10. ledna 2005 Indonésie

Známky naděje uprostřed zkázy

Od humanitární pracovnice organizace Caritas Louisy Croweové z indonéského Medanu

Brzy ráno programový manažer Caritas Austrálie Jamie Isbister nasedl do malého letadla směřujícího do zničeného města Meulaboh na západním pobřeží Acehu.

Spolu s ním byla malá skupina humanitárních pracovníků z Mercy Corps, Jesuit Refugee Service (JRS) a Catholic Relief Services (CRS). Letadlo přepravovalo zásoby právě do tohoto města, které utrpělo plný zásah při zemětřesení a tsunami 26. prosince. V letadle byly zásoby pro obyvatele Meulabohu, kteří byli donedávna odříznuti od pomoci kvůli rozsáhlým škodám na silnicích. Na poslední chvíli neletěli dva humanitární pracovníci, aby se do malého letadla vešlo více zásob.

Let trval asi jednu hodinu a posledních deset minut Jamie viděl pobřeží smetené vlnou a spoušť způsobenou na zemi.

"Lidé, které žili blízko pobřeží, neměli žádnou šanci," řekl. "Všechny domy ve vzdálenosti do 100 metrů od pobřeží byly zcela zničeny."

V moři pluly trosky, včetně částí lodí a domů. Rybářské lodě, živobytí tolika místních lidí, byly zničeny. Některé z nich vzedmutá voda odnesla na 500 metrů do vnitrozemí.

Přistání nebylo snadné. Malá plocha byla poškozena obrovskými prasklinami a dírami. Jamie mluvil s místními lidmi o tom, co se stalo. Jeden muž před troskami svého domu hovořil o tom, jak jeho žena a dítě přežily, ale že 30 lidí jen z jeho sousedství vlna tsunami zabila. Podobný příběh se opakuje podél celého pobřeží.
Počet obětí se odhaduje na 18 až 20 tis., ale to jsou jen velmi konzervativní odhady. Mnoho lidí se stále pohřešuje a očekává se, počet obětí poroste. Všude ještě leží voda a lidé s tyčemi stále hledají těla.

Je dobře, že se humanitární pomoc konečně dostala k obyvatelům Meulabohu. Ve městě teď působí asi osm organizací, které poskytují zdravotnické a hygienické služby a vodu. Červený kříž a MSF zprovoznily nemocnici. Jednou ze skutečných potřeb je zajištění přístřeší pro lidi, kteří přišli o své domovy.
Caritas bude spolupracovat se svojí partnerskou organizací CRS a hledat pro tyto lidi krátkodobé i dlouhodobé ubytování. Je tu řada uprchlických táborů, které jsou pod kontrolou indonéské armády TNI. Armáda je zde v Meulabohu silně zastoupena a má pod kontrolou distribuci potravin a další pomoci. Humanitární organizace s ní musejí svoji práci koordinovat.

Ve vnitrozemí, jen o půl kilometru dál, jsou domy poškozeny jen málo. Nehledě na tak obrovskou zkázu si Jamie všiml lidí, kteří se začínají částečně vracet k normálu. Lidé si opravují své domy, na ulicích se opět objevují auta a motorky, na tržišti se prodává zboží a nedávné deště přinesly i trochu čerstvé vody. Byly vidět známky toho, že se život vrací do starých kolejí. Houževnatost obyvatel Meulabohu, uprostřed truchlení nad těmi, kteří tragédii nepřežili, dává naději do budoucna.

Louise