Aktuální zpravodajství z monitorovací mise

Banda Aceh, 18. února 2005 
Den sváteční chceme věnovat obhlídce škol, které naši partneři z Banda Aceh vytipovali pro případnou rekonstrukci. Z diskusí se svými kolegy z jiných humanitárek, kteří se stavbám věnují ve velkém, tušíme, že to nebudeme mít jednoduché. Vláda připravuje pro zničené oblasti města Banda Aceh a jeho okolí celkový urbanistický plán, kterému se budou muset podřídit všechny zahraniční i místní organizace. Taková je alespoň oficiální verze - jak dalece budou nařízení vlády respektována, zůstává otázkou.
První škola, kterou navštěvujeme, nebyla zasažena cunami. Stěny popraskaly při zemětřesení a ve stropech zejí díry, ale škola zůstala stát a její čtyři třídy jsou plné dětí. Z 256 žáků je 65 bez domova. Jejich rodiny přišly do Bandy z vesnic v blízkém okolí, které cunami zcela zničila. Většinou žijí v nedaleké mešitě, kde našlo přechodný domov 135 uprchlíků. Vláda je zásobuje potravinami a buduje pro ně dočasná obydlí, kam mají být brzy přestěhováni. Dlouhé dřevěné domy natřené na bílo, které v poslední době vyrůstají na mnoha místech ve městě, jsou v tisku nazývány "semi-permanent shelters". Už samotný název naznačuje nejednoznačnost záměrů vlády. Úředníci slibují lidem, že v těchto "polo-trvalých" obydlích nezůstanou déle než osm měsíců. Nikdo z uprchlíků však vládním slibům nevěří. Přestože je zřejmé, že by základní škola v Jempetu potřebovala rekonstrukci jako sůl, nezbývá nám než oznámit ředitelce a učitelskému sboru, že v nejbližších měsících na její opravu zřejmě nedojde. Potřeby na jiných místech jsou příliš velké a akutní.
Jejich rozsah je patrný na první pohled v pobřežních čtvrtích Banda Aceh, kam vlna vtrhla s celou svou ničivou silou jen čtvrt hodiny po zemětřesení. Několik kilometrů od pobřeží se do vnitrozemí táhne pustá pláň. Tam, kde dříve stálo město, jsou dnes bažiny a hromady sutin. Ze dvou škol, které navštívíme, zbyly jen základy. Rekonstrukce budov v této části města se vymyká našim možnostem. Bude trvat měsíce, než budou všechna mrtvá těla nalezena a uložena do hromadných hrobů, než těžká technika armády a OSN odstraní zbytky domů a hnijící kmeny stromů. Teprve pak se začne stavět. Vláda má navíc v úmyslu nechat široký pás podél moře nezastavěný a vysázet na něm stromy, které by absorbovaly první náraz příštích cunami.
Tu a tam se nad šedavou pustinou tyčí osamocená ruina poničené budovy. Mešita u mostu přes Krueng Doy zůstala stát jakoby zázrakem. Pro turisty, kteří si v posledních týdnech v hojném počtu přijíždějí do Banda Aceh prohlédnout všudypřítomné obrazy zkázy, se stala hlavní atrakcí. Pro místní je poutním místem, kam se přicházejí pomodlit za mrtvé. Kolem masových hrobů označených zelenými praporci projíždíme k další atrakci navštěvované denně stovkami turistů. Uprostřed polorozbořených domů tu přistála obrovská elektrárenská loď. Dieselová turbína umístěná na lodi už zase vyrábí energii - jen o několik kilometrů dál. Na její palubě se před cunami zachránily desítky lidí. Ptáme se sami sebe, kolik lidí asi našlo smrt pod jejím rozměrným ocelovým trupem.
Michal Synek a Martin Váně