5. dubna 2022 Aktuality

Nechceme utíkat, chceme se vrátit, říká žena prchající před válkou

Jedno auto, dva dny, čtyři ženy. Nina s dcerou, matkou a tchyní utekly z Kyjeva do západoukrajinského Drohobyče. „Jejich kluci” v hlavním městě zůstali. Chtějí ho bránit, aby se měla rodina kam vrátit.

DARUJTE NA CHARITA PRO UKRAJINU

Cesta do bezpečí trvala dva dny

Více než čtyři miliony, prakticky každý desátý. Tolik Ukrajinců muselo utéct ze země poté, co na ni zaútočilo Rusko. Počet lidí, kteří museli opustit své domovy, je však více než dvojnásobný. Ukrajinci totiž utíkají i na západ země, kterou nechtějí opouštět.  

Na první pohled pouhá statistika jsou ve skutečnosti příběhy milionů lidí, kteří byli donuceni své životy nechat za sebou. V místech, kde nyní zuří válka. Jeden z příběhů je ten Ninin. Zdravotní sestra z hlavního města Ukrajiny se vydala na dva dny dlouhou cestu do Drohobyče na západě země. 

Kluci čekají ve frontě na samopal 

Do uprchlického centra spravovaného tamní Charitou dorazila před několika dny s dcerou Viktorií, matkou a tchyní. „Dcera v prosinci promovala na univerzitě, je finančník,” popisuje Nina svou společnost. „Mámy (její matka a tchyně, pozn. red.) už nepracují, jsou v důchodu.” 

Čistě ženské složení není náhoda. „Naši kluci”, jak Nina mužské části rodiny říká, v Kyjevě zůstali a čekají, až se k bojům budou moct připojit. „Nejsou volná místa. Ale snaží se dělat i jiné potřebné věci,” vysvětluje Nina náplň práce mužů čekajících ve frontě do armády nebo teritoriální obrany. „Nosí vojákům čaj, kávu. Pomáhají s úklidem, dávají písek do pytlů a podobně.”

Dokud se na ně nedostane místo, pomáhají alespoň jako dobrovolníci.

Chceme se vrátit domů 

Nina z hlavního města odjíždět nechtěla. Situace však byla čím dál složitější. Byl problém sehnat potraviny i léky. Její matka je po onkologické operaci a medikamenty potřebuje. „Když stojíte čtyři hodiny ve frontě do lékárny a pak zjistíte, že nemají všechno, co potřebujete, dojde vám, že opravdu musíte odjet,” vzpomíná Nina.  

Na cestu do Drohobyče se ženy vydaly vlastním autem, cestou se potýkaly například s nedostatkem benzínu. Z Ukrajiny jako takové však utíkat nechtějí. „Doufáme, že ještě týden, dva… Chceme se vrátit domů,” vyhlíží konec války a návrat do Kyjevského bytu zdravotní sestra. Ve hře je i varianta, že by zůstaly ve Lvově, pokud se tam otevře pobočka kliniky, pro kterou před invazí pracovala. 

To vše je však v současné době daleká budoucnost. Nyní je jejich domovem uprchlické centrum Charity. „Díky Bohu, všechno tady máme. I jídlo a horkou vodu. Vše, vše je. Dostaly jsme i oblečení,” popisuje aktuální situaci Nina.

Ninin příběh je jen jeden z milionů. Jen díky vašim příspěvkům můžeme těmto lidem pomáhat v extrémně náročném období. Pokud se i vy chcete do pomoci zapojit, můžete využít QR kód nebo zaslat peníze přímo na sbírkový účet uvedený níže.