4. prosince 2024
Aktuality
Evžen Diviš působí v Charitě již více než 15 let. V rozhovoru odhaluje nejen, jak práce regionálního manažera v oddělení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce vypadá, ale také se dělí o silné zážitky ze svých dosavadních pracovních cest. Co má Evžen Diviš na své práci nejraději, jak zvládá stres a jaké jsou podle něj největší výzvy při poskytování humanitární pomoci?
V Charitě pracujete už více než 15 let. Jak jste se dostal k práci v humanitárním a rozvojovém sektoru?
K práci v humanitárním a rozvojovém sektoru jsem se dostal vlastně náhodou. Už nějakou dobu před nástupem do Charity jsem přemýšlel o tom, že bych v této oblasti chtěl pracovat.
O volném místě v Charitě, kde nyní působím, jsem se dozvěděl od kolegy, který tenkrát odcházel. Hledal jsem práci, která by nabízela stabilní a kvalitní zázemí, a věřil jsem, že to najdu právě v Charitě. Jsem rád, že se mi to nakonec potvrdilo. Nyní už tu pracuji již více než 15 let.
V Charitě působíte jako regionální manažer v oddělení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce. Co tato práce obnáší?
Velkou část mé práce tvoří administrativa, ale běžně se během dne účastním také několika online setkání například s kolegy ze zahraničních poboček, se kterými společně připravujeme různé projekty. Když se chystá projekt nový, zpracovávám k němu velké množství dat a informací. Na pracovních cestách pak navštěvuji místa, kde Charita pomáhá potřebným lidem a účastním se jednání.
Nedávno jste získal Cenu Charity. Co pro vás toto ocenění znamená? Na co jste ve své práci nejvíc hrdý?
Získání Ceny Charity pro mě bylo obrovským překvapením, vůbec jsem to nečekal. Toto ocenění pro mě znamená potvrzení, že má práce za uplynulých 15 let měla smysl a dělal jsem ji dobře. Je to pro mě zároveň důkaz, že si toho všímá nejen okolí, ale i samotná organizace, která tímto způsobem ocenila mé úsilí.
Nejvíc hrdý jsem na to, že se nám na začátku války podařilo od nuly vybudovat program na Ukrajině. Velký úspěch je také vývoj našeho působení v Gruzii. Původně jsme tam pracovali jen přes partnerské organizace, ale pak jsme v roce 2015 zřídili vlastní pobočku a začali budovat skvělý tým. Mnoho lidí v týmu je tam od samého začátku a odvádí dobrou práci.
V Gruzii se nám také podařilo uskutečnit řadu důležitých věcí – například zlepšení primární zdravotní péče, jako je diagnostika rakoviny, vývoj online systému registrace na očkování během pandemie covidu, nebo rozvoj služeb pro lidi s autismem. Za těmito úspěchy stojí ale řada dalších lidí.
Byl jste svědkem mnoha důležitých změn a milníků. Co se podle vás změnilo v Charitě od té doby, co jste tu začal pracovat?
Od doby, kdy jsem začal působit v Charitě, se organizace výrazně posunula jak v profesionalitě, tak v kvalitě práce. Dříve jsme často pracovali v zemích, kde jsme neměli vlastní pobočky, a vše probíhalo přes tamní partnerské organizace. Dnes už máme téměř všude zahraniční pobočky a vlastní pracovníky. To vnímám jako velkou výhodu, protože díky tomu máme lepší kontrolu nad projekty a můžeme rychleji reagovat na případné problémy.
Za poslední roky jsme také zavedli vlastní PR tým, který je nyní součástí našeho oddělení pro zahraniční komunikaci, a vytvořili jsme samostatné finanční oddělení. Celkově je práce nyní rozdělena mnohem efektivněji než dříve, což je také zásluhou rozšíření týmu. Každý úkol má jasně přiděleného odpovědného člověka.
Jde vidět, že svou práci děláte srdcem. Co na ní máte nejraději?
Nejvíc mám na své práci rád tu volnost v tom, jak si ji mohu organizovat. Nemám pevně danou pracovní dobu a tolik nezáleží na tom, kdy si svou práci udělám. Důležité je, aby byla kvalitní a splněná v daném termínu. Navíc mám také prostor být při přípravě nových projektů kreativní. Oceňuji, že je má práce pestrá a není příliš jednotvárná nebo rutinní. Vážím si také přátelského kolektivu a příjemného prostředí, které v Charitě panuje.
Součástí vaší práce jsou i pracovní cesty. Navštěvujete při nich i lidi, kterým Charita pomáhá?
Občas ano, ale spíše výjimečně. Dříve jsem na pracovní cesty jezdil častěji a měl více příležitostí setkávat se s lidmi, kterým Charita pomáhá. Když jsem začínal, měl jsem na starosti pouze Mongolsko, což mi umožnilo častější výjezdy a intenzivnější kontakt s místními lidmi. Mongolsko jsem kdysi navštívil jako vedoucí tamní kanceláře, kdy byl osobní kontakt nezbytnou součástí mé práce. Dnes už na pracovní cesty není tolik času, ale když už mám možnost někam vyjet, setkání s lidmi, kterým pomáháme, je pro mě vždy příjemným zážitkem.
Kde jste byl naposledy na pracovní cestě a čemu jste se tam věnoval?
Naposledy jsem byl na pracovní cestě v Moldavsku, kde jsem strávil pět dní. Věnoval jsem se především administrativní práci a účastnil se několika schůzek spojených s našimi tamními projekty. Měl jsem také příležitost setkat se s biskupem a ředitelem moldavské Charity. Kromě toho jsem se sešel s pracovnicí ambasády, která má na starosti mimo jiné rozvojovou spolupráci, a také s novým velvyslancem pro Moldavsko.
Když jste začínal pracovat v Charitě, pravděpodobně jste měl určitou představu o tom, jak tato organizace funguje a co vás čeká. Je něco, co vás během vaší práce v Charitě překvapilo?
Během působení v Charitě mě nejvíce překvapilo asi to, jak náročné je najít ty správné lidi pro práci v humanitárním a neziskovém sektoru – a to jak pro místní, tak i zahraniční pobočky. Mám pocit, že když jsem do Charity nastupoval, byl o tuto práci mnohem větší zájem, než je tomu dnes.
Práce v humanitární organizaci je často náročná a stresující. Jak se vyrovnáváte se stresem a těžkými situacemi, které tato práce přináší?
Na mé pozici nepociťuji tak vysokou míru stresu nebo náročnosti jako někteří kolegové, kteří například jezdí do válečných zón, kde je tlak nepochybně obrovský. Když ale cítím, že je toho na mě moc, pomáhá mi fyzická aktivita – rád si zaběhám, v teplých měsících jezdím na kole a věnuji se také Krav Maga. Kromě toho si rád vyrazím na hory, kde si vyčistím hlavu a odpočinu od každodenních povinností.
Oblast humanitární pomoci a rozvojové spolupráce dnes čelí mnoha výzvám. Jaké jsou podle vás ty největší?
V oblasti humanitární pomoci a rozvojové spolupráce vidím několik zásadních výzev. U situací, kdy jde například o přírodní katastrofy, jako je zemětřesení, je obvykle jasné, jak konkrétně a efektivně lidem pomoci. Mnohem složitější je to ale u krizí způsobených člověkem. Typicky jsou to války. Tyto situace jsou často politicky a logisticky velmi komplikované.
Dalším velkým problémem jsou omezené finanční prostředky, které jsou na humanitární a rozvojovou pomoc dostupné. S tím souvisí i složitost v zajištění humanitární pomoci v konkrétních zemích. Dostat pomoc na místo je někdy velké riziko, často velmi nákladné, a v některých případech dokonce nemožné. Výzvou je také měření dopadu pomoci v zemích s nestabilní politickou situací.
Řešení těchto výzev jistě není jednoduché. Jak podle vás bude Charita v oblasti humanitární pomoci a rozvojové spolupráce postupovat dál? A jak vidíte svou budoucnost v Charitě?
Věřím a doufám, že naše oddělení bude i nadále odvádět stejně kvalitní práci jako doposud. Nicméně si uvědomuji, že dostupnost finančních prostředků pro humanitární a rozvojovou pomoc se může snižovat, což by naši činnost mohlo ovlivnit. I přes tyto možné překážky věřím, že dokážeme najít způsoby, jak pokračovat v pomoci těm, kteří ji nejvíce potřebují.
Když se na to podívám s nadhledem, mým přáním je, aby naše práce vůbec nebyla zapotřebí. Aby svět byl takový, že by si lidé dokázali pomáhat sami a žádné krize by neexistovaly. Bohužel ale vím, že svět není dokonalý, a vždycky tu budou lidé, kteří naši pomoc budou potřebovat.
Co se týče mé osobní vize, rád bych, aby Charita obnovila svou činnost na Balkáně. Tato oblast je mi osobně velmi blízká – mám k ní silný vztah a vždy mě tam něco táhlo. Myslím, že naše práce by tam mohla být znovu velmi přínosná. Balkánské země jsou nám kulturně blízké a dobře rozumíme problémům, kterým čelí. Mám pocit, že tam stále existuje prostor pro efektivní pomoc a smysluplné projekty.
To je moc pěkná vize. Máte nějaký příběh nebo zážitek z pracovních cest nebo z práce pro Charitu, o který byste se rád podělil?
Jedním z nejsilnějších zážitků byla návštěva Ukrajiny. K této zemi mám osobní vztah. Mnohokrát jsem ji navštívil ještě před válkou, a proto se mě její současná situace osobně dotýká. Velmi emotivní bylo vidět seznamy padlých, které jsou vyvěšené na veřejných místech po celé zemi. Pohled na jména lidí, kteří přišli o život, mi připomněl, jak obrovský dopad má válka na každodenní život místních obyvatel.
Na druhou stranu mám obrovskou radost z toho, že jsme na Ukrajině dokázali vykonat mnoho dobré práce. Podařilo se nám opravit školy, zdravotnická zařízení a další budovy, které slouží jako útočiště pro uprchlíky. Oceňuji práci našeho týmu na místě. Odvádějí skvělou práci, což je vidět nejen na výsledcích, ale i na uznání, které přichází od samotných Ukrajinců. Pocit, že naše pomoc má skutečný dopad, je pro mě velmi cenný.
Už jste zmínil, že se ve stresových situacích věnujete převážně sportu. Máte ještě nějaké koníčky, které děláte, když zrovna nepracujete?
Ano, kromě zmíněných sportovních aktivit rád trávím čas čtením. Nejčastěji sáhnu po beletrii, ale zajímají mě také knihy z oblasti společenských věd, jako je historie, sociologie nebo politika.
Humanitární a rozvojový sektor stále nabízí příležitosti pro ty, kteří chtějí pomáhat a měnit životy druhých. Je něco, co byste rád vzkázal lidem, kteří přemýšlejí o práci v této oblasti?
Lidem, kteří zvažují práci v humanitárním a rozvojovém sektoru, bych chtěl vzkázat, že tato práce je do jisté míry jiná, než si možná představují. Není to jen neustálý adrenalin nebo dobrodružství. Někdy je to rutinní práce, která vyžaduje pragmatický a racionální přístup. Nestačí ji dělat jen srdcem. Na druhou stranu je tato práce pestrá a přináší hodně užitku.
Lidé, kteří chtějí v tomto sektoru pracovat, by měli být určitě lidští, flexibilní, schopní improvizace, kreativní, zodpovědní a samostatní. Tato práce odměňuje tím, že za sebou člověk vidí konkrétní výsledky, které pomáhají tam, kde je to nejvíce potřeba. Navíc dává příležitost neustále používat angličtinu, což vnímám jako velký benefit.
Formální vzdělání v tomto oboru není úplně podstatné. Mnohem důležitější je, co člověk umí, jaký má přístup a zda je ochoten učit se novým věcem. Pokud vás tato oblast láká a máte tyto vlastnosti, rozhodně se nebojte ji zkusit. Odměnou vám bude pocit, že vaše práce má skutečný smysl.
