11. srpna 2016
Aktuality
„Je 18. května 2016, 8:00 ráno. Je zima, i když předpovídali 38 °C. Jdu víc než kilometr pouštním tunelem z drátů s automatickými branami. Zelené světlo, můžeme projít. Červené světlo, čekáme. Nikdo na dohled, všechny viditelné stopy po lidské přítomnosti, zdá se, zmizely. Toto místo mimo čas a prostor se nazývá Erez: hranice, která spojuje Izrael s Gazou a Gazu s Izraelem. Spojovací čára mezi dvěma světy,“ líčí Rachel Felgines, pracovnice oddělení humanitární pomoci Caritas Internationalis na Blízkém Východě.
„Gaza, pás izolované země o rozloze cca 360 km2, 40km dlouhý a 6 až 12 km široký, kde žije asi 2 miliony lidí. Jedna z nejvíce zalidněných oblastí planety. Průměrně na jednu ženu vychází 5,7 porodů – navíc s podmínkou zůstat v uzavřeném prostoru. Potřeby místního obyvatelstva zůstávají neuspokojené a neustále rostou. Školy praskají ve švech a základní infrastruktura jako elektřina, voda, hygienická zařízení nebo sociální služby nedostačuje.
Války, poslední v létě 2014, celou oblast pohltily. Lidé trpí zraněními a zoufalstvím. Voda se nedostává a často dochází i k dlouhým výpadkům energie. Pozorovat lze extrémní chudobu, vysokou míru nezaměstnanosti a i výdělek na osobu bývá velmi nízký. 80% populace žije pod hranicí chudoby a závisí na pomoci zvenčí. Vyrostla zde celá generace palestinských dětí, které viděly mnoho utrpení, válek a věznění. Téměř 50% populace tvoří osoby mladší 18-ti let, a přitom si nedokáží představit svoji budoucnost.
V Gaze proto působí mimo jiné Charita, jejíž dvacetičlenný tým pomáhá zejména sociálně slabým. Charitní lékařské středisko, založené v extrémně chudé čtvrti, je vždy plné. Ordinuje zde gynekolog, zubař, praktický lékař a lékárník. O rodiny v těžko přístupných oblastech pečuje alespoň personál mobilní kliniky. Během války v roce 2014 se Charita stala jednou z prvních organizací, která zprostředkovala pomoc 10 000 rodin.
Dnes Charita nabízí lékařskou péči, potravinové balíčky i psychosociální terapii, a to zejména sociálně slabým rodinám a jejich potomkům. Poskytuje rovněž lékařské a výživové programy dětem trpícím chudokrevností, která v Gaze představuje běžný zdravotní problém. Díky několikaměsíční vhodné výživě se z ní dá za několik měsíců uzdravit.
Nabízený psychosociální program cílí na děti v ozbrojených konfliktech, kterým pomáhá zlepšovat jejich psychický stav, koncentraci a pozornost vůči školnímu učivu. Zmírňuje jejich agresivní chování a snižuje apatii. Některé děti se přitom dokonce zase začaly zajímat o svět kolem sebe a prožívají v Gaze ojedinělý stav – radost.
Válečné šrámy a blokádu lze cítit na všech úrovních. „Jakou budoucnost chcete pro vaše děti?“ ptám se místních matek. Některé tvrdí: „Chci, aby moje dítě mohlo vyrůstat jako ostatní děti na světě“ nebo „aby žily v zemi v míru“. Jiné odpovídají v souvislosti s okamžitou potřebou – přejí si pro ně místo na bydlení, jídlo nebo oblečení.
Nikdo z Gazy neodejde nedotčený. Někdo ji opouští s kamenem na srdci a potřebou dýchat, hýbat se a křičet. Já vše cítila již po dvou dnech. Jak se pak musí cítit muži, ženy a děti, pro které uvěznění, dlouhá chvíle a utrpení znamená denní pořádek?
Sestra Briget, koordinátorka aktivit Charity v Gaze, popisuje deprimované obyvatelstvo, beznaděj, slabost i frustraci projevující se nenávistí. Někteří přitom přemýšlí, co se stane s mladou generací. Uvěznění, které převládá v Gaze je nová zkušenost lidstva. Nabízí se ptát, jakou budoucnost vytváříme pro Gazu…“ uzavírá svoji osobní zkušenost Rachel Felgines z Caritas Internationalis.
Článek byl převzat z blogu caritas.org.
