Pan Adna, otec dvou dětí z vesnice Panulisan, netečně sedí na hromadě sutin, které byly nedávno jeho domem. Ten se zřítil 2. září 2009 při zemětřesení o síle 7,3 stupně Richterovy škály, jež zatřáslo jižní částí indonéského ostrova Jáva.

Následkem tohoto zemětřesení zůstalo více než 200 tisíc lidí bez střechy nad hlavou a je hlášeno téměř 100 obětí na životech. Ve vesnici Panulisan na břehu řeky Cijalung, Ciamis, Jawa Barat bylo těžce poškozeno více než 40 domů.

Když přišlo zemětřesení, pan Adna a jeho žena byli právě doma. Když ucítili otřesy půdy, okamžitě vyběhli ven z domu. "Děti byly naštěstí ve škole, když se to stalo, jinak, kdo ví, jak by to dopadlo," řekl pan Adna. Ve vesnici nedošlo k úmrtí ani vážnému zranění.

Od zemětřesení žije rodina pana Adny v nouzovém stanu. Pan Adna má stále problémy se spánkem a vyděsí se, kdykoli slyší rachot kolemjedoucích vozidel. "Jak kolem jede auto, okamžitě vyběhnu ven. Zvuk vozidel je podobný zvuku zemětřesení," vysvětlil.

Tyto panické záchvaty ještě zhoršují starosti, které pan Adna má. "Kdybych byl finančně zajištěný, nedělal bych si takové starosti. Je pro mě moc těžké uspokojovat denní potřeby mojí rodiny, když nemůžu věnovat své krejčovské práci, kterou jsou dělal z domova. Naštěstí se mi podařilo zachránit šicí stroj. Pracovat jsem ale ještě znovu nezačal, protože nemám kde. Právě teď nemám ani peníze, abych zaplatil za školné pro děti, splatil dluhy nebo si dal něco k jídlu u stánku," řekl pan Adna.

Týden po zemětřesení si obyvatelé Panulisanu stále stěžují na nedostatek pomoci od místní správy. "Guvernér sem přišel, ale jeho slib pomoci byl jen symbolickým gestem, skutečnost je taková, že jsme nedostali nic. Slíbili nám dvacet balíčků instantních nudlí, v místním obchodě nám ale bez placení nic nedají. K čemu je, že se nechám vyfotografovat, když domu nepřinesu žádnou opravdovou pomoc?", stěžuje si zklamaná paní Adnová. Její muž ještě dodává, že stany jim vláda zapůjčila jen dočasně.
 
Pan Adna doufal, že obětem zemětřesení bude pomoc od vlády doručena okamžitě. Podle něj by pomoc přece měla přijít hned a být v souladu s potřebami postižených obyvatel. Neztrácí ale naději, že vláda zaplatí rekonstrukci jeho zříceného domu.

Podle obyvatel vesnice Panulisan by pomoc pro postižené zemětřesením měla být okamžitě vyplacena, bez ohledu na zdroj podpory. "Lidská práva jsou univerzální a platí pro všechny. Ačkoliv tu nedošlo k úmrtím, vláda by neměla být lhostejná k postižených. Vždyť ti, co přežili, jsou také oběťmi zemětřesení. Vláda musí nést odpovědnost za péči o všechny své občany," řekl pan Adna.

F. Sundoko
(přeložila Denisa Šimlová, Charita ČR)