31. ledna 2005 Srí Lanka

28. ledna 2005, Batticaloa, Navalada

Průběžný deník zástupců Sdružení Česká katolická charita na Srí Lance

Vyrážíme brzo ráno do Charity, zde působí pod zkratkou "EHED", snídáme v místním krámku, pár placiček a napodobenina kávy. Pak ještě nákup adaptéru na další typ zásuvky, již druhý odlišný. Nasedneme do půjčeného auta, otočíme klíčem v zapalování a nic, po několika pokusech se odhodláme k nejosvědčenějšímu typu dopravy, tedy k chůzi. Na Charitě nás čeká řidič a průvodce v jedné osobě. Pomohl nám nejen v orientaci po tomto zdemolovaném městě a jeho okolí, ale sehnal i chlápka, který slíbil oživit baterii.
Na rozdíl od města Galle na jihu Srí Lanky, tady nápor živlu nejvíce zasáhl obytné, nechráněné oblasti a tak se odrazil na mnohem větším počtu zemřelých. Na některých místech nezbylo po domech vůbec nic, jen holé písčité pláně. Všude se třepotají bílé praporky, které označují, že na místě někdo zahynul.
Ve tři hodiny spěcháme na další schůzku, tentokrát s představitelem organizace CAFOD, Charitou z Velké Británie. Další návštěva nás pak čekala u zastoupení holandské katolické organizace "Cordaid".
Setkáváme se s organizací FCE- Foundation for Co-Existance. Diskutujeme o podpoře návratu několika desítek rodin na jejich půdu v kompletně zničené oblasti Navalady. Tito lidé  již přes měsíc žijí v uprchlickém táboře, který využívá budovu základní školy. Ta však musí být v nejbližších dnech uvolněna, aby bylo možno zahájit běžnou výuku. Mají se přesunout do velkého stanového tábora, s čímž tito lidé nesouhlasí. Chtějí se vrátit na své místo, i když i zde budou žít dočasně jen ve stanech. Delší pobyt v uprchlickém táboře má devastující účinky na osobnost lidí, zvyknou si na pasivní způsob života, žijí od jednoho jídla k druhému, což je pak jediným rytmem, přichází apatie. V první fázi podpoříme přesídlení padesáti rodin. Musí se vyčistit půda a nakoupit základní vybavení. Během katastrofy přišli tito lidé o vše, včetně mnoha příbuzných a přátel. Nakoupí se kuchyňské náčiní, vařiče, generátor na elektřinu a loď na přepravu plus další, potřebné věci pro pobyt.
Večer se jdeme podívat na Navalady, zbyla tu jen písčitá pláň a palmy, nedaleko šumí moře. Pás je naštěstí dál jak 100 metrů, takže se na něj nevztahuje vládní nařízení o neosidlování pobřeží v pásmu právě do 100metrů. Tam kde stály domy a vedla silnice není nic než trosky a hromady sutin. Vyvrácené náhrobky malého hřbitůvku, ční zasypané pískem jako jediná připomínka toho, že i zde žili a umírali desítky lidských generací.  
Pavlína Jandlová a Jakub Dvořáček