10. října 2025
Aktuality
„Operuje se bez anestezie. Nejsou antibiotika, chybí léky proti bolesti,“ popisuje pracovník Charity Česká republika Jan Líska. Po dvou letech trvání konfliktu v Pásmu Gazy čelí civilní obyvatelstvo mimořádně těžkým podmínkám.
V Gaze chybí léky i pitná voda. Zdravotní péče je zcela rozvrácená a nemocnice fungují jen omezeně. „Lidé putují celé hodiny pěšky v naději, že najdou alespoň kousek bezpečí,“ dodává Jan Líska, který se spolu s kolegou Jakubem Blinkou, projektovým koordinátorem pro Gazu, nedávno vrátil z pracovní cesty do Izraele a na palestinský Západní břeh. V rozhovoru oba přibližují, jak vypadá humanitární práce v podmínkách dlouhodobé blokády a proč i v prostředí naprosté beznaděje zůstává prostor pro solidaritu.
Foto: Jakub Blinka a Jan Líska z Charity Česká republika v rozhovoru pro ČT24. Zdroj: ČT24
Nedávno jste se vrátili z pracovní cesty. Jaká panuje aktuálně situace v Jeruzalémě a na Západním břehu?
Jakub: Při příjezdu do Izraele život plynul zcela normálně. Izraelské děti si bezstarostně hrají, zamilované páry sledují filmy. A to všechno se odehrává jen pár kilometrů od války, zoufalství obyčejných lidí a naprostého nedostatku všeho. Nicméně při rozhovorech s místními jsou cítit velké obavy z budoucnosti – zejména kvůli šíření nelegálních izraelských osad a útokům osadníků na palestinské vesnice a hospodářství.
Jan: Čerpání informací pouze z médií může být zkreslující. Když mluvíme s našimi partnery z Charity Jeruzalém a organizace Sawa, zjišťujeme, že situace je mnohem komplexnější. Fascinuje mě, že naši kolegové dokážou i v tak složitých podmínkách nacházet řešení.
Na jaký moment z cesty nikdy nezapomenete?
Jakub: Druhý den večer jsme se po náročném dni šli projít a v židovské části Starého Města Jeruzalému jsme zahlédli vlajku s nápisem „Make Gaza Jewish Again“. Čekal jsem ledacos, ale takto otevřené výzvy k etnické čistce ve veřejném prostoru mě opravdu šokovaly.
Charita Česká republika vyhlásila sbírku na pomoc Gaze hned po vypuknutí konfliktu. Změnila se forma pomoci, kterou Charita v Gaze poskytuje? Co je dnes nejnaléhavější?
Jakub: Od počátku se Charita Česká republika zaměřuje především na podporu primární zdravotní péče a psychosociální pomoc. Potřeba je ale prakticky všechno – kvůli blokádě se do Gazy dostává jen velmi omezené množství materiálu a léků.
Jan: V Gaze je dnes nedostatkový každý zdroj – pitná voda, jídlo, stany, zdravotnické potřeby. Cennou komoditou je benzín. Když dojde, nemocnice přestávají fungovat.
V nedávné době musela být uzavřena klinika, kterou Charita podporovala. Můžete přiblížit její příběh a význam pro místní obyvatele?
Jakub: Tato klinika ve městě Gaza poskytovala primární zdravotní péči a její největší přidanou hodnotou – v porovnání s jinými podobnými zařízeními – byla schopnost i v této těžké době vydávat široké spektrum léků. Díky tomu ji doporučovaly i ostatní humanitární organizace.
Jan: Na území Gazy podporuje Charita Jeruzalém celkem deset zdravotnických zařízení, přičemž jednou z nich je klinika spolufinancovaná ze zdrojů Charity Česká republika. Evakuace této konkrétní kliniky byla velmi komplikovaná, ale díky dobré koordinaci všech zúčastněných bylo identifikováno nové místo, a klinika už byla znovu otevřena – v bezpečnější čtvrti ve střední části Gazy.
Foto: Kromě základního ošetření poskytovala klinika ve městě Gaza i široké spektrum léků.
Jedním z pilířů pomoci je i psychosociální podpora. Funguje stále krizová linka organizace Sawa? Jak se jí daří?
Jakub: Organizace Sawa nadále poskytuje psychologickou podporu prostřednictvím telefonní linky a funguje velmi dobře. Problémem jsou však složité případy, například lidé se sebevražednými úmysly, kteří potřebují osobní kontakt a následnou péči. To je v současné situaci obtížné – doprava je často nemožná a kapacity pomáhajících pracovníků jsou omezené. Charita Česká republika má v terénu dvě sociální pracovnice, které se těmito případy zabývají, ale i jejich možnosti jsou velmi omezené.
Jan: Nedávno musela být evakuována i naše spolupracovnice. Doslova zachraňovala svůj život – házela své věci z okna bytu na ulici, kde je poté sbírala, ale neměla je jak odvézt. Benzín stojí astronomické částky, a proto lidé berou jen to, co unesou. Jdou i dvanáct hodin pěšky na místo, kde se zrovna nebombarduje. Přitom nevědí, jestli se budou mít vůbec kde utábořit.
Vraťme se ještě k vaší cestě do Palestiny. Co jste viděli na Západním břehu Jordánu? Jak vypadá každodenní život a humanitární práce tam?
Jakub: Na Západním břehu panuje velké napětí mezi izraelskými osadníky a původními palestinskými obyvateli, včetně beduínů. My jsme navštívili křesťanskou vesnici Taybeh, kde má náš partner zdravotnické středisko. Právě to, že jde o křesťanskou obec, poskytuje určitou ochranu před útoky. Byli jsme také v Ramalláhu, kde jsme se s podobnými incidenty nesetkali.
Jan: Útoky židovských osadníků jsou čím dal tím častější. Dalo by se říct, že jsou na denním pořádku. Pokud jste Palestinec a žijete mimo město, ztrácíte možnost své obživy například tím, že nemáte, kde pást svá domácí zvířata, obdělávat svá pole nebo se starat o svůj olivový sad. Útoky osadníků navíc často končí vážnými zraněními, můžete být i v ohrožení života.
Jaké hlavní překážky brání Charitě i místním partnerům pomáhat v Gaze efektivněji?
Jakub: Největším problémem je blokáda. Kdyby se alespoň částečně uvolnila, poskytování pomoci by bylo mnohem jednodušší. Dalším zásadním limitem je nedostatek finančních prostředků. Ceny na černém trhu dosáhly astronomických výšin. Málokdo si může dovolit věci, které v našich podmínkách považujeme za naprosto běžné.
Jan: Humanitární pomoc probíhá v podmínkách války. Již zmiňovaná blokáda má za následek nedostatek téměř všeho, a v důsledku toho i nárůst cen těch komodit, které se do Pásma Gazy dostanou. Dalším problémem je, že Izrael pro distribuci humanitární pomoci využívá entity (jako GHF – Gaza Humanitarian Foundation), které nerespektují základní humanitární pravidla. Distribuce jídla je zmatečná, nejenže se nedostane na všechny potřebné, ale izraelští vojáci stříleli ze zbraní, aby se dav uklidnil, a řada lidí přitom zemřela. Překážkou je tedy fungovaní těchto dvou paralelních systémů. Pokud by Izrael umožnil plné fungovaní standardního systému, humanitární situace by se výrazně zlepšila.
Foto: Lidé přežívají v těžkých podmínkách v provizorních stanech a rozbořených domech.
Charita plánuje školení místních pracovníků krizové linky ve spolupráci s Linkou bezpečí. Jak bude tato spolupráce vypadat?
Jakub: Cílem je předat palestinské organizaci Sawa české zkušenosti s provozem krizové linky. Linka bezpečí u nás funguje už několik desetiletí a své know-how bude se Sawou sdílet prostřednictvím online školení s překladem z češtiny do arabštiny. Témata byla vybrána s ohledem na konkrétní potřeby samotné organizace Sawa.
Řekli vám místní něco, co se vám nesmazatelně vrylo do paměti?
Jakub: Vzpomínám si na příběh, který jsme slyšeli při návštěvě Sawy. Jeden muž se ocitl v naprosto beznadějné situaci – neměl jídlo ani střechu nad hlavou a nedokázal se postarat o svého malého syna. Rozhodl se proto odejít i se synem k izraelským pozicím, kde probíhaly boje, aby tak ukončil svůj život. Jeho plán ale nevyšel, a muž nadále trpí. Takové příběhy jsou bohužel velmi časté.
Na putovní fotografické výstavě Gaza skrytá za palcovými titulky, kterou Charita Česká republika nyní připravila, jsou zachyceny autentické příběhy lidí z kliniky v Gaze. Co se podle vás skrývá za oněmi „palcovými titulky“?
Jan: Za palcovými titulky se skrývá neuvěřitelné utrpení lidí, jako jste vy nebo já. Nejsou to jen čísla z televizních zpráv, ale konkrétní lidé, kteří touží po jediném – přežít.
Jakub: S lidmi v Gaze se dnes nelze osobně spojit. Informace jsou mnohdy zprostředkované a příběhy obyčejných lidí se ztrácejí mezi záplavou každodenních zpráv. Od našich spolupracovnic ale víme, že někteří z těch, jejichž tváře a příběhy se objevují v rámci výstavy, byli později zraněni. Těžká situace se nevyhýbá ani zdravotnickému personálu – naši kolegové tam prožívají stejné útrapy jako jejich pacienti.
Ve čtvrtek 9. října bylo oznámeno příměří mezi Izraelem a hnutím Hamás. Pro mnohé to znamená záblesk naděje, že by se násilí mohlo konečně zastavit. Humanitární organizace, včetně Charity Česká republika, doufají, že toto příměří umožní bezpečnější a rozsáhlejší dodávky pomoci do Pásma Gazy. Rozhovor vznikl v době před uzavřením příměří.
