MF Dnes, 5. dubna 2007

Hradec Králové - Černobílé fotografie dětí, starců a záběry z běžného života na kavkazském venkově jsou silné. Jsou dílem fotografa Petra Šilhánka a vznikly v zemích bývalého Sovětského svazu. Ten své snímky nedávno představil v královéhradeckém kině Centrál v rámci akce pořádané Charitou Česká republika na téma Ukrajina, Moldavsko, Gruzie a české rozvojové pomoci v těchto zemích. Citlivý divák může z fotografií vytušit jak těžce se v některých zemích bývalého Sovětského svazu žije, realita je však mnohem drsnější.
Šestašedesátiletá Irina Naumová je Ruska a většinu svého života prožila v Arménii kam se v mladí provdala. Do České republiky přijela se svým synem před pěti lety a prošli si tím, jak sama říká, co by nikomu nepřála. Domov musela opustit, protože by jinak přišla o syna. V současné době žije v Hradci Králové a na útrapy posledních let se snaží zapomenout.
„Nikdy v životě jsem netušila, že ve věku, kdy lidé jdou do důchodu budu muset začít nový život tisíce kilometrů od domova,“ říká žena, která čtyřicet let žila v Jerevanu, kde vyučovala na konzervatoři a později na místním gymnázium.
„Když bylo synovi šestnáct let, získal ruské občanství. Jeho otec byl Armén, já jsem Ruska. Přišla doba, kdy měl jít na vojnu. Přitom v Arménii, když má matka jediného syna a nemá manžela, nemusí být odveden. Kdyby na vojnu šel, skončil by v  Čečensku a to už bych ho neviděla. Proto jsme utekli,“ vzpomíná žena.
První roky v Česku byly krušné. „Z utečeneckého tábora jsme přešli do azylového střediska v Kostelci nad Orlicí, kde jsme čekali na rozhodnutí soudu, zda nám udělí statut uprchlíka. Místo toho jsme dostali nařízení, že do čtyřiadvaceti hodin musíme opustit azylové středisko a pak i Česko. Bylo to hrozné. Neměli jsme žádné prostředky, skončili bychom na ulici. Nevím, co bychom bez pomoci Charity dělali, poskytla nám byt v Hradci. Děkuji České republice, že tu můžeme žít, že nám udělila trvalý pobyt,“ říká s dojetím Irina Naumová.
Charita Česká republika v posledních letech pomáhá za finanční podpory českého ministerstva vnitra v některých zemích bývalého Sovětského svazu. „Našim cílem v Moldavsku, na Ukrajině a v Gruzii je preventivně působit na mladé lidi, aby investovali svůj talent a lidský kapitál doma a neměli tak důvod k emigraci. Například absolventi škol v těchto zemích nemají kvůli ohromné míře nezaměstnanosti a minimálním platům téměř žádnou šanci sehnat kvalifikovanou práci a proto hodně z nich volí raději emigraci,“ říká programová manažerka moldavských a srbských projektů  Charity Česká republika Laura Kopecká a pokračuje: „Pomoc směřujeme i k zemědělcům, dětem ulice a také do internátních škol. Tam pracujeme s dětmi těch, kteří odjíždí za prací do zahraničí. Když tyto děti opouští ústavy nezbývá jim nakonec, než se také vydat za prací do ciziny a často se stávají oběťmi obchodu s lidmi, drog, násilné prostituce, nebo prostě zmizí,“ dodává.
Po rozpadu Sovětského svazu se ekonomiky většiny bývalých republik, které vyhlásily samostatnost, zhroutily a v některých nástupnických zemích vypukly i krvavé etnické konflikty. Třeba v Moldavsku, Arménii či v Gruzii vleklá krize trvá doposud. „Setkal jsem se tam s lidmi, kteří díky české pomoci žijí lépe nebo alespoň získali naději. Fotografováním se snažím dokumentovat působení charity v zahraničí,“ dodává Šilhánek. Jeho fotografie budou vystaveny ve foyer kina Cetrnál do 15. dubna.

TOMÁŠ KUČERA, MF Dnes