19. srpna 2025
Pásmo Gazy
Od května působí Ola na jihu Gazy jako koordinátorka sociální práce pro Charitu Česká republika. Navzdory vlastnímu vyčerpání a bolestným ztrátám každý den pomáhá těm, kteří ztratili střechu nad hlavou, trpí hladem nebo potřebují psychickou oporu. V rámci projektu podpořeného Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a sbírkou Charita pro Gazu zajišťuje Charita Česká republika základní zdravotní péči, distribuci léků, krizovou intervenci i školení místních sociálních pracovníků a psychologů. Jako jedna z mála organizací máme své pracovníky přímo v Pásmu Gazy, kde se každý den snaží zajistit, aby lidé neztráceli naději ani přístup k pomoci. Tento závazek si připomínáme při příležitosti Světového humanitárního dne.
„Jedna malá dívenka mi nedávno řekla, že si už nepamatuje, jak chutná jídlo,“ vypráví Ola. Tato slova vystihují tvrdou realitu tisíců lidí v Gaze. Ola si díky nim uvědomuje, že i když má pro své děti jen jedno jídlo denně, patří mezi ty šťastnější.
Sen o domově přerušený válkou
Ola čelila domácímu násilí. Přesto našla sílu začít znovu. Získala magisterský titul v oboru duševního zdraví a více než 15 let se profesně věnuje humanitární práci. Působila v Gaze, Keni, Jižním Súdánu či v uprchlických táborech v Jordánsku. Podruhé se vdala a přivedla na svět dva syny. Po letech úsilí si splnila další sen: koupila si malý byt poblíž pobřeží. Byla pyšná na to, co dokázala vybudovat, na svůj domov, který byl plný dětského smíchu a vůně čerstvě upečeného pečiva.
To vše ale skončilo 9. října 2023. Začala válka Izraele s Hamásem a ona musela se syny a čerstvými jizvami po císařském řezu narychlo utéct.
Nechali jsme za sebou úplně všechno, včetně dětských obrázků na zdech i rozházených dílků lega. Na ten okamžik, kdy jsme museli odejít, nikdy nezapomenu,
vzpomíná ve svém příběhu Ola.
Od té doby musela měnit domov více než jedenáctkrát. Mnohokrát zažila bombardování a žila v provizorních přístřešcích zamořených hmyzem a potkany. Když se později mohla vrátit domů, už bohužel nebylo kam… Budova byla částečně zničená a byt vypálený. Jejich domov zmizel v nenávratnu.
Jeden hrnec jídla na celý den
Dnes žije s rodinou v polorozbořeném bytě. Každé ráno rozdělá oheň, aby uvařila čočku, rýži nebo těstoviny – to jsou jediné dostupné suroviny. Dva upečené chleby musí rozdělit mezi čtyři lidi. Nemá čistou vodu, plenky, léky ani hygienické potřeby. „Mladší syn se každé ráno rozpláče, protože chce mléko,“ říká unaveně Ola. Před dítětem – a někdy i sama před sebou – předstírá, že je všechno v pořádku.
Kromě svých dvou synů převzala Ola péči také o pětiletou neteř, jejíž maminka a bratr nedávno zemřeli během bombardování. Malá holčička, zmatená a vyděšená ztrátou, se jí nedávno svěřila: „Vezmi mě k mamince… chybí mi.“ Z té věty mrazí. Místo aby si hrála s panenkami, prožívá holčička hluboký zármutek z těžko pochopitelné ztráty. Těchto pár slov tak symbolicky demonstruje to, jak silně válka zasahuje do života dětí.
Pomoc druhým i přes vlastní bolest
Každý den se Ola v rámci své práce pro Charitu setkává s rodinami, které několik dní nejedly, a s dětmi, jejichž dětství se smrsklo na hlad a strach. Její vlastní syn stále dokola kreslí domy – je to jeho způsob, jak se vyrovnat se ztrátou domova. Hraje si s hlínou a předstírá, že vaří jídlo. „Smějeme se a hrajeme si společně na restauraci,“ vypráví Ola, „ale pak se zastaví a zeptá se: ‚Mami, proč nám to dělají? Co jsem udělal špatně?‘“ Na tyto otázky mu nedokáže odpovědět.
Pro Olu není humanitární práce jen zaměstnání. Vnímá ji jako poslání. Je to pro ni způsob, jak podpořit svou rodinu i komunitu a zachovat si lidskost i v mimořádně těžkých podmínkách.
Každoročně 19. srpna si připomínáme Světový humanitární den jako den věnovaný práci a nasazení humanitárních pracovníků po celém světě. Datum bylo stanoveno v roce 2008 Organizací spojených národů na památku útoku na misi OSN v Bagdádu 19. srpna 2003, při kterém přišlo o život 22 humanitárních pracovníků.
Kdo je humanitární pracovník?
Humanitární pracovník pomáhá lidem zasaženým krizí – ať už jde o válku, přírodní katastrofu nebo jinou mimořádnou situaci. Humanitární pracovníci pomáhají různými způsoby – od terénní pomoci po psychologickou podporu či krizovou intervenci. Řeší i logistiku a administrativu v místě krize, a když akutní pomoc odezní, mnohdy se přemění humanitární pomoc na dlouhodobou podporu. Jsou to profesionálové, kteří mají mnohaleté zkušenosti. Většinou pocházejí přímo z dané oblasti či země.
Jen za rok 2024 bylo zabito více než 380 humanitárních pracovníků ve 20 zemích. Data ukazují, že rok 2025 nebude lepším. Během prvních pěti měsíců bylo zabito na 128 pracovníků v 17 zemích. Charita Česká republika volá spolu s dalšími organizacemi pro dodržování mezinárodního humanitárního práva a zajištění ochrany a podpory humanitárních pracovníků. Právě oni v době krize riskují své vlastní životy, aby zachránili druhé a poskytli pomoc tam, kde je potřeba.
