Tsunami – zemědělská škola – naděje pro farmáře

Nursiah (42let) chtěla na své půdě zasadit kakaovníky. Nursiah vlastní půl hektaru půdy ve vesnici Arun Patah, kterou obdělává sama se svými dvěmi syny. 
 
„Čekáme na osivo. Pracovníci Charity ČR nám řekli, že osivo dostame hned po ukončení kurzu v zemědělském školicím středisku,“ říká Nursiah spokojeně.
 
Po dlouhých letech ozbrojeného konfliktu a ničivé přírodní katastrofě, chce Nursia svoji půdu obdělávat v klidu a míru. Její první manžel se s ní rozvedl v roce 2000 ještě v době občanské války v Acehu. Byla obviněna z členství v GAM (Hnutí za nezávislý Aceh).
 
Když se v roce 2004 vlna tsunami přivalila na západní pobřeží Acehu a zničila tisíce domů, mezi nimiž byl i dům Nursie ve vesnici Arun Patah. Nursia byla v té době v Medanu. Její synové Dedi Syahputra a Iman Syahputra byli ve škole (muslimská internátní škola) v Biereuen.
 
Mezinárodní humanitární akce její rodině velmi pomohly. Ale jako samoživitelka musela pracovat velmi tvrdě, aby vydělala dostatek peněz na vzdělání svých synů. Nursia pracovala jako dělnice na kaučukovníkových plantážích. Za svou celodenní práci dostávala 20-25 tisíc rupií (2,5 USD), ale její výdělek závisel na tom, kolik kaučukové mízy sklidila.
 
Po tsunami, poskytovala indonéská vláda  pomoc lidem, kteří přišli o své domovy. Nursia si tak mohla koupit 2,5 hektaru půdy na kopci blízko vesnice, kde žila. Na 1,5 hektaru zasadila Nursia sazenice kaučukovníků. Nicméně zbytek půdy zůstal neobdělaný a tak začala přemýšlet o způsobu, jak dále půdu kultivovat.
 
„Slyšela jsem, že se budou rozdělovat semena kakaovníku. Šla jsem proto za předsedou a požádala jej o svolení, abych se mohla přidat k farmářům pěstujícím kakao.“
Charita ČR založila ve vesnici zemědělské školicí středisko, účastníci kurzů musí splňovat několik předpokladů. Především, potencionální příjemce pomoci musí vlastnit zemědělskou půdu. Měl by také přivést deset dalších účastníků, za jejichž pomoci se vytvoří skupina, která potom navštěvuje pětiměsíční kurz.“     
 
Nebylo vůbec jednoduché najít další sousedy, kteří by chtěli navštěvovat kurzy, ale Nursii se to podařilo. Do skupiny přišly dvě další ženy a sedm mužů. Skupina zvolila Nursii za svou vedoucí. Tato skupina se teď může účastnit různých kurzů, které Charita ČR pořádá.
 
Na začátku roku 2008 Charita ČR a nevládní organizace PANSU (Archipelago Alternative Agriculture Foundation) spojily své síly, aby podpořily trvale udržitelné zemědělství v postižených oblastech jako je Aceh Jaya. Většina obyvatel ztratila své domovy, půdu a tedy i prostředky obživy.
 
Organizace PANSU se od 90 let minulého století zaměřuje na organické zemědělství. V 70. letech probíhala tzv. zelená revoluce, která propagovala drahá umělá hnojiva ke zvýšení výnosů. Tato hnojiva však zamořila půdu i vodní zdroje a podepsala se i na zdraví farmářů. Zemědělské programy PANSU prosazují organické zemědělství a tedy používání přírodních hnojiv.
 
Pracovníci PANSU předávají farmářům z celé severní Sumatry znalosti organického zemědělství. V roce 2005 krátce po tsunami, kdy byla zemědělská půda v Simeulue a na ostrovech Nias zničena, PANSU zahájila asistenční programy určené místním zemědělcům. zvláště těm, kteří pěstovali kakao a kaučuk. Cílem programu byl rozvoj udržitelného zemědělství a obnova trvalých prostředků obživy.
 
Hned po přílivové vlně tsunami zaplavila Aceh pomoc z různých mezinárodních humanitárních organizací. Postiženým oblastem byla poskytnuta nezbytná podpora. Bohužel mnoho místních lidí místo aby se zapojili do likvidace následků katastrofy, tak jen pasivně čekali na pomoc zvenčí. Nicméně dříve nebo později mezinárodní organizace opustí zemi.
 
„Vesničané v Aceh Jaya jsou na mezinárodní pomoci velmi závislí. Nejsou schopni samostatné aktivity. Našim cílem je tedy snížit tuto jejich závislost. Proto osivo dáváme těm, kteří je opravdu potřebují a mají zároveň silnou motivaci,“ vysvětluje Sapta.
 
Sapta dále říká, že osivo je rozdělováno farmářům až po dokončení kurzu, kdy jsou zemědělci schopni obhospodařovat půdu za použití organických hnojiv a zvyšovat tak výnosy. Kurz je jakýmsi druhem záruky, že osivo bude efektivně využito.
 
„Cílem zemědělského školení je dosažení samostatnosti farmářů při jejich hospodaření,“ dodává Sapta.
 
Organizace PANSU vede podpůrné programy téměř 6 měsíců. Působí zde 11 školitelů, kteří provádějí školení v 5 regionech Aceh Jaya.
 
Nursia a její kolegové ve skupině se také účastní těchto školících programů. Nursia docházela poctivě každý pátek od 9 do 17 hodin na školení ve vesnici Alue Piet. Naučila se pěstovat kakaovníky, včetně roubování, vyrábět kompost a přírodní směsi podporující zvýšení úrody. Dozvěděla se jak hubit škůdce napadající kakaovníky pomocí přírodních látek.
 
„Všechno jsme se učili přímo v terénu,“ říká Nursia. „Vždycky jsem si dělala zápisky, takže jsem se potom k poznámkám mohla vracet.“
 
Kakao je důležitou surovinou na světovém trhu. Podle International Cocoa Organization (ICCO) cena kakaa na mezinárodním trhu stoupá. V roce 2007 dosáhla cena kakaa hladinu 2 000 USD za tunu. V červnu 2008 cena vyrostla o 50 % na 3 000 USD. Největšími odběrateli kakaa jsou USA, Pobřeží slonoviny a některé země EU (Nizozemí).
 
Pro Indonésii je kakao třetí největší exportní surovinou hned po kaučuku a palmovém oleji. Indonésie je jedním ze tří největších producentů kakaa na světě.
 
„Pokud jsou suroviny ve vývozní a zároveň organické kvalitě, jejich cena roste, proto je potřeba udržovat produkci na vysoké úrovni,“ říká Sapta.
 
Organizace PANSU má k dispozici zařízení na sušení kakaa a vybudovala také obchodní síť pěstitelů kakaa, kteří jsou spojeni v zemědělských družstvech. Nursia i její kolegové získali skrze programy motivaci k pěstování kakaa a jeho prodeje na místním trhu.
„Až dostanu osivo, budu se o něj starat. Zisk z úrody použiju na zaplacení vzdělání svých synů, aby si pak mohli najít dobrou práci,“ svěřila se Nursia se svým přáním.
 
Bintang Samiji, Indonésie