Humanitární pomoc

Humanitární pomoc znamená krátkodobou materiální a logistickou pomoc poskytovanou v okamžiku nenadálé humanitární krize způsobené přírodní katastrofou nebo společenskými událostmi v dané zemi. Jedná se o záchranu lidských životů, zajištění základních lidských a hygienických potřeb (dodání vody, jídla, přístřeší) a poskytnutí základní zdravotní pomoci. Jde o aktivity krátkodobější povahy řešící především bezprostřední rizika.

Pomoc v Mosulu navzdory vedru a chaosu

Pomoc míří hlavně do rodin s dětmi a ke starým lidem

„Už od června je tady stabilně 40 stupňů, přesto se lidé trpělivě registrovali, seřadili a čekali, až se na ně dostane. Vzhledem k počasí jsme se ujistili, že jim můžeme poskytnout dostatek pitné vody,“ píše přímo z Mosulu o distribuci potravinové pomoci a hygienických balíčků náš koordinátor v Iráku Filip Černý. Město bylo na začátku července osvobozeno od nadvlády radikálů tzv. Islámského státu, ale podle Filipových slov tady stále panuje zmatek. Ke stabilizaci situace Charita přispívá distribucí humanitární pomoci.

Voda a mýdlo zachraňují životy v Nigérii

Ilustracni foto - voda - Caritas Internationalis

Až dva miliony úmrtí ročně způsobí nemoci, kterým by se dalo předejít správným mytím rukou. Zhruba každou minutu a půl zemře na světě jedno dítě kvůli špinavé vodě. Těmto dětem ani jejich maminkám nikdy nikdo nevysvětlil základní pravidla hygieny. A tak mnohdy nestačí, že distribuujeme balíčky s hygienickými potřebami – stejně důležité je šíření povědomí, jak s věcmi v balíčku správně naložit. I to tvoří součást humanitární pomoci.

Charita ČR se loučí s Filipínami

Loučení s Filipínami (foto: Jakub Žák)

Bezmála patnáct milionů korun na obnovu země, přes pět tisíc podpořených rodin a více než osm set farmářů zapojených do zemědělských projektů. Tak by se dalo v hrubých obrysech načrtnout působení Charity ČR na Filipínách po ničivém tajfunu. Pojďme si na následujících řádcích připomenout, jak to celé začalo, jak nedocenitelnou pomoc Charita ČR Filipínám poskytla a zda se jí podařilo dovést vše do zdárného konce. Součástí článku je video s rozhovory o trnité cestě k uzdravení zdevastovaných ostrovů.

Jižní Súdán sužuje hlad i nejhorší násilí za posledních 15 let

I staří lidé se musí vydávat do buše hledat možnou potravu (foto: Caritas Internationalis).

„Tělo se mi třáslo hladem,“ popsala pětašedesátiletá Julia Kefi, vdova žijící v Rajafu, odlehlé vesnici Jižního Súdánu. „V sedm hodin ráno jsem se proto vydala najít v přírodě volně rostoucí zeleninu a vracím se teď v poledne zpět. Jídla se v buši dá nalézt velmi málo. Až zásoby dojdou, budeme čekat na smrt“. Někdy je Julia příliš slabá, aby chodila. Závisí na pomoci z kostela či od přátel – dalších starších žen, převážně vdov. „Tím, že se rozdělíme, všechny přežijeme den.“

Setkání v Iráku odstartovalo novou vlnu podpory rodin v nouzi

Hromadné foto účastníků.

V pondělí 17. dubna se v Erbílu konalo setkání Charity ČR s partnerskými organizacemi RNVDO a PAH (Poska Akcja Humanitarna). Tyto organizace spolu úzce spolupracující při poskytování humanitární pomoci v Iráku v blízkosti bojové linie u města Mosul.

„Vzpomínky na Rakku ve mně zůstaly jen krásné“, tvrdí Syřanka Rabba

Rabba Lissa se navzdory své situaci ráda usmívá (foto: Patrick Nicholson/Caritas).

„Život ve městě Rakka býval dobrý. Měli jsme ovce, půdu a vodu. Poté, co začaly problémy s ISIS, jsme odešli do Damašku. Dokázali jsme to dřív, než uzavřeli cesty. Všechny vzpomínky na Rakku ve mně zůstaly jen krásné,“ líčí svůj příběh šedesátiletá Syřanka Rabba Lissa, matka šesti dětí a babička sedmi vnoučat.

Sbírka pro Haiti: nový školní plot a zdi

Sbírka pro Haiti: nový školní plot a zdi

Haiti - Opravený plot a nové zdi. To vše již opravili Haiťané ve škole v Roche a Bateau za peníze ze sbírky pro Haiti. Loni v říjnu školu poničil hurikán Matthew, strhl zdivo, střechu a zničil také vybavení a školní pomůcky...

Abeer Al Hasan i nadále věří v budoucnost Sýrie

I přes příkoří, které musí Abeer překonat, by Sýrii nikdy neopustila (foto: Patrick Nicholson / Caritas Internationalis).

„Boje nás donutily opustit domov. Manžel mi zemřel před 7 měsíci, stoupl na minu poblíž továrny. Když jsem dostala zprávu o nehodě, běžela jsem přímo do nemocnice. Neviděla jsem ho, protože jeho tělo už spálili. Nemohla jsem přestat brečet ani se zbavit šoku,“ popisuje nešťastnou událost čtyřiatřicetiletá Abeer Al Hasan, matka Josefa (4 roky) a Mary (10 let).

„Přežili jsme díky tomu, že jsme včas utekli“

Badia a její jediná dcera (foto: Patrick Nicholson).

„Islámský stát převzal kontrolu nad oblastí, ve které jsme v Aleppu bydleli. Muži z IS dohlíželi na vše, co se dalo koupit, proto se ceny velmi zvýšily. Zabíjeli také lidi přímo v jejich domovech. Když si žena oblékla něco zeleného nebo červeného, napadli ji. Když byla pěkná, znásilnili ji a udělali z ní otrokyni. Naši sousedku zajali, a když se nevrátila, její manžel si vzal život,“ popisuje situaci v Aleppu pětatřicetiletá Badia Mehnid.

Jižní Súdán závisí na pomoci zvenčí

Dívka, která byla přijata do Misijní nemocnice u Svaté Terezy, kvůli podvýživě (foto: Caritas Torit).

Části Jižního Súdánu trpí hladomorem v důsledku trvající občanské války, sucha a selhání práva a pořádku. William Okot de Toby, výkonný ředitel Charity Torit působící v jihovýchodní části země, zodpověděl otázky pracovníků z Caritas Internationalis.