26. dubna 2010
Mongolsko
Mongolsko se stále ještě potýká s následky letošní extrémně tvrdé zimy. Pastevci přišli již o více než 4 miliony hospodářských zvířat. Charita ČR vyslala pět dobrovolníků do provincie Bayan-Öndör, aby zmapovali potřeby pastevců, jimž v důsledku dzudu uhynula velká část dobytka. Uvádíme postřehy dvou dobrovolníků, Kláry Kočkové a Jiřího Keila.
Dzud v Mongolsku
Podle posledních odhadů už v Mongolsku následkem extrémně tvrdé zimy zahynulo přes 4 miliony zemědělských zvířat, tedy asi deset procent všech mongolských stád. V oblastech, které katastrofa zvaná dzud zasáhla nejhůře, přišlo mnoho na dobytku existenčně závislých pastevců úplně o všechno. Zima přitom stále nekončí.
Charita Česká republika si pro svou pomoc postiženým rodinám vybrala sum Bayan-Öndör v ajmagu Övörchangaj (ajmag, tedy provincii, tvoří sumy – okresy), a to z několika důvodů. Podle informací vládní krizové agentury NEMA (National Emergency Management Agency) jde o jednu z nejpostiženějších oblastí, která je přitom relativně snadno dostupná i s omezenými finančními prostředky. Centrum sumu leží pouhých 330 kilometrů jihozápadně od Ulánbátaru. Navíc zde zatím výrazněji nepůsobily jiné zahraniční neziskové organizace.
120.000 Kč poskytnutých Charitou Česká republika, Diecézní charitou Litoměřice a soukromými dárci šlo na akutní humanitární pomoc pro lidi přímo existenčně ohrožené. Další 2 miliony Kč poskytne Ministerstvo zahraničních věcí ČR na střednědobý projekt obnovy udržitelného živobytí vybraných rodin, tzn. především obnovu jejich stád.
Komunikace s úřady v Bayan-Öndör zpočátku trochu vázla, důvěryhodné a ucelené informace o tamní situaci chyběly. Proto vyslala Charita ČR na konci března pět dobrovolníků zmapovat aktuální stav věcí přímo na místě a shromáždit informace nutné pro co nejúčelnější využití peněz.
Situace v sumu Bayan-Öndör
Bayan-Öndör leží ve vyprahlé polopouštní krajině v severozápadní části převážně pouštního ajmagu Övorchangaj. Tento sum sestává z pěti menších správních jednotek, tzv. bagů. Podle informací vedení sumu jsou dva severní bagy postiženy letošním dzudem „těžce“, zatímco situace v bagu centrálním a dvou jižních je označována za „velmi těžkou“. Na základě této klasifikace byla pak také naše další činnost směřována pouze do postiženějších oblastí, oproti nimž má sever okresu přece jen poněkud příznivější přírodní a klimatické podmínky.
Centrem sumu je stejnojmenná vesnice s přibližně 200 stálými obyvateli. Starosta C. Nyamsuren, sympatický a až překvapivě akceschopný mladý muž, nás vřele přijal, zasvěceně uvedl do místní situace a poskytl vyčerpávající faktické informace. Podle údajů z konce loňského roku má sum 4 353 obyvatel neboli 1 268 rodin (tedy ve většině případů základních hospodářských jednotek); z toho 1 168 rodin se věnuje pastevectví. Ve stejné době vlastnili bayan-öndörští pastevci 232 932 zemědělských zvířat. Ke 2. dubnu 2010 zahynulo následkem dzudu 63 813 zvířat, z toho:
- 4 velbloudi,
- 1 503 koní,
- 2 900 krav,
- 28 805 koz a
- 30 602 ovcí.
528 rodin přišlo o více než polovinu stáda a 199 rodinám pomřel dobytek všechen. Tyto počty přitom nejsou definitivní. Mnoha rodinám zbývá pár posledních zvířat, kterým sami nedávají mnoho nadějí na přežití.
S laskavou organizační podporou starosty jsme celé první tři dny našeho pobytu mohli strávit objížděním nejhůře postižených rodin, vytipovaných vedoucími jednotlivých bagů. Ti nás také během cesty po „jejich území“ provázeli. Bohužel, naše možnost zasahovat do jejich výběru byla značně omezená. Nezbývalo, než opakovaně zdůrazňovat, že potřebujeme vidět ty opravdu nejbědnější rodiny s malými dětmi, starými a nemohoucími lidmi, se zdravotně postiženými a hlavně ty, kterým nezůstalo vůbec nic. Poslední slovo měl vždy vedoucí bagu, a tak nutně zůstalo u jeho subjektivního posouzení, ke komu nás zavezl. Navštívit a vyslechnout všechny potřebné nám naše časové možnosti nedovolovaly. Za tři dny jsme objeli celkem 51 rodin a s každou vyplnili dotazník týkající se její životní situace.
Podmínky ve stepi
První, co na nás silně zapůsobilo, byly jednotlivé kusy i celé hromady uhynulých zvířat v blízkosti lidských příbytků. Někteří pastevci mrtvá těla pálili, jiní čekali, až povolí mrazy a bude možné je zakopat. Řada zvířat byla stažena z kůže, kterou ještě bylo možné zpeněžit. Neutěšený obrázek byl všude stejný.
Pokud jde o samotné pastevce, přinejmenším na první pohled působili vyrovnaně. Většina z nich není bezprostředně ohrožena hladem, což vyplývá z tradičně zakořeněné solidarity. Lidé se v těžké době sestěhovávají dohromady, rodiny, které zůstaly bez prostředků, žijí společně se šťastnějšími příbuznými nebo známými. Jak se nám zdálo, tato soudržnost má pozitivní vliv na psychiku pastevců nebo přinejmenším mírní možný dopad neštěstí. Přesto řada z těch, které jsme navštívili, žila ve strašných podmínkách. Chudobu mnohde doprovází snížená pracovní schopnost, zhoršený zdravotní stav, vývojové vady či tělesné a mentální postižení. Některé z domácností žily v bídě již před dzudem.
Podle slov pastevců je letošní pohroma způsobena souhrou řady nepříznivých faktorů. Oblast trpí již několik desetiletí zhoršujícím se suchem, spojeným s poklesem spodních vod a snižujícím se výnosem pastvin. Kvůli tomu nebylo ani při nejlepší snaze možné připravit dostatečné zásoby krmiva. Mnozí spoléhali na krmivo kupované, jeho cena však během zimy v celém Mongolsku neúnosně stoupla. Sněhu bylo tuto zimu hodně a napadl brzy, proto se dobytek již během prvních měsíců nedostal k pastvě a musel být dokrmován. Většina rodin tak zásoby vyčerpala do konce ledna, mnozí ještě dříve. K extrémním mrazům se přidal ledový mongolský vichr, který foukal z nečekané strany a naplnil otevřené přístřešky pro zvířata sněhem až po střechu.
Po dlouhé a vyčerpávající zimě přichází jaro, z hlediska místního pastevectví kritické období. Ani v dubnu a květnu nejsou mrazy a sněhové bouře ničím výjimečným, nová tráva ještě neroste a vysílená zvířata přivádějí na svět mladé, jejichž šance na přežití není za daných okolností velká. Konečný rozsah katastrofy bude zřejmý až na konci května.
Pomoc obětem
Poslední den návštěvy jsme se společně s vedením sumu věnovali přípravě seznamu rodin, jimž bude směřována okamžitá humanitární pomoc. Prostředky na ni byly nakonec rozděleny na dvě části. Zhruba jedna třetina částky připadla na potraviny pro 90 rodin v celkovém množství 2 250 kg mouky, 450 kg rýže a 100 kg cukru. Za zbylé peníze se nakoupila krmivová pomoc pro dobytek (4 350 kg suchého krmiva a 350 kg sušeného mléka), která vystačí pro 174 rodin, jimž má pomoci udržet při životě poslední vyčerpaná zvířata.
V současné době Charita ČR vyhodnocuje údaje z dotazníků posbírané v terénu. Cílem je vybrat skutečně nejpotřebnější, s nimiž se bude během léta pracovat na obnově jejich stád, v několika případech pak pomáhat s rozvojem alternativních zdrojů obživy.
