31. ledna 2005 Srí Lanka

27. ledna 2005, Batticaloa

Průběžný deník zástupců Sdružení Česká katolická charita na Srí Lance

Jedeme přes vnitrozemí na východ do města Batticaloa. Cestou míjíme srílanské poutní místo zvané Kataragama. Na jednom místě zde stojí vedle sebe buddhistické, hinduistické a muslimské chrámy a při různých slavnostech sem údajně proudí stovky lidí.
Vnitrozemí ostrova je barevné a tak si na chvíli odpočineme od pohledu na rozbité pobřeží. Míjíme hraniční pásmo a přijíždíme na území, které je už více jak dvacet pět let sužované občanskou válkou. Co chvíli je míjíme kontrolní stanoviště, všude se pohybují ozbrojení vojáci a co chvíli jsou vedle cesty role ostnatých drátů a malé bunkry schované ve vysoké trávě. Je velmi těžké odhadnout kdo je kdo, máme ale pocit, že se jedná o pravidelnou Srí Lanskou armádu. Vražedný konflikt sužuje zemi po desetiletí a nemá konce, po klidnějších obdobích kdy obě strany nabírají dech se znovu a znovu pouštějí do krvavých lázní. Jednou štěstí přeje sinhálské armádě pak zase tamilským tygrům. Neštěstí a utrpení dopadá tak jako vždy nejvíce na obyčejné lidi, kterým jde jen o to, aby mohli žít v klidu a vychovávat své děti. Vesnice jsou chudší a lidé se již tak spontánně nesmějí. Sehnat ubytování v Batti je těžké, je zde hodně neziskových organizací a téměř žádné hotely. Kvůli válce sem turisté skoro nezavítají. Naše  známá nakonec přece jen uspěla a sehnala malý špinavý hotýlek, vlastně jen pokoj s pryčnami a malinkým okýnkem. Kromě nás je v pokoji ještě spousta živočichů, ale jsme za něj vděční, cesta byla nekonečná.
Už je pozdě večer, ale na místní Charitě ještě zastihneme otce "Šri". Přijel na motorce a působí dojmem, že je blízký místním lidem a má přehled o situaci v okolí. Na první pohled je to příjemný člověk, má chuť do práce a snaží se jak to jen jde. Domlouváme si schůzku na ráno, kdy nás vezme do zničených oblastí a ukáže místa, kde město a okolí utrpěl o nejvíce.
Jdeme spát se štěnicemi, švábi už dávno usnuli.
Pavlína Jandlová a Jakub Dvořáček