5. února 2024
Aktuality
Od ničivého zemětřesení, které zasáhlo Turecko a Sýrii, uplynul jeden rok. Zemětřesení znamenalo obrovskou katastrofu, ze které se zejména zasažené oblasti stále vzpamatovávají. S tragickými následky se lidé, kterých se zemětřesení dotklo, vyrovnávají dodnes. Jak vypadá situace v Turecku rok od katastrofy? O tom jsem si povídali s pracovnicí Charity Česká republika Irenou Menšíkovou, která v zemi dlouhodobě žije.
DARUJTE NA CHARITA PRO TURECKO A SÝRII
Od katastrofálního zemětřesení v Turecku a Sýrii, při kterém zahynulo takřka 60 tisíc lidí a miliony lidí přišly o střechu nad hlavou, uplynulo už dvanáct měsíců. Jak vypadá situace v Turecku rok od této katastrofy?
Zemětřesení, které Turecko a Sýrii zasáhlo, mělo opravdu obrovský a tragický dopad. Nedá se proto čekat, že by se rok od katastrofy všechno vrátilo do „normálu“. Naopak, už v prvních dnech po zemětřesení jsme jako humanitární organizace upozorňovali, že obnova zasažených oblastí potrvá několik let, protože ta zkáza byla opravdu nepředstavitelně rozsáhlá a zemětřesení zasáhlo území o rozloze větší než celá Česká republika. A rok po zemětřesení můžeme bohužel potvrdit, že tyto odhady byly pravdivé.
Statisíce lidí v Turecku stále žijí v provizorních obydlích v takzvaných kontejnerových městečkách, protože přišli o své domovy a čekají, až budou postaveny nové domy. Ve městě Malatya, které jsem navštívila a které patří k místům, jež byly během zemětřesení těžce zasažené, jsou stále vidět trosky a ruiny zničených budov. Nedá se přesně říct, jak dlouho ještě budou lidé žít v provizorních podmínkách, ale může to být i několik let. Ani lidé, se kterými jsem mluvila a kteří bydlí v obytných kontejnerech, sami netuší, kdy se budou moci přesunout do nových domovů.
Život nicméně jde dál, obchodníci, jejichž obchody byly zničené, si je znovu otevřeli v provizorních kontejnerech. Lidé chodí do práce, děti do škol. Desítky až statisíce z nich se ale po skončení vyučování vrací autobusem na okraj města, kde stojí provizorní kontejnerová městečka.
Zmínila jste, že mnoho lidí stále zůstává v provizorním ubytování. V jakých podmínkách žijí a kdy se dá očekávat nějaké trvalé řešení?
Kontejnerové městečko na okraji Malatye, které jsem navštívila, bylo sice dobře zorganizované - k dispozici je i autobusová zastávka do centra- , ale pořád jde o dočasné ubytování v provizorních podmínkách. Obytné kontejnery stojí na betonu jeden vedle druhého uprostřed ničeho, uvnitř je jen prostor na spaní, malá koupelna a kuchyňka. Chybí tak nejen soukromí, ale v létě, kdy v oblasti panují vysoké teploty, se nedá před sluncem a horkem nikam schovat. V létě lidé posedávají venku, to se ale v zimě kvůli nízkým teplotám nedá. Jde opravdu jen o základní dočasné ubytování, tito lidé v něm ale musí překonat roky.
V celém areálu taky ještě donedávna nebylo žádné místo pro děti, kde by mohly trávit volný čas. Viděla jsem je tak hrát si například na hromadách štěrku. Nedávno ale Charita Česká republika postavila v tomto městečku dětské hřiště a máme radost, že už si na něm hrají děti, které žijí v provizorních kontejnerech.
Únorové zemětřesení patří k jedněm z vůbec nejničivějších v historii a hluboce zasáhlo do životů a osudů mnoha rodin. Jak se lidem podařilo se s tragédií vyrovnat?
Zemětřesení nezničilo jen budovy, ale způsobilo obrovské trauma přeživším a všem, které nějakým způsobem zasáhlo. Lidé po celém Turecku se s touto traumatizující událostí dodnes vyrovnávají. Bavila jsem se s lidmi, kteří zemětřesení přežili a byli uvěznění pod sutinami několik hodin. Teď říkají, že už nikdy nechtějí žít v patrovém domě. Nedovedou si představit, že by tu hrůzu zažili znovu.
Psychologická pomoc tak byla potřebná nejen bezprostředně po tragédii, ale je i nadále. Lidé přišli o své nejbližší, často zůstali úplně sami. Mnohým se stále vrací trauma oné noci, kdy k zemětřesení došlo a oni dlouho necítili pevnou půdu pod nohama. Dlouho řešili a nadále řeší i administrativní záležitosti, ať už žádosti o podporu, majetkové spory a další.
Lidé, kteří žijí v provizorních kontejnerových městečkách a se kterými jsem se bavila, měli často pocit, že se na ně zapomnělo. Proto děkovali za pomoc, kterou jim poskytla Charita a další humanitární organizace, a opakovali, že jsou moc rádi, že jsme na ně nezapomněli. V Adiyamanu si pamatují i české hasiče, kteří bezprostředně po zemětřesení pomáhali s odklízením trosek.
Zemětřesení způsobilo zkázu na obrovském území. Zajistit obratem rychlou a efektivní pomoc pro miliony zasažených, navíc ve složitých podmínkách zničené infrastruktury, není vůbec snadné. Když se podíváte zpětně, jak byste hodnotila pomoc, které se lidem po zemětřesení dostalo?
Poskytovat pomoc při tak obrovské katastrofě bylo náročné, do mnoha oblastí se nedalo kvůli zničeným cestám dostat. Charita Česká republika ve spolupráci s místními partnery začala bezprostředně pomáhat, a to jak v Turecku, tak i v Sýrii. Pomoc zahrnovala distribuci potravinových balíčků, pitné vody, kuchyňského náčiní, ale i teplého oblečení a zajištění provizorního přístřeší nejprve ve stanech a posléze v obytných kontejnerech s hygienickým zázemím. Zajištění důstojných hygienických podmínek bylo a nadále zůstává prioritou, aby se v oblastech předešlo šíření onemocnění.
Charita proto znovu distribuovala hygienické potřeby a zaměřila se také na zlepšení podmínek v provizorním kontejnerovém městečku, kde vystavěla zmiňované hřiště pro děti, aby si měly kde hrát. Pomoc poskytujeme také v Sýrii, kde kromě distribucí základních potřeb zajišťujeme volnočasové vyžití pro děti, organizujeme skupinové terapie pro děti a mládež a předáváme rodičům informace, jak s dětmi mluvit o zemětřesení a prožitém traumatu.
Nadále zůstává velmi potřebná humanitární pomoc, a to zajištění zejména hygienických potřeb. Potřeba je ale také podpořit místní obyvatele, kteří přišli kvůli zemětřesení o práci, ať už o zaměstnání anebo o vlastní živnosti, protože se zřítily jejich prodejny, dílny či další provozovny. Další pomoc státu i nevládních organizací by se proto měla zaměřit tímto směrem, na spoustě míst už se tak děje.
Změnilo se Turecko nějak v důsledku zemětřesení?
Určitě. Pro celou zemi znamenalo zemětřesení obrovskou katastrofu, ze které se zejména zasažené oblasti stále vzpamatovávají. Zmínila jsem situaci přímo na místě, neštěstí se ale dotklo celé země. Bezprostředně po zemětřesení se obrovské množství lidí přestěhovalo do jiných míst napříč Tureckem a velká část z nich na těchto místech stále zůstává, zejména v Istanbulu, Ankaře nebo přímořském Mersinu, který je jen pár hodin cesty od zasažených oblastí. Často se stěhovali za příbuznými, nebo se přesouvali kvůli dětem, aby mohly chodit do školy, protože jejich školy byly zničené. Řada lidí na nových místech zůstává, buď chtějí být blízko rodině, nebo mají obavy se do zasažených oblastí vrátit.
Na druhou stranu se mnoho lidí do zasažených oblastí vrátilo, protože nedokázali být daleko od domova. Jsou to často hlavně starší lidé, kteří v daných místech strávili celý život, mají k němu vazby a nedokážou žít jinde, i na úkor toho, že musí zůstávat v provizorních obydlích. Pokud ale jde o lidi, kteří na místa zasažená zemětřesením neměli žádné vazby, tak se nedá čekat, že by se do nich vrátili. V postižených místech proto také chybí kvalifikovaní pracovníci v mnoha odvětvích, protože se přestěhovali za prací do jiných měst v Turecku.
Na místě pomáhala a pomáhá i Charita Česká republika. Jak konkrétně pomoc vypadala a vypadá?
Částečně už jsem pomoc Charity zmínila. Ze začátku jsme se věnovali hlavně distribuci okamžité humanitární pomoci a zajišťování dočasného ubytování. Věnovali jsme se také poskytování potřebné psychologické pomoci. V Sýrii jsme už dříve vyškolili dobrovolníky v poskytování humanitární pomoci a jejich pomoc se ukázala jako velmi důležitá. Mohli tak okamžitě začít pomáhat v oblastech na severozápadě Sýrie, do kterých se pomoc dostávala jen těžko, protože spadají pod kontrolu několika opozičních ozbrojených skupin. V pomoci oběma zemím nadále pokračujeme.
V Turecku a Sýrii můžeme pomáhat díky štědré pomoci dárců, kteří přispěli do sbírky Charita pro Turecko a Sýrii zasažené zemětřesením. Této pomoci si nesmírně vážíme a děkujeme všem, kteří přispěli. I díky sbírce můžeme nadále pomáhat v zasažených oblastech, pomoc totiž zůstává stále potřebná. Pomáháme také díky financování Ministerstva zahraničních věcí České republiky a Evropské unie.
