16. srpna 2016
Aktuality
Rose Sagna se v Krakově zúčastnila Světového dne mládeže 2016, a to jako členka delegace YoungCaritas. Mluvila před mladistvými z celého světa o své práci v Charitě Senegal, kde působí jako vedoucí migračního projektu zaměřeného na ženy.
„Světového dne mládeže se účastním poprvé a opravdu mě těší možnost potkat ostatní pracovníky z různých světových Charit – lidi stejně staré jako já (28 let), kteří ve své pozici nesou velkou zodpovědnost.
Zahájila jsem program věnující se migrujícím ženám, které přišly z venkova do Dakaru. V senegalských vesnicích jde totiž sehnat práci jen velmi těžce a situace se ještě zhoršuje v období dešťů. Když ženy opustí vesnice, žijí v opravdu špatných podmínkách, často v boudách za obchodem, 15 žen na pokoji, bez sprchy nebo záchodu. Někdy pro celou čtvrť slouží pouze jediná toaleta.
Mají to opravdu těžké, navíc pokud dělají náročnou práci jako mletí prosa nebo celodenní umývání nádobí. Často ani zaměstnavatelé nerespektují jejich práva, například jim nevyplatí mzdu sjednanou na počátku spolupráce, dají jim méně a následně je propustí.
Charita Senegal proto za těmito ženami přichází a ptá se jich, co potřebují. Říkají, že kdyby měly dost peněz na uživení svých dětí ve vsích, do Dakaru by vůbec nešly – proto se v prvé řadě snažíme od přesunu do města odradit další ženy, které o něm uvažují.
Ženám pomáháme založit vlastní malý obchod u nich doma – poskytujeme jim drobný obnos peněz do začátku. Podněcujeme je například i k tomu, aby zahradničily a zeleninu prodávaly na trhu. Rovněž nakupujeme šicí stroje, aby se mohly živit jako švadleny. Zkrátka usilujeme o to, aby se vrátily ke svým dětem. Každou ženu navíc podporujeme v tom, aby nějaké peníze šetřila i do budoucnosti a mohla se stát finančně nezávislou. Některé z nich již naši pomoc nepotřebují.
Byť se zaměřujeme jen na senegalské ženy, často přemýšlím o širších problémech migrace ze západní Afriky směrem k Evropě. Kdykoliv mluvím s mladými lidmi, kteří chtějí opustit Senegal, říkají: „Zde mě nic nečeká, jen stejná chudoba jako rodiče, kterým nemám jak pomoci. Nemohu si ani dovolit koupit jim třeba snídani.“
Sama jsem ještě dva roky po studiích nenašla zaměstnání. Rodičům jsem neměla čím přispět. Přitom v Senegalu považujeme za otázku cti pomoci svým blízkým. Ale migrace do Evropy nezůstává jediným řešením. Vždyť lidé uvažující o odchodu mohou použít peníze, které by dali překupníkům (v řádech tisíců Euro), k založení malého podniku v rodné zemi. Někteří migranti odešli do Francie, odkud se později vrátili a začali s investicemi u nás – dnes zde již působí celé sítě mladých podnikatelů. Opravdu vzhlížím k budoucnosti, v níž mladí věnují svůj čas i schopnosti budování Senegalu.
Když se skutečně věnujete tomu, co děláte, a pracujete tvrdě, můžete dosáhnout změn. Můžete se dokonce i vypracovat tak, že zajistíte práci pro ostatní. Mnoho mladých lidí pracuje ve světových Charitách a já bych je ráda podpořila, aby vytrvali a zajímali se o člověka, kterému srdečně pomohou. Což znamená, že upřednostní jiné před sebou, pomohou jim být nezávislí a překonat své problémy. Znamená to dívat se na ostatní se soucitem a láskou ke Kristu ve svém srdci,“ ukončila proslov Rose Sagna z Charity Senegal.
Článek je převzat z blogu caritas.org.
