1. ledna 2016
Sýrie
Caritas Internationalis zahájí na počátku roku 2016 globální dvanáctiměsíční kampaň za mír v Sýrii. Měla by zmobilizovat miliony příznivců po celém světě k tomu, aby se dovolávali ukončení pětileté války devastující Sýrii, destabilizující region a způsobující jednu z největších uprchlických krizí moderní doby.
Caritas Internationalis sledovala nesmyslné ničení v Sýrii celé roky. Slovy papeže Františka: „Tolik utrpení, tolik ničení, tolik bolesti přineslo používání zbraní v této mučednické zemi, zejména mezi civilisty a neozbrojenými!“
1. ledna 2016 pronesl prezident Charity Sýrie, biskup Antoine Audo z Aleppa: „Nechceme se nechat živit. Chceme mír! Chceme slyšet souhlas k míru coby k základní podmínce života.“ Poselství biskupa se přitom plně shoduje s každoroční vizí katolické církve k příležitosti Světového dne míru.
V té letošní papež František napsal: „Lhostejnost a nedostatek odhodlání představuje vážné zanedbání povinnosti, kdy každý z nás musí pracovat v souladu s našimi schopnostmi a naší rolí ve společnosti na podporu společného dobra a zejména na podporu míru coby jedné z nejcennějších věcí lidstva.“
Se zvláštním důrazem na situaci v Sýrii přednesl biskup Audo následující body:
„Světoví vůdci musí uznat, že Sýrii nemůže pomoci vojenské řešení; jen politické. Mezinárodní společenství musí podporovat mírové rozpravy směřující k budování vlády národní jednoty pocházející zevnitř Sýrie.
Mezinárodní společenství musí přestat s dodávkami zbraní syrským ozbrojeným skupinám, které vydávají za „vyzbrojování umírněné opozice“.
Válka i mír v Sýrii leží v rukou velmocí. Nicméně my všichni můžeme přispět k dosažení míru. Za prvé musíme po míru upřímně toužit a hluboce věřit, že je možný. K tomu je třeba naslouchat obyvatelům Sýrie, kteří si nepřejí nic víc, než žít bez války.
Během pěti let se ze Sýrie, krásné a soběstačné země bohaté na lidské zdroje, stal otrok jak velkých světových mocností, tak i těch regionálních, například Íránu nebo Saúdské Arábie. Sýrie se po zmíněných pěti letech ocitá ve stavu zničení, znečištění a okradení o svoji přirozenou krásu.
Nyní jsme chudá země. Přišli jsme o své lékaře, inženýry, průmyslové lídry, obchodní společnosti, absolventy škol i zkušenou pracovní sílu. Kvůli násilí a náboženskému extremismu každý zchudl, materiálně i morálně.
Sýrii přitom necharakterizuje pětileté období války, jako spíše tři tisíce let stará civilizace uvyklá na společné soužití i vzájemnou spolupráci lidí odlišného zázemí i prostředí. Usilujeme o stejně tak silnou a krásnou budoucnost, jakou Sýrie zažívala minulost.
Mezinárodní společenství proto musí znovuobnovit vyjednávání zahrnující všechny strany regionu, a to bez jakýchkoli předsudků či předpokladů. Prvním krokem by se mělo stát příměří podmíněné konkrétními závazky, které přijmou všechny strany. Mír musí vycházet z regionu, nemůže být nařízen zvenčí.
Mezinárodní společenství musí rovněž věnovat finance k zajištění obnovy a rozvoje, souběžně s tím, jak zajišťuje humanitární pomoc udržující miliony lidí při životě. Zatímco vítá uprchlíky s úctou a respektem, my všichni musíme rovněž budovat takovou Sýrii, kam se budou moci tito lidé jednoho dne vrátit.“
