17. února 2014 Aktuality

Tři osudy – tři násilná oddělení od blízkých

V polovině prosince 2013 zachvátil Jižní Súdán chaos.  Boje mezi jednotkami hlásícími se k vládě a rebely podporujícími bývalého viceprezidenta zasáhly do života země. Statisíce lidí uprchly ze svých domovů. Více než pět tisíc lidí v hlavním městě Juba hledalo ochranu v areálu katedrály Sv. Terezy. Přestože bylo koncem ledna uzavřeno příměří, zůstává tam stále několik stovek rodin

Národní Charity v čele s Charitou Jižní Súdán, dále CRS (americká Charita) a CAFOD (Charita Velké Británie) spolu s kongregací Sacred Heart Sisters zajišťovaly v prostorách chrámu jídlo, vodu a léky rodinám, které zde našly útočiště. Každá si sebou nese vlastní příběh. Zde jsou tři osudy lidí, kterým do života vstoupilo rozpoutané násilí.

Domov – strom s číslem 2

Julia Foni Laku, matka tří dětí, žila ve vojenských kasárnách v Jubě. Večer 15. prosince jí bylo jasné, že něco není v pořádku:  „Viděla jsem, jak vojáci utíkají pro zbraně a jak připravují ozbrojená vozidla. V deset večer shromáždili všechny ženy na jedno místo. A začala střelba – náboje létaly úplně všude.

Když se rozpoutaly boje, lidé začali prchat. Nechali za sebou všechen svůj majetek ve strachu, že budou zastřeleni, pokud zůstanou. Věděla jsem, že v kasárnách pro mě a mé děti nebude bezpečno. Musela jsem se rozhodnout, abych je ochránila. A tak jsem se svými třemi dětmi utekla do katolické katedrály Sv. Terezy.

Mým domovem se v posledních dvou měsících stal strom, který je v areálu katedrály a je označen číslovkou 2. Modlíme se k Bohu, aby k nám všem byl milosrdný a aby v naší zemi byl brzy znovu mír.“

Síť proti komárům jako zavinovačka

V nastalém chaosu během bojů se mnoho žen ocitlo odloučeno od svých manželů. Často stále nevědí, kde se jejich muži nacházejí. Podobně je na tom Stella Jacob, kterou stejně jako jiné ženy nabrala armáda v kasárnách. Co se stalo s jejím manželem, neví.

Když vypukla střelba, byla Stella v osmém měsíci těhotenství. Uprchla se svými dvěma dětmi a svou matkou. Snažily se vzít s sebou tolik, kolik stačily unést. Noc přečkaly v lese. „Vyděšeně jsem se s dětmi a matkou choulila na zemi. Věděla jsem, že ráno budeme muset pospíchat ke katedrále do bezpečí. Když jsme se tam dostaly, dovolily nám spát na podlaze v budově, která náleží katedrále.

Když jsem se během příští noci otočila v posteli, ucítila jsem ostrou bolest a hned věděla, že začíná porod. Zavolala jsem na matku a požádala ji, aby co nejdříve sehnala porodní sestru.“

Následujících několik hodin bylo pro Stellu utrpením – praskla jí plodová voda a ona musela porodit dítě bez jakékoliv pomoci. Narodil se malý Thomas Sebit, kterého zabalila do sítě proti komárům, protože to byla jediná věc, kterou v tu chvíli našla.

Zatímco se všichni cítí na půdě katedrály bezpečně, Stella si dělá starosti s tím, jak vše zvládne a jestli bude schopna vrátit se do života bez manžela. „Nevím, jaká bude naše budoucnost bez podpory mého manžela. Mám tu jen pár příbuzných a nevím, co se stane s mým životem.“

Jaká budoucnost?

Jacobu Jenisovi je 14 a má čtyři sourozence. Teď by se měl učit na zkoušky, ale konflikt vše přerušil. Snaží se přizpůsobit k životu v katedrále. „Život tady je nesnesitelný. Než začaly boje, mohl jsem si klidně a nerušeně hrát v naší čtvrti v Korwilliam, ale tady na půdě katedrály jsme příliš omezení. Než začaly boje, chodil jsem chytat ryby na Bílém Nilu. Teď už to dělat nemůžu.“

Jacob a jeho rodina žili v Chartúmu a vrátili se do Jižního Súdánu po vyhlášení nezávislosti v červenci 2011. Těšili se, že začnou nový život.

„Mám Jižní Súdán radši než život v Chartúmu. Nicméně v Chartúmu se nebojuje. Mnoho nás sní o tamějším míru a klidu. Jižní Súdán je mým domovem a to se nezmění. Jenže boje přinesly lidem utrpení a bídu.

Můj vzkaz těm ve vládě je tento: Válka ničí vzdělávání mladých lidí, jako jsem já. Svou budoucnost už si vůbec nepředstavujeme optimisticky.“

Až Jacob dostuduje, chce se stát lékárníkem. Říká, že profese, která pomáhá lidem v nouzi, stojí za tu námahu.

Caritas Internationalist ve spolupráci s jednotlivými Charitami poskytuje první pomoc 100 000 lidí. Pomoc tvoří dodávky jídla, plachet, dek, matrací, barelů na vodu, mýdla, sítí proti komárům, čisté vody a zdravotní péče.   

Originální článek a fotografie převzaty ze stránek caritas.org.