19. května 2014
Jak pomáháme
Ne vždy mohou děti chodit do školy. Je tomu tak například v Kambodži, kde děti s menší či větší formou postižení zůstávají doma. Přitom mnohdy stačí jen lékařské vyšetření a pomůcky jako brýle, naslouchátka, upravené sešity a učebnice či prosté přesazení ze zadních lavic.
Charita ČR ve spolupráci s americkou charitou Catholic Relief Services (CRS) už od roku 2010 působí v kambodžské provincii Takeo a pomáhá dětem s fyzickým a mentálním postižením, které se jinak do výuky nemohou zapojit. Nechají je lékařsky vyšetřit a podle stanovené diagnózy dostanou děti potřebnou léčbu, pomůcky či zdravotní zařízení. Rovněž se pracuje s učiteli a zástupci školní administrativy, se kterými se připravuje školní plán s důrazem na zapojení těchto dětí, jak s nimi dále pracovat a jaké potřeby jsou nutné dále sledovat. Učitelé se připravují na to, aby mohli s dětmi smysluplně pracovat.
Surn Vandy ze základní školy Banloung
Surn Vandy je devět let. Žije v sedmičlenné rodině s rodiči, třemi sourozenci a babičkou. Chodí do třetí třídy základní školy Banloung v oblasti Prey Kabbas v provincii Takeo,jižně od hlavního města Phnompenhu. Nejraději má matematiku. Čísla a výpočty ji fascinují. Jako každé kambodžské dítě se při učení potýká s mnoha výzvami. Navíc má obtíže s výslovnosti, kvůli kterým se často nedokáže před ostatními spolužáky a učiteli dobře vyjádřit. Je také trošku pomalejší ve čtení a má obvykle potíže s porozuměním dané látky. Učitelé a její kamarádi občas nerozumí, o čem chce hovořit či co chce vysvětlit.
Surn potřebuje kamarády a vyžaduje zvláštní pozornost od učitelů. Někdy cítí znuděně nebo se rozčílí, když jí nevěnují více pozornosti. Po škole pomáhá rodičům s domácími pracemi, kteří jí rozumí a podporují její studium. Surn tráví volný čas s kamarády, kteří žijí v sousedství, a hraje s nimi různé hry. Pokud úspěšně dokončí školu, chtěla by jednou být malířka.
Učitelé, ostatní pracovníci školy či samotná rodina se díky Charitě ČR a CRS učí o nejlepších metody ve výuce a přístupu k dítěti, které má podobné potíže jako Surn. Chození do školy se tak pro ni a další děti stává o něco jednodušší.
Chhourn Punlouk, základní škola Kdey Tuntoem
Chhour Punlouk je dvanáctiletý kluk. Žije s rodiči a třemi sourozenci na kambodžském venkově. Jeho otec je farmář, stejně jako většina lidí v Kambodži. Punloukova rodina se živí prací na svém rýžovém poli. Matka má malou živnost, peče koláče z rýže a banánu a prodává je ve vesnici na trhu.
Chhour chodí do šesté třídy na základní škole Kdey Tuntoem, kousek od okresního města Samrong. Má rád literaturu, zvláště čtení a psaní. Kvůli rozštěpu patra má dlouhodobé problémy výslovností, která není vždy čistá a někdy mu jeho kamarádi a učitelé nerozumějí. Když se chce na něco zeptat, musí se ptát znovu a znovu, dokud mu učitel neporozumí. I když se někdy cítí smutný, stále se snaží mluvit a říci, co chce. Někdy kamarády požádá, aby mu napsáním na papír pomohli učiteli říci, o čem vlastně chce mluvit.
Punlouk je v rodině prvorozené dítě, a proto se stává hlavou domácnosti, když rodiče odejdou do práce a starají se o živobytí. Stejně jako ve škole, hovoří se mu špatně i doma se sousedy. Dokáže zřetelně říci jen slova „matka“ a „otec“. Přesto se opravdu snaží. Je skvělý fotbalista. Spousta jeho kamarádů si s ním rádo hraje.
I Chhornovy hodně ve škole pomohlo, když se učitelé dozvěděli, jak pracovat s dětmi s postižením. Navíc v prostřednictvím tzv. peer vzdělávání mu hodně pomáhá jeho kamarád, který s ním dále řeší běžné věci kolem školy i učení samotného.
Veng Bunleap ze základní školy Prohout
Veng Bunleap, šestiletý klidný stydlivý chlapec, žije se třemi sourozenci a rodiči na vesnici. Jeho otec vlastní malou živnost. Prodává vepřové maso na místním trhu. Vengova matka zůstává doma. Veng chodí do první třídy základní školy Prohout v okrese Bati. Jeho oblíbeným předmětem je matematika a v budoucnu se chce stát doktorem. Po škole vždy spěchá domů, aby rodičům pomohl s domácími pracemi a připravil večeři. Když udělá vše, co má, může se přidat ke kamarádům a hrát milovaný fotbal na hřišti mezi rýžovými poli.
Co pamatuje, má problémy se zrakem. To mu působí potíže v pochopení výkladu i materiálů od učitelů. Co ostatní vidí na tabuli zcela jasně, on vidí rozmazaně. Proto potřebuje více času na psaní a čtení. S tím se mu snaží pomáhat jeho spolužáci a učitelé.
Po té, co prošel lékařským vyšetřením, dostal brýle. Nyní lépe vidí a učení jde snadněji. Nerad je nosí pořád a někdy ho otravují, ale chápe, že jsou důležité a že mu mohou dopomoci stát se vysněným lékařem.
Charita ČR a CRS bude o malé školáky pečovat i nadále. Zároveň své aktivity rozšiřují/rozšířily do dalších 14 škol v provincii Takeo tak, aby se do projektu podpory dětí s fyzickým a mentálním postižením mohly zapojit i další regiony.
