10. března 2014
Aktuality
V prosinci 2013 vypukly v jihosúdánském hlavním městě Jubě občanské nepokoje. Od té doby se část vojáků Súdánského lidově osvobozeneckého hnutí (SPLA) pod vedením prezidenta Salva Kiira neustále potýkají s útoky povstalců patřící k témuž hnutí, ale operujícího pod vedením bývalého viceprezidenta Machara. Lidé z oblastí, kde jsou boje na denním pořádku, se musí neustále přemísťovat, kde je relativně klid a bezpečno.
Roztržky mají etnický původ, navazují bohužel na stejný důvod jako dvě občanské války, které v zemi probíhaly v letech 1955–1972 a 1983–2005. Tehdy i dnes se se jednalo o nepřátelství mezi dvěma nejpočetnějšími kmeny v zemi, kmenem Dingů, kam patří prezident Kiira, a kmenem Nuerů, jehož příslušníkem je viceprezident Machar.
Stejně jako v jiných podobných konfliktech je nejsmutnější, že obětmi jsou především děti a ženy, které jen s tím nejnutnějším, co stačily ve spěchu během střelby pobrat, putují do klidnějších oblastí, kde nachází nouzové přístřeší u svých příbuzných, nebo prostě jdou tak dlouho, dokud nedorazí do klidnějších oblastí, kde hledají azyl u tamních komunit. Nejaktuálnější čísla hovoří o počtu 738 000 uprchlíků, z nichž okolo 80 000 našlo nouzový azyl v kempech OSN, a dále o počtu 136 000 navrátilců do zemí sousedících s Jižním Súdánem (Súdán, Uganda, Keňa, Etiopie).
Charita ČR již druhým rokem působí ve státě Východní Equatorie. Právě zde jsou na několika místech zbudované provizorní utečenecké tábory. Především v místech při hranicích s Ugandou ve městě Nimule, dále ve městě Kapoeta při hranicích s Keňou a na dalších místech ve vnitrozemí. Aby nedocházelo k chaosu při distribuci léčiv, jídla a dalších nezbytných věcí (jako jsou provizorní stany, pitná voda, tablety na čistění vody, kbelíky), dohlíží jednotlivé klustry, tedy jakési administrativní zajištění jednotlivých sektorů např. školství, zdravotnictví, potravinové bezpečnosti, na činnost jednotlivých neziskových organizací, dostatečnou komunikaci a snaží se zabránit tomu, aby na stejném území zajišťovaly stejnou pomoc různé neziskové organizace.
Za logistické podpory Červeného kříže zajistila Charita ČR dopravu potravinových balíčků – arašídových past, do oblasti Nimule, Kapoeta a vnitrostátní oblasti Ikotos. Balíčky využila Charita Torit, partner Charity ČR v zemi. Balíčky se tak dostaly zejména podvyživeným dětem a těhotným ženám 
jak z místních komunit, tak i uprchlíkům, kteří zde našli útočiště.
Charita Torit sleduje výskyt podvýživy a podle potřeby přiděluje počet arašídových past jednomu pacientovi na den. Vychází se z tabulek, kdy podle váhy pacienta, např. děti nad 12 kg musí denně sníst pět těchto stogramových sáčků, aby se podpořil jejich výživový příjem a zamezilo se nebezpečí nejhoršího stupně podvýživy, tzv. marasmus. Takový stav lze popsat jako zchátralost, celkovou sešlost způsobenou těžkým onemocněním … čeho, provázeného rozvratem celého organismu, celkovým nedostatkem energie a bílkovin a snižováním tuku.
Situace není pro ženy vůbec snadná. Agnes, která našla nový domov pod stromem, vypráví svůj smutný příběh: „Dnes je to právě čtrnáct dní, co jsem já i mých šest dětí na cestách. V naší vesnici, nedaleko Malakal (stát Upper Nile, ležící na hranici se Súdánem a Etiopií, byl po dvoudenních bojích zcela pod kontrolou rebelů) se začalo opět střílet. Bála jsem se, že nás vojáci zabijí, a poté co mi v lednu zabili manžela v této nesmyslné občanské válce, se bez mužské ochrany o sebe a děti bojím. Tak jsem narychlo sbalila to nejnutnější a spolu s ostatními odjela. Celých deset dní jsme strávili na korbě nákladního auta spolu s více než dvoustovkou dalších žen a dětí. Moje děti jsou naštěstí zdravé, takže cestu přežili, ale dvě děti na následky těžkého průjmu během převozu zemřely.“
Agnes působí jako velmi silná žena a její děti, jak sama říká, jsou jí velkou oporou. Právě tady si lze uvědomit, jak jsou děti velmi přizpůsobivé. Po tak dlouhém a nepohodlném převozu jsou plny energie, rozzářené a jejich nové provizorní domovy vnímají jako velké dobrodružství. Je to vlastně dobře, že celou situaci tak vnímají. Nelze se nezeptat, co bude s Agnes a jejími dětmi dále. „Pár dní pobudeme tady, na tomto provizorním místě, kde můžeme naštěstí používat studnu. Pak bychom rádi využili dopravu, kterou nám slíbila vláda, aby nás dopravila do dvou set kilometrů vzdáleného Ikotosu, kde mám rodiče. Tam začneme s dětmi žít nanovo. Do Malalaku, kde jsem ztratila muže a kde jsou nepokoje na denním pořádku, se už nikdy nechci vrátit.“
Podle posledních zpráv OSN se počet uprchlíků neustále zvyšuje a je třeba vynaložit úsilí všech neziskových organizací působících v zemi, aby vzájemně spolupracovali a na současnou krizi v Jižním Súdánu reagovali. Podle vyjádření právě OSN se země spolu se Sýrií a Středoafrickou republikou dostala na seznam nejkrizovějších oblastí ve světě. Charita ČR bude společně s Charitou Torit nadále pokračovat v zajištění pomoci obětem nové občanské války v Jižním Súdánu.
Přispěním na bankovní účet č. 55660022/0800, variabilní symbol 181 lze přispět na pomoc Charity ČR v Jižním Súdánu, například na podporu zdravotnictví, výživy, uprchlíků, místní nemocnice atd.
