14. srpna 2013
Aktuality
Charita ČR připravuje nové projekty v Jižním Súdánu. Proto se Lenka Huberová, zástupkyně organizace, vydala do nemocnice Toritu, kde hovořila se správcem, panem Abwochou Jamesem Samem, o možnostech a o tom, co nemocnice potřebuje a jaká vlastně je.
Vaše nemocnice je ve státě Východní Equatoria. Kolik je v tomto státě celkem nemocnic?
Celkem pět nemocnic. Jedna je zde ve městě Torit, jedna ve městě Nimule, dále jedna nemocnice je v oblasti Budi a dvě nemocnice v oblasti Kapoeta. Státní nemocnice jsou pod správou Ministerstva zdravotnictví na rozdíl od církevních nemocnic, které spadají pod jednotlivé diecéze.
Kolik zdravotnického personálu a v jakém složení ve vaší toritské nemocnici pracuje?
Máme pět doktorů a 54 zdravotních sester.
S jakými problémy do nemocnice pacienti nejčastěji přicházejí?
Podvýživa, malárie, nákaza HIV. Jako částečnou prevenci podvýživy poskytujeme pacientům, kterými jsou hlavně děti, tzv. „základní zdravotnický balíček“. Obsahuje vitamíny, léky na malárii, sušené jídlo. Těhotným matkám rozdáváme moskytiéry a snažíme se pacienty nakažené malárií dovzdělat, aby věděli, jak správně moskytiéry používat, aby splnily svůj efekt. Obvykle totiž pacienti používání moskytiéry dost zanedbávají, nepoužívají je pravidelně nebo je nemají vhodně upevněné. Zdarma provádíme testy nákazy HIV. Monitorujeme dva až čtyři případy týdně.
Kolik máte v nemocnici oddělení?
Jedenáct. Chirurgii, pediatrii, lékárnu, laboratoř s jen jedním mikroskopem, praktického lékaře, internu, gynekologické oddělení, dětskou péči a prevenci podvýživy, testy na HIV, poradnu a zubaře.
Platí pacienti v nemocnici nějaké poplatky?
Ano. Za vyšetření (tzv. konzultace) se platí 1 SSP (Jihosúdánská libra) tedy okolo asi pěti českých korun. Za některé operace 50 SSP (necelých 200 Kč).
Za hospitalizaci v nemocnici se nic neplatí?
Ne. Pokud jsou ze zdravotních důvodů nuceni pacienti v nemocnici zůstat, tak nic neplatí. Jednou denně dostávají stravu, ale je to z finančních důvodů dost omezené, proto se běžně při návštěvě nemocnice můžete setkat s davy rodinných příslušníků, kteří v termoskách přinášejí svým blízkým domácí jídlo.
Dodržují se v nemocnici návštěvní hodiny?
Ano velmi striktně. Naše vrchní zdravotní sestra kontroluje jednotlivá oddělení a v případě, že jsou pacienti navštěvovaní mimo návštěvní hodiny, tak musí zasáhnout, protože to narušuje režim v nemocnici. Takže pro návštěvy je vymezený čas třikrát denně: ráno od 6-8 hodin, odpoledne od 13 do 15 hodin a večer od 17 do 19 hodin.
Jaký největší problém v chodu nemocnice v současné době řešíte?
Především lidské zdroje, tedy nedostatek proškoleného personálu a jeho kvalita. Dále nemáme dostatek zdravotnického materiálu a nemocničního vybavení. Například v laboratoři máme jen jeden mikroskop, což je při velkém počtu pacientů velký problém. Samozřejmě velkým problémem je taky nedostatek léků. Teď ale nejvíc řešíme problém s nedostatkem sanitek, které přivážejí do nemocnice vážné případy z okolí. Původně jsme měli sanitek šest, ale z technických důvodů muselo být pět vyřazeno, takže je k dispozici jen jedna. Nejkritičtější případy letecky přepravujeme ve spolupráci s Organizací spojených národů (UN) do hlavního města Juby.
Vím, že Vaše nemocnice spolupracuje s neziskovými organizacemi. Kolik jich dnes je a jak spolupráce vypadá?
Nemocnici různými zdravotnickými projekty, např. školení personálu, dodávka zdravotnického materiálu nebo dodávka nemocničního vybavení, podporují čtyři neziskové organizace. Konkrétní pomoc nejprve probereme s Regionálním ministerstvem zdravotnictví a až následně můžeme zahájit různé aktivity. Ministerstvo se tímto snaží monitorovat a koordinovat vnější zdravotnickou pomoc a zároveň zabránit, aby několik organizací provádělo stejné projekty na jednom místě, což by ztratilo svůj účel.
Děkuji za rozhovor.
Charita ČR začala působit v Jižním Súdánu v roce 2012. Spolupracuje i s místní Charitou Torit a zahraniční Charitou Švýcarsko. V současné době má v zemi své stále zastoupení a soustředí se na přípravu nových projektů také ve zdravotnickém sektoru.
