19. dubna 2017 Sýrie

„Vzpomínky na Rakku ve mně zůstaly jen krásné“, tvrdí Syřanka Rabba

„Život ve městě Rakka býval dobrý. Měli jsme ovce, půdu a vodu. Poté, co začaly problémy s ISIS, jsme odešli do Damašku. Dokázali jsme to dřív, než uzavřeli cesty. Všechny vzpomínky na Rakku ve mně zůstaly jen krásné,“ líčí svůj příběh šedesátiletá Syřanka Rabba Lissa, matka šesti dětí a babička sedmi vnoučat.

„Za ISIS nestojí dobří lidé. Ukradli nám půdu, zabili lidi. Před naším odchodem žili obyvatelé Rakky bez práce a v neustálém strachu. Prodali jsme s manželem všechen majetek a odešli. Dům i pole už zcela podlehlo bombardování, ale za důležité považujeme, že se naše rodina ocitá v bezpečí.

Cesta do Damašku nám i dětem trvala tři nebo čtyři dny autobusem. Po příjezdu jsme si našli byt a manžel dokonce práci. Živí se jako stavební dělník a já uklízím schody. Za každý bytový dům dostanu kolem 50 syrských liber.  Za 700 syrských liber se dá koupit čočka a chleba.

Náš dům býval krásný, ale už z něj nic nezbylo. Kamkoliv jdu, snažím se udělat věci hezké. Hned po zabydlení se jsem pořídila látku a vyhrála si s ní po celé místnosti. Když budu muset odejít jinam, další domov také zkrášlím. Kdo chce čistý dům, musí si ho uklidit. Nezáleží na tom, jste-li bohatí nebo chudí. Když dům zvelebuji, cítím se šťastná a plná naděje. Uvolněná. Ale potom si stačí pomyslet, že nás něco zase může donutit odejít, a to mne skličuje.

Když dorazí na návštěvu náš syn, voják, jsem šťastná. Když ale odejde, hned se začnu strachovat. Bojím se, že ho zabijí. Pokud ale děti v pořádku žijí, bývám veselá. Člověk může pozbýt majetek nebo domov, ale může to vždycky získat zpět. Jen děti by se mi už nevrátily. Když však nad naší situací začnu moc přemýšlet, radost zpravidla odejde,“ uzavřela Rabba Lisa, jedna z příjemkyň poukázek na jídlo a další potřeby od Charity v Damašku.  

Dle příspěvku Patricka Nicholsona z Caritas Internationalis (text i foto ZDE).