8. března 2021
Aktuality
Říkají si Masupanzila – Průkopnice. Na křehkých člunech z vydlabaných kmenů neohroženě křižují vody záplavové oblasti Barotské pláně v Západní provincii Zambie, aby se postaraly o svá rýžová políčka. Kolektiv Masupanzila vznikl před více než deseti lety a dnes ho tvoří 24 zambijských žen, kterým Charita Česká republika pomohla rozjet podnikání. Zakladatelka Masupanzily vzkazuje všem ženám: Nevzdávejte se!
Vlastnit půdu není pro ženy v Zambii příliš obvyklé. Obecně totiž v zemi převládá názor, že ženy půdu nevlastní. V Západní provincii Zambie, kde působí i kolektiv Masupanzila, je ale situace přece jen o něco lepší. I díky tomu si mohly zambijské farmářky zabezpečit pozemky a začít na nich hospodařit. Masupanzila má jeden důležitý cíl — dodat odvahu a sílu všem ženám, které se věnují zemědělství a tradičním řemeslům.
O tom, jak se kolektivu daří, jaké překážky musí překonávat a co je na jejich práci nejlepší, vypráví zakladatelka a předsedkyně Masupanzily, Sanana Munalula Mbikusita Lewanika.
Kdy vznikl ženský kolektiv Masupanzila?
Příběh Masupanzily začal už v roce 2003. Já jsem byla jednou ze zakládajících členek, společně se mnou kolektiv založily Beatrice Matakala Simona a Lilian Imbwae Mutoka. Potkaly jsme se na přednášce, která byla o posílení rovnoprávnosti a postavení žen. Motivovali nás, abychom se jako ženy nebály za sebe postavit. To nás hodně zasáhlo. Ptaly jsme se samy sebe, co máme k dispozici, s čím můžeme jako ženy pracovat? A pak jsme si uvědomily, že máme dva velmi důležité zdroje — půdu a vodu.
Jak jste s těmito zdroji plánovaly naložit?
Nejprve jsme si potřebovaly zajistit půdu. V Zambii totiž stále převládá představa, že ženy nevlastní půdu. V Západní provincii, kde žijeme, taková tradice nicméně není. Já například vlastním půdu, kterou jsem zdědila po své matce, která ji zdědila po svém otci. Můj manžel nás také podpořil tím, že nám věnoval půdu. Potom jsme se rozhodly začít pěstovat rýži. Barotská pláň je plná vody, takže rýži se tady daří. Navíc je to tržní plodina, věděly jsme tak, že nám přinese zisk. Později jsme přidaly i další plodiny, jako je kukuřice, zambijská základní potravina, a sladké brambory.
Hlavní myšlenkou Masupanzily není nicméně zajistit si potraviny jen pro nás. Chtěly jsme zlepšit životy ostatních žen a zvýšit jejich životní úroveň. Sdílely jsme proto naše nápady s ostatními a získaly jsme nové členky, včetně velmi zranitelných žen z místních trhů.
To, co začalo jako nápad tří přítelkyň, je dnes formálně registrované družstvo. Kolik členek v současné době máte?
Dnes je nás 24 a už se nevěnujeme pouze farmaření. Chtěly jsme mít něco pro každého. Kromě zemědělství jsme proto začaly také s výrobou oblečení, s batikováním. Proto jsme zaregistrovaly Masupanzilu jako víceúčelové družstvo. Naší prioritou ale vždy byla a je práce s půdou.
Co máte na své práci nejraději?
Smyslem naší práce je zaopatřit naše rodiny. Když vidím odhodlání žen, zejména těch velmi zranitelných, jak vyrážejí na pláň a pracují na našich políčkách, jak se neustále zdokonalují ve své práci. Z toho mám opravdu radost.
Fungování Masupanzily podpořila i Charita Česká republika. Jaké pomoci se vám dostalo?
V Mongu v Zambii je celá řada družstev, které by mohly dostat podporu. Ale myslím si, že Charita si všimla naší vytrvalosti a potenciálu, a proto nás vybrala a podpořila. Věřím, že je to právě naše vytrvalost, co nás činí životaschopnými.
Když nás požádali, abychom se o podporu přihlásily, přišly jsme s obchodním plánem pro produkci a zpracování rýže, včetně návrhu propagace našeho produktu. Charita nám poskytla nejen finanční podporu, ale pomohla nám i při budování kapacit. Dostaly jsme možnost mluvit s různými odborníky, například z ministerstva zemědělství. Lidé z Charity nás neustále povzbuzovali, ať se nevzdáváme. Díky tomu jsme později přišly s dalšími nápady. Například nedávno jsme začaly vyrábět mangový džem.
To zní dobře. Má mangový džem úspěch?
Obrovský! Lidé z něj byli nadšení. Poptávka byla tak velká, že jsme ji nemohly uspokojit. Začaly jsme totiž s výrobou pozdě, sezóna manga skončila a došlo nám ovoce. Teď ale víme, že s výrobou mangového džemu budeme chtít pokračovat. Musíme proto najít způsob, jak zvýšit naši kapacitu pro skladování ovoce a prozkoumat další metody konzervace.
Narážíte při své práci na nějaké překážky? Jak se vám je daří překonávat?
Tím, že pěstujeme rýži, tak nás zajímá i přidaná hodnota při jejím zpracování. Třídíme rýži, leštíme ji a musíme ji také zabalit. V Mongu ale nejsou žádné tiskárny, které by byly schopné vyrábět obalové materiály dobré kvality. Značka na obalech, které pro nás vyrábějí, vždy rychle vybledne. Oslovily jsme proto velké tiskařské společnosti v Lusace. Ty ale požadují objednávky ve velmi velkém množství, a cena je tak pro nás příliš vysoká.
Další výzvou je pro nás orba. Jenom pár lidí v Mongu má spolehlivé traktory, které si můžeme vypůjčit. Letos jsme skončily na dlouhé čekací listině. Je to pro nás těžké. Pokud s orbou začnete příliš pozdě, můžete selhat. Místo, kde pracujeme, je navíc velmi blátivé. Potřebujeme proto čtyřkolový traktor s příslušenstvím, které se nezasekne v bahně.
Bylo by skvělé pro to získat podporu. Ale ať už s ní nebo bez, jednoho dne to všechno zvládneme. Slyšela jsem, že přesně tohle říkají i ostatní ženy v našem kolektivu. To mi dodalo naději, že si stále udržujeme dobrého ducha. Nevzdáme se.
Dnes slavíme Mezinárodní den žen. Co byste vzkázala ostatním ženám nejen v Zambii, které bojují s nejrůznějšími překážkami?
Pro všechny ženy mám jeden vzkaz — přijďte s nápadem! Vy jste ty, kdo vždy pocítí, když se situace zhoršuje. Jako ženy víte, jaké to je jít spát bez jídla nebo vidět své dítě hladové. Nevzdávejte se! Výzvy jsou vaším odrazovým můstkem.
Paní Lewanika je na titulní fotografii druhá zprava.
Charita Česká republika v Zambii pracuje od roku 2013. Místním zemědělcům pomáháme zlepšit produktivitu a dostat své produkty na trh. Věnujeme se udržitelnému zemědělství a zaměřujeme se na podporu výroby a spotřeby výživných potravin. Pomáháme také uprchlíkům a jejich hostitelským komunitám, aby se jim podařilo dosáhnout soběstačnosti.
Společně s dalšími organizacemi jsme se zapojili také do boje proti onemocnění covid-19 v Zambii a pomáháme zmírnit dopady pandemie v Západní provincii a v Lusace.
