Thušské plemeno ovcí vyniká jedinečnými vlastnostmi: mimořádně chutným masem a vlnou s vynikající tepelnou izolací, jejíž střiž již začala letos v srpnu. Aby vynesla co nejkvalitnější materiál, potřebují ovce vedle lepšího vybavení pro stříhání i ojedinělou péči.
Proto dvakrát do roka, v květnu a v říjnu, putují thuští ovčáci v severovýchodní Gruzii se svými stády přes průsmyk Abano ve výši téměř tří tisíc metrů nad mořem, aby převedli ovce z letních horských pastvin do zimovisek v Širacké stepi. Trať je dlouhá 300 km. Svahy hlavního kavkazského hřbetu přitom bývají zasněžené a jediná přístupová cesta sjízdná pro terénní vozy zavátá. Leckde je třeba klouzat po kabátech, jinde nezbývá než propadat se do sněhu.
I přes nejlepší péči o stáda vázl v minulosti odbyt vlny. Ta je přitom tradičně žádaná pro svou pevnost a pružnost (z příze se dobře tkají koberce), zejména pak pro velký průměr dutiny vlákna, díky čemuž znamenitě udržuje teplo. Nákupčí ze zahraničních společností ale v současnosti požadují vlnu vyčištěnou moderním způsobem. Aby mohla thušská vlna na trhu konkurovat, je třeba ovce efektivněji stříhat, tedy místo tradičními nůžkami elektrickými strojky.
Jednou z aktivit Charity ČR v Thušsku je právě podpora místních chovatelů ovcí. V průběhu srpna tak poprvé započala na horských pastvinách střiž s pomocí darovaných strojků. Jen v jedné střižně, nedaleko od vesnice Darthlo, ostříhalo během týdne pět ovčáků z družstva Zlaté rouno téměř 2000 jehňat. Přestože většina z nich pracovala s elektrickými nástroji poprvé, někteří dokázali během jediného dne ostříhat až 150 ovcí.
Ředitel družstva Zlaté rouno Beso Lagazidze doufá, že se jeho pomocníkům podaří v září ostříhat tři tisíce ovcí v údolí Pirikhithi. Věří také, že se thušská vlna s úspěchem prosadí na trhu. V tom by měly dopomoci další plánované aktivity Charity ČR.