25. dubna 2024
Aktuality
Zajímá vás, jak to chodí na oddělení humanitární a rozvojové pomoci v Charitě Česká republika? Pravidelně zpovídáme naše kolegy o jejich práci po celém světě. Seznamte se s Kristýnou Kvasničkovou, která v Charitě dohlíží na transparentnost našich projektů v zahraničí.
V zahraničním oddělení Charity pracujete už téměř rok. Je to vaše první zkušenost s prací pro nevládní humanitární organizaci?
Vystudovala jsem bakalářský obor management pro nevládní organizace, takže se v tomto sektoru pohybuji už delší dobu. Než jsem nastoupila do Charity, tak jsem pracovala pro malou neziskovou organizaci, která podporovala další neziskovky v Libanonu a poskytovala jim léky. Nějaký čas jsem žila také v Polsku a následně Bejrútu a pracovala pro tamní nevládní organizace.
S prací pro humanitární organizace máte tedy bohaté zkušenosti. Co vás přesvědčilo nastoupit zrovna do Charity Česká republika?
Na magisterském studiu jsem se věnovala mezinárodní migraci a rozvoji, oblast humanitární pomoci a rozvojové spolupráce mě tak vždy zajímala. Práci Charity Česká republika v zahraničí dlouhodobě sleduji a když se naskytla možnost pracovat v oddělení MEAL, které se zaměřuje na monitoring a evaluaci, což je oblast, která mě zajímá, neváhala jsem a do Charity se přihlásila.
Už jste krátce zmínila, co se skrývá pod pojmem MEAL. Můžete trochu více přiblížit, jak tento tým funguje a co přesně vaše práce obnáší?
Takzvaný „MEAL“ je zkratkou pro Monitoring, Evaluation, Accountability, Learning (monitorování, evaluace, odpovědnost a vzdělávání). Původně jsem do Charity přišla s tím, že se budu věnovat části zaměřené na učení a odpovědnosti (tedy odpovědnosti humanitární organizace vůči všem svým dárcům, partnerům a dalším zainteresovaným stranám). Chvíli po mém nástupu ale odešla má vedoucí na mateřskou dovolenou a já jsem tak získala mnohem více zodpovědnosti. Dnes zajišťuji, aby v rámci našeho oddělení vše fungovalo, jak má. Moje práce se různí, ale většinou se zaměřuji na aktualizaci našich interních směrnic a nařízení. Věnuji se také školení kolegů z poboček Charity v jednotlivých zemích, kde pomáháme.
Zpracovávám také zpětnou vazbu z našich kanceláří z jednotlivých zemí, abychom zajistili, že všichni lidé, se kterými pracujeme a kterým pomáháme, jsou respektováni a chráněni. Mojí úlohou je také zajistit transparentnost našich projektů a to, aby byly v souladu s cíli naší organizace.
Chvíli po nástupu do Charity jste dostala na starosti veškerou agendu, která se týká monitoringu a evaluace aktivit Charity v zahraničí. Jaké to pro vás bylo mít najednou tak velkou zodpovědnost?
Bylo to nakonec docela fajn. I díky tomu, že moje vedoucí mi před nástupem na mateřskou dovolenou vše pečlivě a trpělivě vysvětlila. Líbilo se mi, že jsem od začátku práce v Charitě byla okamžitě právoplatnou součástí týmu a pracovala na zásadních věcech.
Zdá se, že se vám tato práce líbí. Co vám na ní přijde nejzajímavější?
Práce pro nevládní organizaci, jako je Charita Česká republika, je podle mě naprosto skvělá. Zvlášť, když vidím zákulisí toho, jak podobná organizace funguje, jak se plánují projekty na pomoc lidem v nouzi a spoustu dalšího. Když chcete udělat změnu anebo dělat práci, která má smysl, je důležitá nejen samotná myšlenka a dobrý záměr, ale také preciznost a provedení takové pomoci, aby byla efektivní. V Charitě cítím podporu ve vlastním rozvoji a také ve chvílích, kdy potřebuji cokoli řešit s vedoucími anebo když chci získat zpětnou vazbu.
Zajímavé je také sledovat práci sítě všech Charit po celém světě. I když všichni fungujeme jako nezávislé organizace, je skvělé pozorovat vzájemnou spolupráci na určitých aktivitách. Většina našich zahraničních kanceláří se věnuje rozvojové spolupráci, tedy projektům, na kterých pracujeme delší dobu. Poskytujeme ale také humanitární pomoc při krizích a katastrofách. Pro mě osobně je důležité, že jako humanitární organizace plníme svou povinnost pomáhat v situacích extrémní krize, jako je ta v Gaze.
Zmínila jste, že jste nějakou dobu žila a pracovala v Libanonu. Můžete nám své tamní působení přiblížit?
V Libanonu jsem žila téměř dva roky, než jsem se vrátila do České republiky a začala pracovat pro Charitu. V Libanonu jsem se věnovala výzkumu pro svou dizertační práci, kterou zpracovávám v rámci doktorského studia sociální geografie a regionálního rozvoje na Karlově univerzitě. Působila jsem jako hostující vědecká pracovnice na Libanonské americké univerzitě, většinu času jsem tedy věnovala svému výzkumu, dělala rozhovory a pracovala na svém doktorátu. Během pobytu v Libanonu jsem také spolupracovala s již zmíněnou nevládní organizací, která do země přivážela léky. Libanon a obecně celý tamní region mě zajímá už od začátku studia na Karlově univerzitě.
Co konkrétně se vám na Libanonu a tamní kultuře tak líbí? Je něco, co vám při životě v Česku z Libanonu chybí?
Z Libanonu mi chybí úplně všechno. Na zemích Blízkého východu se mi líbí tamní pohostinnost a vůbec přijetí, díky kterému se člověk cítí jako doma. Samozřejmě Libanon v současnosti prochází extrémní ekonomickou krizí a nejistotou, která se tamních obyvatel silně dotýká. Myslím, že po nich nikdo nemůže chtít, aby překonávali další a další krize, protože už si toho vytrpěli dost. I přesto jsou lidé v Libanonu velmi vstřícní a laskaví. Kromě toho je Libanon velmi krásná země, je až neuvěřitelné, kolik toho můžete v tak malé zemi vidět a dělat. Jednou bych tam chtěla znovu žít.
Vaše práce v Charitě a současné doktorandské studium jsou nepochybně náročné. Čemu se věnujete ve volném čase, abyste se zbavila stresu?
Miluji fotografování, a to hlavně v Libanonu. Mám ráda pouliční fotografii a s přáteli jsme při focení často procházeli ulicemi Bejrútu, což bylo vždy velmi inspirativní. Baví mě umění obecně, ráda chodím do muzeí a galerií, ale také sama tvořím.
Láká vás práce nebo stáž v Charitě? Přidejte se k nám!
