18. března 2026
Aktuality
Humanitární pomoc se dá vyčíslit v balíčcích jídla, v litrech vody, nebo v tunách dřeva na zátop. Za všemi těmito čísly se však skrývají příběhy konkrétních lidí, například i těch, kteří pocházejí z východní Ukrajiny a dříve, stejně jako my dnes, vlastnili domy, pracovali a vychovávali děti. V roce 2022 o tohle všechno z minuty na minutu přišli. Mnozí z nich se následně rozhodli opustit svá rodná města a přesunout se do relativního bezpečí na západ země, třeba také do Ivano-Frankivsku. Jednou z nich je i Iryna: „Lidé sem dorazili s malými kufříky. Do jedné tašky sbalili celý svůj život. Neustále sledují zprávy z domova. Žijí v naději, že se jednou vrátí, ať už je čeká cokoliv.“ Toto jsou jejich příběhy.
Valentyna a Yevhen přišli o pozemky i rodinnou farmu, zůstal jim pejsek s epilepsií
Valentyna je bývalá zdravotnice, Yevhen zase řidič. Dříve vedli spokojený život, vlastnili dva domy a byt, vychovali dva syny, z nichž jeden pracuje v armádě a druhý se už sám stal otcem. Ačkoli do důchodu odešli ještě před začátkem války, aktivně se starali o vlastní farmu a hospodářská zvířata. Chovali prasata, husy, ovce, kachny, králíky a krávy.
V únoru 2022 byla jejich vesnice, která se nachází 20 kilometrů od Kupjansku v Charkovské oblasti, okupována ruskými vojáky. „Spojení i elektřina byly přerušeny. Mosty byly vyhozeny do povětří. Bylo nám řečeno, že náš syn byl vážně zraněn. Byli jsme zdrceni,“ vzpomíná Valentyna.
Foto: Valentyna a Yevhen
V září sice ukrajinská armáda jejich vesnici osvobodila, útočníci ovšem začali oblast ostřelovat. Dům Valentyny a Yevheněva byl zničen. Rozhodli se proto odejít do Ivano-Frankivsku, stejně jako jejich mladší syn s rodinou. Půl roku žili v bytě, kde mohli mít i svého pejska, u kterého se po prožitcích z války rozvinula epilepsie. Po šesti měsících jim došly úspory, pronájem tak museli opustit.
Našli jsme tohle útočiště, žijeme tady už dva a půl roku. Na začátku jsme dokonce chodili na lekce angličtiny a digitální gramotnosti. Teď jsme ale kvůli zdravotním problémům studium přerušili. Jsme za toto ubytování vděční. Nemáme se kam vrátit,
říká Valentyna. S manželem dnes žijí v ubytovacím centru, které pomohla vybavit Charita Česká republika. Oba doufají, že časem získají kompenzaci za majetek, který na východě země ztratili, a budou si tak moct opět pořídit vlastní bydlení.
Olha se touží vrátit domů a obnovit jezero, kam chodila odpočívat
V důchodovém věku je také Olha, která našla útočiště ve stejném centru jako Valentyna a Yevhen. Pochází ze Severodoněcku v Luhanské oblasti. „Byli jsme bombardování raketami Grad. Kolem jezdily tanky. Jeden tank vjel do naší čtvrti. Seděli jsme u vchodu do domu a on na nás namířil hlaveň. Chtěla jsem se schovat dovnitř, ale přátelé mi řekli, že kdyby vystřelil, nezůstalo by stát ani to místo, ani já,“ líčí své zážitky Olha. Do Ivano-Frankivsku přišla už na jaře 2022, její město zůstává i nadále okupováno.
Foto: Olha
První chvíle v Ivano-Frankivsku prožila Olha ve sportovní hale v místním lyceu. Později se podílela na úklidu ubytovacích prostor, kam se následně přestěhovala. Říká, že se jí zde žije dobře. O pokoj se dělí se spolubydlící, která rovněž pochází z Luhanské oblasti a už od roku 2022 plete maskovací sítě pro armádu. „Já jsem zkoušela plést taky, ale z nějakého důvodu mi to nejde,“ vysvětluje Olha. Stejně jako mnozí další doufá, že se jednou vrátí domů.
Říká se, že tam teď není žádná voda. Měli jsme velké krásné jezero, kam všichni chodili odpočívat. Jezero už vyschlo. My jsme ho v dobách míru vždy plnili vodou, ale Rusové s ním nedělají nic.
Iryna se navzdory vlastní diagnóze stará o ostatní obyvatele ubytovny
Domů by se ráda vrátila také Iryna, které v Čuhujivu v Charkovské oblasti zůstala matka a bratr. „Většina lidí v tomto ubytování se chce, stejně jako já, vrátit. Nezáleží na tom, jestli jejich domovy ještě stojí nebo ne. Jsou připraveni je znovu vybudovat, cihlu po cihle. Domov je domov,“ vysvětluje Iryna, podle které je situace obzvlášť náročná pro lidi starší šedesáti let.
Když měl člověk všechno, dům, zahrady, chatu, a pak v jedné minutě o všechno přišel,
popisuje Iryna pocity obyvatel centra. Spolu se svým dítětem prožila prvních čtyřicet dní války zavřená ve sklepě, zatímco ruští vojáci obléhali jejich město. Rodina následně uprchla do Ivano-Frankivsku, kde Irynin manžel začal pracovat jako stavbař a jejich, dnes už patnáctileté, dítě se věnuje studiu angličtiny.
Foto: Iryna
První rok v Ivano-Frankivsku strávila rodina v přechodném ubytování v místní škole. V prosinci 2022 se nastěhovala do stejné ubytovny, ve které našly útočiště i Olha a Valentyna s Yevhenem. Právě Iryna se stala správkyní objektu, kde dnes žije celkem 116 vnitřně vysídlených osob. Podle Iryny se nejčastěji jedná o lidi v důchodovém věku a maminky s dětmi.
Ubytovací zařízení se skládá ze tří budov. Je zde pět kuchyní a dvacet čtyři koupelen. „Díky Charitě Česká republika máme potřebné domácí spotřebiče i kuchyňské vybavení. Ženy obzvlášť rády pečou a děti, hlavně dívky, se k této krásné činnosti přidávají. Všichni obyvatelé i já jsme za to velmi vděční,“ říká Iryna. Charita Česká republika poskytla ubytovně mimo jiné pračky, sušičky, mikrovlnky nebo mixéry.
„Lidé se sami organizují, aby uklízeli společné prostory. Sázíme květiny a rostliny. Máme projektor a občas se scházíme, abychom se dívali na filmy,“ přibližuje Iryna život v ubytovacím zařízení.
Iryně však Charita Česká republika pomohla nejen s bydlením, ale i se získáním nové profese. Poskytli jsme jí totiž studijní grant, díky kterému mohla absolvovat kadeřnické kurzy. Pro Irynu, která má technické vzdělání a v rodném městě působila jako hlavní metroložka podniku, znamenal tento krok velkou změnu.
„Tohle je v mém životě úplně nový směr. Nikdy jsem si nemyslela, že se tomu budu věnovat a že mě to bude bavit. Teď mám spoustu nápadů a chtěla bych své kadeřnické dovednosti dál rozvíjet. Například bych se ráda naučila techniky obnovy vlasů. Je to pro mě velká motivace i podpora,“ tvrdí Iryna, která kurzy prošla minulý rok poté, co jí byla diagnostikována rakovina.
Díky grantu se pro mě studium během rekonvalescence stalo závanem čerstvého vzduchu,
vypráví Iryna. Dnes má za sebou kurz pánského střihu, ráda by se ale věnovala i dámským účesům. Své dovednosti trénuje i díky stříhání ostatních žen, které v ubytovně bydlí. „Pro pětaosmdesátiletou babičku nebo maminku s mnoha dětmi je velmi těžké zaplatit 500 hřiven (zhruba 240 korun) za střih. Já je mohu stříhat zdarma. Pro mě je to zkušenost a pro ně možnost ušetřit,“ říká Iryna.
Foto: Iryna se navzdory nepřízni osudu nevzdává
Její příběh je připomínkou toho, že za každým osudem ukrajinských uprchlíků stojí úplně obyčejní lidé, kteří musí i uprostřed války řešit podobné starosti jako my. Iryna je zároveň důkazem toho, že se člověk nesmí vzdát. Stejně jako Olha nebo Valentyna a Yevhen si i další uprchlíci z východní Ukrajiny drží naději, že bude lépe, a pomáhají těm kolem sebe překonat toto náročné období. A stejně tak bychom jim měli pomáhat i my.
Charita Česká republika na Ukrajině
Aktivity Charity Česká republika na Ukrajině v současné době čelí omezeným možnostem financování. Vládní rozpočet zrušil prostředky na humanitární pomoc Ukrajině, která měla původně dosahovat 500 milionů korun.
Proto dnes více než jindy potřebujeme vaši podporu. Přispějte, prosím, do sbírky Charita pro Ukrajinu a pomozte nám zlepšovat životy lidí v nouzi.
Na Ukrajině působíme již několik let. V minulém roce jsme zvládli například zlepšit rehabilitační péči v šesti nemocnicích v blízkosti bojové fronty v Dněpropetrovské oblasti. Náš tým vybavil nemocnice špičkovými technologiemi, včetně virtuální reality, což usnadňuje lidem návrat do každodenního života.
Asistovali jsme také při založení sítě center duševního zdraví v rámci národního programu „How are you?“ Stáli jsme u vzniku čtyř center duševního zdraví pro děti a dospělé v Zakarpatské, Lvivské, Ivanofrankivské a Dněpropetrovské oblasti. Současně jsme pomohli renovovat zázemí Centra odolnosti v Truskavci ve Lvivské oblasti a vytvořili jsme první místnost psychologické úlevy v Užhorodě v Zakarpatské oblasti.
Kromě toho jsme také poskytli studijní a podnikatelské granty vnitřně vysídleným osobám na západní Ukrajině a doučování dětem v blízkosti bojové linie, které kvůli válce zameškaly školní docházku. V zimních měsících dodáváme domácnostem topivo a lidem na východě země poskytujeme zimní balíčky. Letos jsme pomohli vybavit takzvané Punkty nezlomnosti ve třech kyjevských školách, kam se mohli lidé přijít ohřát a odpočinout.
Děkujeme, že pomáháte spolu s námi.
