Profil spolupracovníka JRS Didika Hariho Wahyudiho od Louise Croweové

Když Didik, bývalý humanitární pracovník a spolupracovník organizací JRS a Oxfam, zaslechl zprávy o vlnách tsunami, které dopadly na Aceh 26. prosince, okamžitě si vzpomněl na spoustu svých přátel, kteří v Banda Acehu žili. Šokován prvními zprávami, které hovořily o 5 tis. mrtvých, Didik (34) z Medanu zatelefonoval do místní pobočky JRS, protože věděl, že s lidmi v Acehu úzce spolupracují už od roku 2001. Teď už víme, že počet obětí byl mnohem vyšší a odhaduje se na 100 tis. lidí. Didik spolu s dalšími dvěma pracovníky JRS nasedl na jedno z prvních letadel do Banda Acehu, kam přijel večer 27. prosince. Byla tma, přesto okamžitě zaregistroval šok a zármutek lidí. Doprava byla komplikovaná, telefony nefungovaly. Když se mu podařilo získat auto, už ve vzdálenosti 5 minut od letiště cítil mrtvá těla. Už v tento první večer byl svědkem toho, jak armáda organizuje pohřeb 1,5 tis. lidí do hromadného hrobu. Didik se snažil pro JRS situaci nějak vyhodnotit, ale zároveň se usilovně pokoušel získat zprávy o svých přátelích a kolezích. Projížděl Banda Acehem, navštívil Lambaro, Simpang Surabayu, a při pohledu na mrtvá těla všude kolem mu tuhla krev v žilách. Ve výše položených oblastech zastihl hodně lidí, kteří sem utekli před zdvihající se vodou a nyní v šoku hovořili o ztrátě celých rodin. Potěšilo ho, když našel jednu bývalou kolegyni, kterou vlna sice smetla, ale ona se dokázala držet stěny domu, než nebezpečí pominulo.

Druhý den Didik opět projížděl kolem Banda Acehu. Lidé byli odříznutí vodou plnou bahna, která tolik míst zaplavila. Na jihu našel přibližně 1,5 tis. lidí, ke kterým se nedostaly vůbec žádné dodávky potravin. Byli tam těžce zranění lidé, ale žádné léky. O těchto problémech informoval Úřad pro koordinaci humanitární pomoci OCHA (Office Coordinating Humanitarian Affairs) v Simpang Surabaya, zastavil se u mostu, kde všude kolem byla mrtvá nafouklá těla. Další mrtvé spatřil na Setue, kde ještě před několika dny bylo frekventované autobusové nádraží. Koryto řeky v blízkosti Setue bylo plné nikoli vody, ale mrtvých těl. Všude se pohybovala spousta lidí, někteří na kolech nebo dvoukolkách, kteří s sebou měli co unesli, utíkali ze svých zničených domů a hledali potraviny, jídlo, léky. Lidé se báli, že vlna přijde znovu. Dokáže si vůbec někdo představit, jak jim pomoci? U památníku na křižovatce Jalan Teuku Umar spatřil těla tří mrtvých dětí.

V kampungu Lamprit nepotkal živou duši, bahno dosahovalo do výšky jednoho metru. Na nádvoří vládní budovy tábořily stovky uprchlíků. Vojáci sbírali mrtvá těla v mešitě v Lampinangu - to byl v podstatě hlavní úkol TNI - sbírat mrtvá těla a pohřbívat je. Také vojáci vypadali stresovaně. I armáda začala vydávat příděly pohonných hmot, aby se vyhnula útokům panikou stižených přeživších. Nakonec se Didik sešel s přítelkyní, kterou hledal. Řekla mu, že nedokáže plakat, že už je na slzy příliš unavená. Přišla o celou svoji rodinu až na jednoho bratra, který šel zrovna koupit zeleninu. Dokonce nemohla najít ani mrtvá těla svých nejbližších, protože její kampung zmizel. Obrazy mrtvých těl, zničených budov a traumatizovaných přeživších byly v několika nadcházejících dnech všudypřítomné. V Calangu bylo zničeno 99 % všech budov, v Meulobohu byla zkáza podobná. Didik se přistihl, jak neustále opakuje: "Pane Bože. Pane Bože." Předsevzal si, že se dostane zpátky do Medanu, aby organizování pomoci urychlil a aby také přiložil ruku k dílu. S cílem zorganizovat spolupráci s JRS kontaktoval pátera Andreho. "Musím pracovat s vámi v JRS, nedokážu nechat tyhle lidi bez pomoci." Bylo užitečnější být v Medanu a začít organizovat nouzové dodávky humanitární pomoci, pohonných hmot a zařízení. Během týdne, který od tsunami uplynul, spolupracoval Didik usilovně s týmem JRS, aby pomohl zajistit rychlé dodávky do postižených oblastí. Protože v Acehu žil a pracoval, zná velmi dobře lidi, kterým je pomoc určena. Chce udělat něco pro to, aby se život obyvatel Acehu vrátil k normálu. S tím, jak se humanitární pomoc zefektivňuje, pomáhá s obnovou služeb a nabízí podporu, se Didik chce zaměřit na lidi, na které pomoc nedosáhne - na řadu obcí mimo Banda Aceh, které na odpovídající pomoc stále čekají.