5. listopadu 2014
Aktuality
V týdnu od 13. října se uskutečnilo speciální školení pro ukrajinské psychology. Jak vzniklo, jak probíhalo a jaké budou další kroky, hovoří v následujícím rozhovoru Vladislav Vik, programový manažer Charity ČR, a Liudmila Sukhareva, účastnice školení a koordinátorka projektu na ukrajinské straně.
„Všichni, kdo tu jsme, máme vystudovanou psychologii. To ale nic neznamená. Techniky práce s člověkem v akutní fázi krize a traumatu, nás nikdo neučil. Že nám něco chybí, jsme začali vnímat ve chvíli, kdy jsme obcházeli raněné na Majdanu, přijímali rodiny obětí či se setkávali se silnou agresí u vojáků,“ říká Liudmila Sukhareva, psycholožka a koordinátorka projektu psychosociální pomoci na Ukrajině, který zajišťuje Charita ČR ve spolupráci s Charitou Ukrajina a Hasičským záchranným sborem ČR.
Jak vznikl projekt psychosociální pomoci na Ukrajině?
VV: Projekt vznikl jako reakce na politickou situaci na Ukrajině. Během Majdanu se na naše kolegy z Charity Ukrajina obracelo mnoho lidí, kteří vykazovali známky šoku či traumatu. Mnoho z nich během protestů přišlo o někoho z rodiny či byl někdo z jejich blízkých raněn. Bylo potřeba vyškolit psychology a další pracovníky v pomáhajících profesích, včetně dobrovolníků a kněží, aby byli připraveni poskytnout první psychickou pomoc tomu, kdo se ocitne v krizi. Základní, třídenní školení, jsme uskutečnili ve Lvově a v Kyjevě v květnu tohoto roku. Celkem se ho zúčastnilo šedesát lidí. Během společně stráveného času jsme vnímali silnou potřebu jít v tématu víc do hloubky. Řekli jsme si, že by bylo skvělé dát možnost vzniknout něčemu, co by sami mohli na Ukrajině dál šířit. Tak vznikl nápad školení školitelů v krizové intervenci a práci s traumatem.
Kdo projekt financuje?
VV: Projekt je plně hrazen ze sbírky na pomoc Ukrajině, kterou vyhlásila Charita Česká republika. Tímto bych znovu rád poděkoval všem lidem, kteří na sbírku přispěli či stále přispívají. Díky nim je možné poskytnout psychickou pomoc obětem válečného konfliktu a jejich rodinám.
Kdo jsou účastníci školení a jaká je jejich role v celém projektu?
LS: Všech patnáct účastníků jsou psychologové vybraní z jednotlivých částí Ukrajiny včetně východní, která se nachází v centru válečného konfliktu. Zájem o krizovou intervenci je teď mezi psychology na Ukrajině obrovský. Většina z nás pracuje ve službách, např. jako školní psychologové. Po vyhrocení situace na Majdanu, jsme kromě své denní práce začali dobrovolně poskytovat pomoc raněným a pozůstalým. Prvním z kritérií výběru účastníka na školení Charity ČR a Charity Ukrajina byla aktivní účast pomoci během nepokojů. Chtěli jsme lidi „z terénu“, kteří mohou na praktických příkladech ukázat, s čím se denně setkávají a jak to příště udělat lépe. Zároveň od nich mnoho očekáváme – svojí účastí dali slib, že budou nové znalosti a techniky šířit dál mezi svými kolegy a vyškolenými dobrovolníky.
Jak probíhala spolupráce s Hasičským záchranným sborem ČR?
VV: S Hasičským záchranným sborem spolupracuje Charita Česká republika již několik let, a to během povodní. Poté, co jsme narýsovali základní představu o projektu pro Ukrajinu, tedy jakýsi obrys toho, co bychom ukrajinským psychologům rádi předali, oslovili jsme hasiče, kteří se zájmem na nabídku kývli. Velmi si vážím nadšení a profesionálního přístupu, s kterým jejich psychologové celý týden pracovali. Myslím, že pro naše Ukrajinské partnery bylo velmi přínosné vidět například některé stabilizační či relaxační techniky, které používáme v akutních fázích stresu. Účastníci byli nadšení ze standardizované podoby první psychické pomoci, kterou hasiči používají, a s možností ji po překladu používat v jejich zemi.
LS: Myslím, že mezi účastníky a lektory vzniklo „něco“, co přesahuje rámec profesní kolegiality. Učili jsme se navzájem, s respektem k lidským příběhům, se kterým jsme denně konfrontováni. Lektoři se maximálně snažili vyhovět našim potřebám, které rovněž nebyly jednotné. Někteří účastníci navrhovali zkrátit část první psychické pomoci, kterou už znali z dřívějška a více se věnovat tématu traumatu. Psychologové ze západní Ukrajiny, kteří tolik nepracují s lidmi v akutní fázi krize, naopak, toto téma navrhovali probrat detailněji. Jedinečnou možností byla supervize ve formě Bálintovské skupiny (metoda řešení problému užívaný v psychoterapii), kdy jsme pod vedením lektora Davida Dohnala, pracovali na skutečném případu.
Na závěr jeden z lektorů uvedl, že má pocit, jako bychom se neznali týden, ale měsíc. Cítím to velmi podobně a věřím, že se podaří naši spolupráci dále prohlubovat.
Kateřina Zezulková
