náš holandský partner Cordaid. Práce a materiální pomoc je potřeba všude.
Zítra se zúčastníme konference biskupů a v pátek bychom chtěli vyrazit na monitoring práce Charity směrem na jih do Galle, zjistit situaci kolem české mobilní nemocnice, která nás požádala o podporu. Zastavíme se v Korindě, kde potřebují podporu rybáři a budeme pokračovat do Batticaloa, kam bychom měli dorazit zhruba v pondělí.
O tsunami tragédii jeden místní buddhista pravil: Tragédie našla v lidech Boha, sjednotila celý národ. Teď se jen modlím, aby následné tahanice neoslovily to horší v nás.
Protože Kolombo nepatří k postiženým oblastem, tragédie se na něm nijak viditelně neobtiskla, i když každý z místních má nějakou vzpomínku či příbuzného, který byl postižen. Obecně je trápí nejen tsunami, ale i válka, která trvá již přes dvacet let a zemi vyčerpává.V místním periodiku se objevil článek o tom, že vláda podporuje hlavně jih ostrova.
Pavlína Jandlová a Jakub Dvořáček