Kdo z koho, člověk a slon

V noci 23. srpna 2008 Hasanudin a jeho žena Marlina nezamhouřili oko. Kolem desáté hodiny se na jejich pozemek za domem, na kterém pěstovali banánovníky a kakaovníky, vloudil sloní samec. Obrovské zvíře prorazilo plot z ostnatého drátu a pustil se do banánovníků, které jsou jeho oblíbeným pokrmem. Hasanudin zavolal souseda a poprosil ho, aby mu pomohl divoké zvíře odehnat.
 
„Jdi pryč.....huš...,“ snažili se Hasanudin a jeho pomocník zvíře vyhnat. Nepoužili žádné zbraně ani tyče, aby divoké zvíře příliš nerozdráždili. Útoku rozdrážděného slona by se Hasanudin je těžko bránil.
„Prosím, nech naši úrodu na pokoji....,“ žadonil Hasanudin, mával před slonem rukama a chránil keře vlastním tělem. Sebral trochu suchých větví a zapálil je, aby tak slona zahnal, ten se však záhy vrátil a pokračoval v pozdní večeři. Až kolem druhé hodiny ráno, poté co spořádal všechny banánové listy, opustil slon farmu. Hasanudin a Marlina se rozhodli spolu se sousedy, že musí farmu chránit a budou proto muset každou noc hlídkovat venku u ohňů.
 
„Teď už máme jen kakaovníky, z jejichž úrody můžeme zaplatit našim dětem školu,“ řekl mi Hasanudin. Je předsedou Cot Punti v Sampoinetu, v distriktu Aceh Jaya. A k tomu obdělává dva hektary vlastní půdy. Před několika měsíci vysadil stovky kakaovníků asi na půl hektaru a mezi ně zasadil banánovníky. Jak kakaovníky, tak banánovníky získal z pomoci, kterou poskytla Charita ČR, která vede program na podporu drobných rolníků v oblasti postižené ozbrojeným konfliktem. Podle Hasanudina budou kakaovníky plodit za tři roky a výnosy budou větší než z banánovníků. Tato investice do semen a sadby po dlouhých letech chudoby je pro tuto rodinu velmi důležitá. Marlina říká, že po skončení občanské války začínali od nuly.
 
V Sampoinet, regionu v Aceh Jaya, jsou desítky vesnic, jejichž obyvatele živí pouze zemědělstvím a jsou plně závisí na úrodné půdě, která se v této oblasti nachází. V minulosti přivezli farmáři z Jávy semena šlechtěných pomerančovníků a také Hasanudin na svém pozemku pěstoval pomerančovníky, protože to byla velmi výhodná plodina. Ovšem pokračující ozbrojený konflikt tuto oblast zdevastoval, rozvrátil sociální rovnováhu zdejší společnosti, vyhnal jávské farmáře ze země a místní obyvatelstvo bylo uvrženo do bídy. Tisíce vesničanů ztratily práci a prostředky obživy. Hasanudin a ostatní vesničané v Sampoinet se ocitli uprostřed občanské války jako mezi dvěma mlýnskými kameny a museli najít způsob jak přežít.
 
Po dlouhých letech bylo nastoleno v Acehu příměří a život se navracel do normálních kolejí. Nicméně lidé z této zemědělské oblasti Acehu a oblastí postižených konfliktem stále trpěli kvůli nedostatku ekonomických možností. Budování farem prakticky z ničeho vyžaduje velkou dávku trpělivosti a úsilí. „Stojí to hodně peněz. Jak si můžeme koupit semena? Nemáme absolutně žádné peníze,“ říká Awaluddin který žije v nedaleké vesnici. Charita ČR začala vesnicím v Sampoinetu pomáhat počátkem roku 2008. Pracovníci Charity oslovili místní představitele a provedli průzkum potřeb mezi vesničany, aby poskytovaná pomoc byla co nejefektivnější. Krátce nato byly zahájeny projekty na podporu zemědělství a lesnictví, více než 110 rodin ve 21 vesnicích obdrželo příděl osiva. Zaměstnanci Charity také přivezli ostnatý drát a pomohli vesničanům vystavět ploty kolem pozemků a připravit zemědělskou půdu k sadbě. „Kdybych si měl vybrat mezi osivem a penězi, vybral bych si samozřejmě osivo. Peníze se za chvilku rozkutálí, protože vás svádí stále něco kupovat,“ říká Musdar z vesnice Ie Jeureunge. Hasanudin i Musdar dostali v rámci programu 300 kakaovníkových semen, které by jim mohly zajistit stabilní výdělky.
 
Zemědělské programy kladou velký důraz na takový způsob pěstovaní zemědělských plodin, který je jak efektivní, tak šetrný vůči přírodnímu prostředí. Charita ČR proto k projektům přizvala organizaci IDEP, která školí farmáře v oblasti organického zemědělství. IDEP je nevládní organizace, která realizuje vzdělávací programy zaměřené na trvale udržitelný rozvoj. Tyto semináře se konají ve výukovém centru Charity ČR ve vesnici Reuntang. Tady farmáři získávají dovednosti a vědomosti potřebné k organickému pěstování zemědělských plodin.    
 
Vesnice v Sampoinet se opět snaží postavit na vlastní nohy a zajistit svým rodinám trvalý příjem. Semináře, školení a materiální pomoc poskytnutá v rámci projektu Charity ČR velkou měrou přispěly k obnově zemědělství v Aceh Jaya. Ale hrozba, že divocí sloni opět zničí celou úrodu, stále trvá. „Sloni jsou nyní největšími nepřáteli naší práce,“ říká Hasanudin. Slon, který zničil jeho úrodu, se stal tématem denních rozhovorů vesničanů a toto téma také přimělo vesnici uvažovat o řešení soužití lidí a divokých zvířat.
 
Bintang Samiji, Indonésie