26. ledna 2005 Srí Lanka

22. ledna 2005, Galle, Srí Lanka

Průběžný deník zástupců Sdružení Česká katolická charita na Srí Lance

Přespali jsme v jednom z mála hotýlků, který vydržel nápor vln. Stojí na malém skalním ostrohu a tříští se o něj přicházející vlny. Až teď ráno máme možnost vidět dosah katastrofy, náš průvodce nám vysvětluje, jaká je současná situace místních. Jedinou skutečností pro ně je snaha přežít. V tuto chvíli to už ale neznamená přežít do druhého dne, tato akutní situace už pominula, ale obavy jsou neméně tíživé - co bude dál? Kdy se vrátí turisté, kteří dávali obživu většině zdejších obyvatel? Bude dost ryb až konečně vyrazí rybáři na moře? Mořské dno se změnilo, některé druhy ryb zmizely... Rybáři se cítí jako cizinci ve vlastní zemi; žijí ve stanech a ve zbytcích rozbořených, vlhkých domů a čekají. Všichni jim slibují; vláda, neziskové organizace i soukromí dárci. Přijíždí spousta delegací, litují, kroutí hlavami nad mírou zkázy, kladou spoustu otázek a pak nasedají do drahých terénních aut a odjíždějí…
Rádi slyšíme, že stany i vodní pumpy, které Česká katolická charita do Unawatuny začátkem ledna poslala, slouží spolehlivě. Na jednom ze stanů vidíme fixem napsané jméno a současnou adresu "nájemníka". Ano, teď žije tady, jiné obydlí nemá.
Jedeme se podívat do města, které jsme v noci jen minuli. Galle je víc místem duchů, jen pomalu se vrací život do dřívějších ulic, což jsou teď jen jakési koridory lemované troskami domů.
Nejméně utrpěla pevnost vystavěná portugalskými kolonisty. Mohutné zdi zmírnily nápor vody a tak se budovy v pevnosti potýkaly jen s pronikající vodou. Sem se už život vrací a zanedlouho nikdo nepozná co se tu odehrálo. Maják na nejzazším výběžku už zase osvětluje noční nebe a z blízké mešity se ozývá volání muezzinů.
Ačkoliv je státní svátek, tentokrát muslimský, je místní banka otevřena a po chvíli se nám daří vyměnit cestovní šek s příslibem asistence do budoucna. Další zastávkou je budova místního zastupitelstva, domlouváme si na příští den schůzku se starostou, chceme získat zasvěcené a komplexní informace.
Od ochotných policistů se po dlouhém domlouvání dozvídáme, kde se nachází zdejší fakultní nemocnici. Ta naštěstí neutrpěla žádnou škodu, je poměrně daleko od moře v kopcích za městem. Nemocnice je komplex mnoha budov v lepším či horším stavu, vlivem horka a častých dešťů získaly unavený a zašlý vzhled, jaký mívají zděné stavby v tropech.
Na chodbách je živo, sem a tam prochází pacienti a nemocniční personál. Přístroje vypadají poněkud opotřebovaně, ale jsou tu a fungují. Problémem je podle ředitele velké množství pacientů, kteří přibyli z poničené porodnice a dětské kliniky Mahamudra v Galle. Lékařů a zdravotních sester je v regionu dost, chybí tu však kapacita lůžek zničené dětské kliniky a porodnice. Tu může částečně nahradit dětské oddělení české mobilní nemocnice. Organizace Hand for help, která mobilní nemocnici zorganizovala, nás požádala o příspěvek na pokrytí nákladů na provoz, aby zde nemocnice mohla působit o tři měsíce déle. Další možností, jak použít části peněz ze sbírky je podpořit vyslání českého gynekologického týmu spolu s vybavením.
Proto jsme si mobilní nemocnici prohlédli, promluvili s ředitelem fakultní nemocnice i s vedením dětské nemocnice, abychom zjistili jejich skutečné potřeby.
Dalším místem našich návštěv byl katolický kostel, kde jsme požádali o schůzku s knězem odpovědným za organizování a koordinování pomoci obětem tsunami. Uprchlický tábor, který zřídila katolická církev vedle kostela, byl již prázdný. Lidé se navrátili zpět do svých domovů. Nicméně v charitním středisku bylo rušno, lidé nakládali balíky pomoci, které jsou rozvážené po celé oblasti.
Pavlína Jandlová a Jakub Dvořáček