31. srpna 2016 Sýrie

„Děti se již neděsí přeletu raket,“ pochlubila se matka tří synů

„Dny míjejí a stejně si přejeme, aby ten následující přinesl život takový, jaký jsme jej znali v minulosti,“ přiznává sedmadvacetiletá Riham, matka tří dětí. Její manžel Ammar prodával ovoce a zeleninu ve čtvrti Al-Zahra v Aleppu, aby celou rodinu uživil. Poté jej postřelili a on útok nepřežil. Riham na obživu, péči, výchovu i zajištění bezpečnosti pro syna Maana (5 let), Mohammada (4 roky) a Jorama (3 roky) zůstala sama.

Kvůli blokádě města rok a půl nemohli utéct na bezpečnější místo. Když se konečně naskytla příležitost, Riham vše nechala za sebou a s jedinou myšlenkou na bezpečí svých dětí opustila domov. Nepřemýšlela, jak je uživí, přála si jen, aby již nikdy nemusely poslouchat zvuky raket.

Riham nevlastnila žádný majetek, ani neměla peníze na pronajmutí domu. Musela se proto obrátit na rodinu zesnulého manžela. Když ji přišli navštívit humanitární pracovníci partnerské organizace Charity ČR, vyprávěla jim o útrapách obležení. Ceny se vyhouply příliš vysoko, nešlo sehnat ani základní potraviny, ovoce, zeleninu, pečivo či palivo. Rodině se nedostávalo jídlo a po několik dní zcela hladověli.   

Byť nyní také bydlí velmi blízko konfliktní oblasti, ocitají se ve větším bezpečí než v aleppské čtvrti Al-Zahra. „Mé děti se zde nebojí tolik jako předtím, kdy mě při každém přeletu raket tahaly za ruce do sklepa. Nyní to dělá jen ten nejmladší, pokud něco slyší během noci,“ popsala zlepšení Riham.

Kvůli tomu, jak malé má děti, si Riham nemůže dovolit opustit dům, nebo dokonce hledat práci. Připadá si proto často bezmocná, zejména když synové potřebují něco, co jim není schopná zajistit.

Humanitární pracovníci se během návštěvy snažili hovořit i s chlapci, ale nejstarší zrovna přebýval u svého strýce, nejmladší vůbec nemluvil a prostřední se bál a utíkal před nimi. Až když obdrželi nové oblečení, šlo v jejich tvářích číst velikou radost. Usmívali se a zářily jim oči.

Riham pracovníkům děkovala místo nich a přiznala, že sama by na oblečení neměla. „Jsem šťastná, když po letech utrpení zase vidím kapku radosti v očích mých dětí. To by bez Charity ČR nebylo možné,“ uzavřela svoje vyprávění.    

Jména v článku byla změněna kvůli bezpečnosti.

Aktivity Charity ČR v Damašku a severosyrské provincii Idleb finančně podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR v rámci humanitární pomoci poskytované do zahraničí.