5. října 2024
Aktuality
Válka mezi Hizballáhem a Izraelem dramaticky dopadá především na civilisty v Libanonu. Na 1,2 milionu lidí, tedy více než čtvrtina obyvatel, uprchlo před ostřelováním ze svých domovů. Pro zemi, která se dlouhodobě potýká se socioekonomickou a politickou krizí, je nemožné se o ně postarat. Jaká je situace na místě? Jak dopadá na obyčejné lidi? To v rozhovoru přibližuje Kristýna Kvasničková, která v Libanonu až donedávna žila.
V Libanonu jste žila dva roky. V zemi máte stále řadu přátel. Jak prožívají současnou situaci?
Každý z nich ji prožívá trochu jinak. Zároveň pozoruji, že jejich reakce přicházejí ve vlnách. V jednu chvíli se zdá, že vše zvládají poměrně dobře, pak je ale najednou zachvátí panika. Někteří z mých mezinárodních přátel se rozhodli v Libanonu zůstat z pracovních nebo humanitárních důvodů, řada z nich ale, pokud mohli, ze země odešla. Mnoho Libanonců ale bohužel tuhle možnost nemá. Buď nemají víza nebo dostatek finančních prostředků.
Hodně také záleží na tom, v jaké komunitě lidí žijí. Většina útoků míří na muslimské oblasti, naopak v křesťanských oblastech je o něco bezpečněji. Realita války je ale v Libanonu cítit úplně všude.
Bezpečnostní situace se dramaticky vyostřuje. Izrael ostřeluje i místa nedaleko mezinárodního letiště či hlavní přechod do Sýrie, kudy ze země proudí tisíce lidí. Dá se vůbec z Libanonu v současnosti nějak dostat?
Letecká doprava stále funguje, ale pouze libanonské aerolinky. Letenky jsou nicméně dlouho dopředu vyprodané a velmi drahé. Mnoho lidí si je tedy nemůže dovolit. Do většiny míst, kam se dá odletět, je zároveň potřeba vízum. A to není lehké získat. Stejně tak cestovní pas, na jehož vystavení se čeká i rok.
Další možností je odjet lodí na Kypr, ale zaplatit tisíc dolarů za cestu je pro mnoho lidí nemyslitelné. Pro občany cizích států se navíc organizují evakuační lety. Už víc než 185 tisíc lidí, hlavně Syřanů a Libanonců, uteklo do Sýrie.
Často s přáteli také řešíme, že něčí rodiče nebo prarodiče nechtějí z Libanonu, kde jsou zvyklí, odejít. Stále doufají, že se situace zlepší, nebo věří, že to nejhorší má Libanon za sebou. Pro jejich děti je to pak velká bezmoc, protože nedokážou rodiče dostat někam, kde bude bezpečněji.
Boje mají na svědomí tisíce obětí, většinu jen za posledních několik dní. Jak se vaši přátelé snaží ochránit sebe a své nejbližší?
Je to těžké. Ideální samozřejmě je, když mohou ze země odjet. Jak už jsem ale zmínila, ne všichni tu možnost mají. Někteří se tedy alespoň snaží odjet mimo velká města, například do hor, aby nebyli v místech, kde se bombarduje. Bombardování je ale bohužel jedna velká loterie a nikdy není jisté, kam bomba spadne.
Města v Libanonu jsou velmi hustě osídlená a lidé se nemají před ostřelováním kam schovat nebo kam utéct. V libanonských domech totiž většinou nejsou sklepy nebo nějaké kryty. Lidé v Libanonu přežívají den po dni. Snaží se si navzájem pomáhat a zůstat v kontaktu se svými nejbližšími, aby se navzájem ujistili, že jsou v pořádku.
Válka mezi Hizballáhem a Izraelem vyhnala z domovů na 1,2 milionu tamních obyvatel. To je pro pětimilionový Libanon obrovské číslo. Libanonská ekonomika na tom je zároveň velmi špatně, a tak vláda nemá šanci postarat se o tolik vysídlených lidí. Co teď lidé v Libanonu nejvíce potřebují?
Nejvíc by pochopitelně pomohlo, kdyby přestalo bombardování a invaze skončila, aby mohli lidé začít s opravami svých zničených domů a poničené infrastruktury. To, co ale lidé momentálně bezprostředně řeší, je zajištění těch nejzákladnějších lidských potřeb, jako jsou jídlo, voda, hygienické pomůcky a zdravotní péče.
Kvůli dlouhodobé humanitární krizi se o ně stát nedokáže postarat, a tak jsou životně závislí na pomoci neziskových organizací. Kdyby jejich pomoc neexistovala, krize by nepochybně byla ještě rozsáhlejší. Lidé v Libanonu jsou navíc sami velmi aktivní, co se pomoci druhým týče. Jelikož jdou za poslední roky z jedné krize do druhé, jsou zvyklí si navzájem pomáhat. Jedni z mých přátel například proměnili svůj bar na kuchyni, kde denně vydávají stovky jídel vysídleným lidem.
Několikrát jsme už zmínili, že Libanon se potýká s těžkou ekonomickou krizí. Jaký dopad bude mít současná válka na ekonomiku a běžný život lidí?
Situace v Libanonu byla špatná už před současnou eskalací. Nedokážu si představit, jak se tamní lidé teď musí cítit. Aktuální situace bude mít katastrofický dopad na lidi, kteří žijí v chudších oblastech.
V Libanonu žije jen něco málo přes pět milionů obyvatel, z toho více než jeden milion je vysídlených. I kdyby teď bombardování přestalo, valná většina se nemá kam vrátit a obnova bude trvat velmi dlouhou dobu.
Sama jste v Libanonu dlouhou dobu žila. Jak jste osobně prožívala komplikovanou situaci, ve které se země nachází? Čemu jste se v Libanonu věnovala?
V Libanonu, konkrétně v Bejrútu, jsem žila 2 roky. Po celou dobu jsem pracovala na výzkumu o uprchlictví a nucené migraci se zaměřením na Syřany a Blízký východ. Současně jsem pracovala v jedné neziskové organizaci, která vozila z Česka léky a pomáhala dalším tamním organizacím.
Libanon považuji za svůj druhý domov. Lidé jsou tam neuvěřitelně přátelští, hodní a ochotně mě přijali mezi sebe. Mrzí mě, že nemohu napravit situaci, ve které aktuálně žijí. I přes to všechno, co země zažívá, se tam ale plánuji vrátit a nějakou dobu tam opět žít.
