Aktuální zpravodajství z monitorovací mise

Sobota 12. února 2005
První dojmy 
Díky Bohu, že za neštěstím musí člověk z Čech putovat tak daleko. Indonésie je tropická ostrovní země, vzdálená jedenáct hodin letu od bezpečné Evropy, a přesto neštěstí, které ji koncem loňského roku postihlo, vyvolalo v Čechách nebývalou vlnu soucitu. Česká katolická charita shromáždila na sbírkovém kontě pro Indonésie 22 591 633 Kč, desítky dobrovolníků se na nás obrátily s nabídkou pomoci. Rozumné využití prostředků svěřených dárci z České republiky je hlavním cílem naší výpravy do Indonésie. Máme v plánu setkat se zástupci partnerských charit a místních organizací, které v postižené oblasti působí od samého začátku, zjistit potřeby lidí, jejichž život rozvrátila vlna cunami, a také vidět cizí neštěstí na vlastní oči. To všechno proto, abychom se pokusili pomoci. A přesto se při startu letadla modlím za zachování vlastního života. Dej Bože, ať naše putování přinese dobré plody.
Naše cesta vede přes Vídeň a hi-tech letiště v malajském Kuala Lumpuru do Medanu na Severní Sumatře. Mírně zvlněná krajina pod křídly letadla je pokrytá bujnou tropickou vegetací, vzduch je tu horký a vlhký. Lidé, které potkáváme, patří k mnoha různým rasám, jsou milí a krásní na pohled. Exotický ostrov koření si nás okamžitě získává svou elegancí a uvolněnou atmosférou. Před letištěm na nás čeká Laurent Phung, vedoucí medanské kanceláře mezinárodní organizace International Catholic Migration Commision, s kterým jsme navázali kontakt už z Prahy. Po pár slovech na přivítanou nám dává do ruky podrobně rozpracovaný plán naší návštěvy v Medanu. Příštích pár dní bude nabitých schůzkami s místními humanitárními organizacemi, koordinačními jednáními s ostatními členy Caritas Internationalis a návštěvami uprchlických táborů. První bod programu: návštěva u biskupa. Na naší námitku, že nejsme na oficiální návštěvu u hlavy místní katolické církve náležitě oblečeni, Laurent odpovídá: "He is a funny man!"
Medanský biskup Monsignor Sinaga nás vítá s úsměvem. Usmívá se, i když nám připomíná potřebu lidské solidarity a základní křesťanské krédo: Miluj bližního svého jako sebe sama. Vypráví nám o utrpení sumaterských katolíků. Z devíti tisíc vyznavačů katolické víry obývajících provincii Aceh na Severní Sumatře žije jeden tisíc v oblastech postižených cunami. 46 jich přišlo při neštěstí o život, desítky jich uprchly do Medanu a okolí. Monsignor Sinaga nás žádá pomoc při rekonstrukci katolické školy v Banda Aceh, navštěvované především křesťany, a vysvětluje nám svůj plán na obnovu příbytků a prostředků obživy pro 125 rodin acehských katolíků. Slibujeme, že jeho prosbu pečlivě zvážíme ve světle zkušeností, které příštích dnech nabudeme, a loučíme se předáním malého dárku - lahve zázračného karlovarského likéru. Dostává se nám požehnání.
Cestou do hotelu nám Laurent vypráví o programech realizovaných ICMC v provincii Severní Sumatra, kde se tato organizace stará o jávské uprchlíky vyhnané z provincie Aceh separatisty. Aceh usiluje již několik desítek let o nezávislost a přistěhovalci z Jávy jsou tu chápání jako vetřelci. Ani v Medanu a okolí není jejich život jednoduchý. Mají problémy s legalizací svého pobytu, hospodaří na půdě, která podle tvrzení vlády patří národnímu parku. ICMC se jim snaží podpořit rozvoj komunit, v nichž uprchlíci žijí, školením v komunitním plánování, přípravě rozvojových projektů a advocacy. V provincii Aceh ICMC nabízí psychologickou pomoc osobám traumatizovaným tragickými zážitky a podporu nejpotřebnějším. Laurent by tyto programy rád nabídl i acehských uprchlíkům v provincii Severní Sumatra, ale na projekt představený v rámci výzvy k mimořádné intervenci Caritas Internationalis zatím nezískal prostředky.
Hotel, který pro nás Laurent vybral, nám není dost špatný. A tak nutíme své nové přátele, aby s námi v tropickém dešti objížděli jeden hotel za druhým, dokud nenajdeme něco dost levného a obyčejného. Terasa s palmami a ošoupanými křesílky nás nakonec přiláká do hotelu Dhaksina, kousek od centrální mešity. Rušná ulice pod okny hotelu je plná rikš a velkých rodinných džípů, třímilionový Medan působí dosti blahobytným dojmem. Alespoň na první pohled. Odpoledne a večer věnujeme aklimatizaci a seznamování s prostředím. Udělat si v Indonésii přátele není těžké. Během pár hodin potkáváme Antonia a Vida, jejichž obchodní firma dodává potraviny a vodu obětem cunami v Acehu, a půvabnou Yossni, zaměstnanou u francouzského Červeného kříže. Okouzleni exotickými chutěmi a vůněmi se učíme první indonéská slova. Bintang. Hvězda. Matahari. Slunce. Apa kabar saya kabar baik. Mám se dobře.
Michal Synek a Martin Váně