Myanmar uprostřed probíhajícího konfliktu

Myanmar uprostřed probíhajícího konfliktu

Maurice McQuillan, manažer pro krizové situace v organizaci Trócaire (Charita Irsko), navštívil město Myitkina, kde se setkal s myanmarskými uprchlíky, kteří utekli před boji mezi vládními jednotkami a Kačinskou nezávislou armádou. Přinášíme překlad jeho zprávy o situaci v odlehlé části Myanmaru (Barmy).

Všichni jsme nejspíš viděli reportáže o Myanmaru (Barmě), jak směřuje k demokracii. Aun Schan Su Ťij (pozn. opoziční politička a generální tajemnice strany Národní liga pro demokracii) byla propuštěna z domácího vězení a zvolena do Národního shromáždění během návštěvy amerického prezidenta Obamy v roce 2010.

Za novinovými titulky se však skrývá pomalý proces demokratizace.

Ne tak dobře známý je fakt, že ve vzdálenějších myanmarských příhraničních regionech stále pokračuje etnický konflikt. Lidé ze státu Kačin, nacházejícího se na severu země u čínských hranic, se ocitli uprostřed střetu obou stran probíhajícího konfliktu.

Dohoda o příměří, která vstoupila v platnosti před 17 lety, byla porušena už 9. června 2011, což vedlo k válce mezi Kačinskou nezávislou armádou a vládními jednotkami. O své domovy a živobytí přišlo přes 85 tisíc civilistů, kteří jsou rozptýleni po celém regionu a žijí v provizorních obydlích v džungli či v narychlo postavených táborech.

V těchto nebezpečných poměrech poskytuje organizace Trócaire (Charita Irsko) jídlo, přístřeší a základní služby 24 tisícům lidem, kteří se usadili ve vůbec nejvzdálenějších oblastech státu Kačin. Při psaní zpráv z Myitkiny, kde zjišťuji informace o táborech, jsem zjistil, že jde o víc než jen o politické tahanice, vojenské boje a statistiku o počtu vysídlených civilistů. Jde především o obyčejné muže, ženy i děti.

Maran Ji našla úkryt, ale domů se nemůže vrátit (foto: Made Ferguson z Trócaire)7. prosince jsem odjel z oblasti Myitkina do tábora sv. Pavla, vzdáleného asi 40 km od hranic s Čínou. Tam jsem potkal mladou ženu jménem Maran Ji, která mi pověděla svůj smutný příběh. Maran Ji byla v pokročilém stádiu těhotenství, když boje zasáhly její vesnici. Obec najednou stála uprostřed bitvy o klíčový most. Byla noc. Vesnici pohltily přestřelky ručními zbraněmi. Most zničily minomety.

Maran Ji využila první příležitosti a utekla. Šla pěšky. Musela přeplavat řeku, aby se dostala pryč. Po prožitém traumatu, námaze a stresu na druhém břehu řeky potratila. Putovala dál pěšky celou cestu, až se dostala do tábora sv. Pavla. Ani po šesti měsících, které uplynuly od doby, co utekla, není schopná se do své vesnice vrátit. Je na tom fyzicky dobře, ale duševní jizvy zůstávají stále čerstvé. S pomocí Trócaire a našich partnerů má teď střechu nad hlavou. Je zdravá a je v bezpečí. A to znamená hodně.

Myanmar míří k demokratickému zřízení. Nepochybně o tom budete v následujících týdnech, měsících i letech číst. Vzpomeňte si přitom také na Maran Ji v kempu sv. Pavla umístěného 40 kilometrů od čínské hranice. Rok 2013 pro ni nebude snadný rok.

Přeloženo ze stránky blog.aritas.org.

Fotografie (vč. úvodní s ulicí z města Myitkina): Made Ferguson (Trócaire)