19. května 2016
Gruzie
Gruzínský novinář Vazha Tavberidze vyzpovídal pracovníky Charity ČR, kteří školí pastevce žijící v regionu Thušsko ve správném postupu střihu ovcí. Své vyprávění doplnil historickým kontextem přibližujícím dlouhou tradici místního pastevectví.
Přestože mýty a legendy nevypráví o skutečných událostech, na počátku vždy stojí alespoň střípek pravdy. Pravděpodobně se nedozvíme, jak vypadalo Zlaté rouno, nicméně můžeme se zaměřit na předchůdce moderních gruzínských etnik, bájné království Kolchida rozkládající se na území dnešní západní Gruzie. Jak Řeky, tak dobrodružné mořeplavce a kolonizátory ohromovalo svou vyspělostí. Vedle jiných pokrokových technologií právě gruzínská civilizace ovládala umění „čerpání“ zlata ze dna řeky Rioni, kdy k cezení drobných zlatých částeček údajně sloužila ovčí kůže.
Na základě mýtu lze vyvodit předpoklad, že aby se obyvatelé Kolchidy mohli pyšnit titulem „pánové zlata“, museli se nejdříve stát pány ovcí. Za vznikem Zlatého rouna tedy musela stát staletí pastevectví a chovu ovcí. V Gruzii přitom nalezneme jedno z nejstarších pasteveckých společenství.
Ve 13. až 14. století se pastevectví a chov ovcí stalo zejména v hornatých oblastech jedním ze základních pilířů gruzínského hospodářství. V dobových spisech se vlna zmiňuje jako běžný výrobek. Pastevci rovněž křížením vyšlechtili dnes endemický a silně ohrožený druh thušských ovcí - menší statné plemeno přizpůsobené drsným podmínkám pastvin thušské vysokohorské oblasti. Druh rovněž proslul svým mimořádně chutným a výživným masem a mlékem.
Místní lidé neměnný způsob života udržovali po celá staletí. Když se Gruzie stala součástí Sovětského svazu, pastevectví a zpracování vlny představovalo významnou složkou hospodářství. Vlna, hlavní vývozní artikl, se začala vyrábět ve velkém. Pouze v roce 1976 jí Gruzie vyprodukovala 52 tun. Sověty zavedený družstevní systém přinesl odvětví výhody – proces zpracování vlny došel mechanizace a zrychlení, což zvýšilo kvalitu i celkový objem výroby. Po rozpadu režimu a kvůli neschopnosti nové vlády nahradit sovětské uspořádání jiným funkčním systémem začal vývoz vlny upadat. Země ztratila obchodní vazby a pomalu se opustilo i od mechanizace.
Ani do současnosti se průmysl plně nezotavil. V roce 2009 vývoz krátkodobě vzrostl díky dobré kvalitě vlny i její nízké ceně. Ovčí maso vytlačilo konkurenční ukrajinské nebo brazilské v zemích jako Írán, Ázerbájdžán, někdejší Omán, Jordánsko, Libanon, Egypt či Spojené arabské emiráty. Se zvýšenou poptávkou se však zvedly ceny i daně, což vedlo místní masný průmysl k snižování původní kvality (pochybnosti o dodržování hygienických norem velmi uškodily pověsti gruzínského masa a vedly k významným ztrátám). Gruzie nakonec své výsadní postavení ztratila úplně a nahradila ji levnější konkurence.
Ještě smutnější osud čekal vlnařský průmysl. Přestože by místní vlna splňovala evropské směrnice o původu živočišných produktů (totéž platí i pro gruzínské maso, které by šlo označit jako „bio“), tržby z obchodu s Evropskou unií dosahovaly zanedbatelné výše. Za příčinu lze označit nerozvinutou techniku stříhání a zpracování vlny, vysoké náklady spojené 
s místním trhem a omezené schopnosti vývozu. Ovce se často stříhají ručně spolu s mechanickými nůžkami, čímž vzniká nekvalitní vlna, kterou většina pastevců raději zlikviduje.
„Ze způsobu obživy se stalo stříhání vlny zbavováním nechtěného a neužitečného odpadu,“ poznamenal Evžen Diviš, programový manažer Charity ČR pro Střední Asii, Gruzii a Balkán. Charita ČR proto v Thušsku zahájila řadu školení pro efektivnější střiž ovcí.
„Situace skutečně působí žalostně. Ceny se již snížily na tak minimální částky, že se místním nevyplatí vlnu zpracovávat a většina ji prostě vyhazuje. Výsledkem špatného zpracování vznikají nekvalitní výrobky, které neobstojí na domácím ani na zahraničním trhu. Místní pastevce proto chceme naučit využívat moderní zařízení a ukázat jim, jak vlnu stříhat správně. Nyní ji stříhají tak, že zůstanou jen vlákna a všechny důležité a kvalitní části vlny přitom zbydou příliš krátké. Také se potýkají s nedostatečnou organizační strukturou. Česká rozvojová agentura proto zaplatila nezbytné vybavení a věnovala je místním pasteveckým družstvům. S novými nástroji dovedou vyrábět kvalitnější vlnu, čímž si přijdou na větší zisky,“ shrnul Evžen Diviš.
S tím souhlasí i místní „guru“, profesionální střihač původem ze Slovenska Milan Smolenak, který se společně s projektovým manažerem Alecem Sumbadzem vydal na cestu do národního parku Vašlovani. Místním pastevcům poskytl školení účinných technik střihu ovcí.
„Když jsme přistoupili k samotnému stříhání, šly začátky ztěžka“, popsal školení Smolenak. „Všichni účastníci opakovali stejné chyby a vytvářeli nepoužitelnou vlnu. Jakmile správně pochopili princip, vznikal už jen skutečně kvalitní materiál,“ dodal Smolenak. Pečlivě zpracovaná vlna by mohla svojí kvalitou brzy dosáhnout standardů Evropské unie.
Podobně cítí i Alec Sumbadze, projektový manažer Charity ČR. Věří, že s podobným úsilím si gruzínská vlna určitě na evropském trhu své místo najde. „Šance existuje. Jediný způsob, jak dostat vlnařský průmysl na jeho někdejší výsadní místo, tkví ve vývozu do zahraničí, Evropu nevyjímaje. Musíme ale vyřešit problém s dopravou, neboť pokud by 1 kilogram nezpracované vlny stál i nadále 60 tetri (cca 6,50 Kč), náklady na transport by několikrát převýšily prodejní marži. Thušskou vlnu nyní testují v Londýně a navzdory drobným nedostatkům výsledná kvalita potěšila. Pokud se zlepší zpracovatelský řetězec, můžeme v Evropě vlnu skutečně prodávat. Změna samozřejmě nenastane přes noc, avšak podobné kroky nás k ní rychle přibližují.“
Gruzie nedávno přibyla na seznamu zemí třetího světa, které mohou prodávat nezpracovanou vlnu na evropském trhu. Podle nejnovějších zpráv již dvě gruzínské zpracovatelské společnosti splňují požadovaná evropská kritéria kvality. Aktivity Charity ČR v Gruzii potrvají do září 2017. Finančně je podporuje Česká rozvojová agentura.
Článek novináře Vazha Tavberidze je převzat z webu georgiatoday.ge.
