Tři mladí lidé žijící na území Zambie se svěřili s tím, jak jim aktivity Charity ČR na podporu učňovského a podnikatelského vzdělávání v oblastech přesídlení Mayukwayukwa a Meheba změnily život. Všichni tři prošli učňovským kurzem a na základě vhodně sestaveného podnikatelského plánu získali od Charity ČR finanční půjčku do začátku vlastního podnikání.
Patricia Kalumbi
Sedmadvacetiletá Patricie původem z Angoly patří mezi absolventky učňovského kurzu krejčovství na učilišti v Solwezi v severozápadní provincii Zambie. Společně se svým manželem vychovává tři syny, a protože nemohla kvůli nedostatku financí dokončit střední školu, zažívala před nástupem na kurz těžkou finanční situaci. Přihlásila se na něj hned, jak se o této možnosti dozvěděla. Slibovala si nový impulz do ne příliš lehkého života.
Po šesti měsících strávených na učilišti Patricie stejně jako ostatní absolvovala měsíční školení, při němž se učila základy nezbytné pro malé podnikání. Po úspěšné žádosti získala od Charity ČR půjčku, díky níž si doma vybavila malou krejčovskou dílnu, kde nyní šije sukně, školní uniformy, košile a saka. A jak hledá zákazníky? „Vyvěsila jsem nějaké plakáty, aby lidé věděli, že jsem začala šít. Také když ušiji sukně nebo školní uniformy, chodím dům od domu a nabízím je po okolí,“ prozradila Patricie. Ačkoli sukně i uniformy šije v okolí více krejčích, jedině ona umí vyrobit módní sukně s vysokým pasem.
Patricia shledává, že se její život spolu se začátkem podnikání zlepšil. Ačkoliv si nevydělá mnoho, do rodinného rozpočtu má čím přispět, to předtím nemohla. V budoucnu by své zboží ráda nabízela i v městečku Manyama poblíž nedalekých měděných dolů.
Mukonda Malichi
Mukonda za sebou nemá lehkou minulost. Maminka mu umřela, když chodil do 3. třídy základní školy. Protože jeho prarodiče nemohli platit chlapci vzdělávání, do šesté třídy ho učili sami doma. Poté znovu nastoupil do školy, kterou hned v osmé třídě musel opustit kvůli onemocnění jeho mladšího bratra. Přes nákladnou léčbu nezbývalo na školné. Po dvou letech se Mukonda přihlásil do programu Charity ČR a jeho životní příběh se začal ubírat lepším směrem.
Mukondu narozeného v zambijském uprchlickém táboře Meheba rodině angolských uprchlíků jsme již dříve představili jako truhláře. Tehdy ještě studoval na učilišti v Solwezi a teprve snil o své budoucnosti. V rámci kurzu se naučil, jak zpracovávat dřevo i jak podnikat a psát podnikatelský plán. Charitě ČR se plán zalíbil, a tak jemu i dalším absolventům poskytla půjčku na malé podnikání. Mukonda si nakoupil nezbytné nářadí a materiál, díky čemuž mohl začít působit v dílně svého známého na hlavním trhu v Mehebě, kde na zakázku vyrábí například dřevěné stoly, židle, poličky nebo postele. Své zákazníky aktivně vyhledává mimo jiné i mezi těmi, kteří se v rámci programu lokální integrace stěhují do nových oblastí v Mehebě a staví tam domy, do nichž potřebují nábytek. Protože se ve škole naučil nalakovat dřevo, vypadají jeho výrobky lákavěji než jiné.
Mukonda říká, že se jeho finanční situace zásadně zlepšila v porovnání s obdobím, než se vyučil truhlářem. „Dříve jsem závisel na penězích, které jsem dostal za příležitostné práce na zahradách a polích v okolí. Teď jsem sám svým pánem a celkově víc vydělám,” říká. Vypomáhá nyní svým prarodičům a nakupuje do domácnosti potraviny i jiné věci denní potřeby. I přes dosavadní úspěchy nechce ustrnout. V budoucnu by si chtěl našetřit dostatek peněz, aby se mohl vrátit do školy a naučit se, jak zpracovávat kov. To by mu umožnilo rozšířit nabídku o další výrobky a odlišit se od ostatních truhlářů v okolí.
Shillan Kalala
Díky kurzu Charity ČR začala Shillan ve svých 23 letech podnikat v uprchlickém táboře v Mehebě. Žije zde se svou rodinou a provozuje malou krejčovskou dílnu, v níž na zakázku šije například šaty, sukně nebo jiné oděvy dle střihů na přání.
Shillan se vyučila v nedalekém městě Solwezi. Protože program na podporu bývalých uprchlíků zahrnuje i zambijské hostitele, i ona dostala příležitost se jej účastnit. Zatímco její spolužáci začali již v září 2014, ona se do výuky zapojila až v lednu 2015, kdy se uvolnilo jedno z míst. Přestože musela dohnat zbytek, společně s ostatními v dubnu kurz úspěšně dokončila, dokonce jako jedna ze studentek s nejlepšími výsledky. O dva měsíce později získala od Charity ČR půjčku na otevření malé domácí krejčovské dílny. Na začátku vyvěsila plakáty na silnici poblíž svého domu, aby lidé věděli, že začala šít. Jak je v Mehebě zvykem, obchází domy v okolí a lidem přímo nabízí své výrobky. Shillan říká, že její finanční situace je teď o poznání lepší než dříve, kdy neměla žádný příjem a plně závisela na své rodině.
Svěřila se i se svými plány do budoucna. „Chtěla bych v budoucnu koupit dva až tři šicí stroje, abych si mohla v Mehebě otevřít obchod a mít zaměstnance.“ Myslí si také, že by pro ni bylo výhodné se spojit s dalšími krejčími v okolí. Mohli by tak společně pracovat na větších zakázkách. Jak sama uznává, konkurence mezi krejčími je v Mehebě vysoká.
Aktivity Charity ČR v rámci programu na podporu lokální integrace bývalých angolských uprchlíků finančně podporuje Úřad OSN pro uprchlíky a Česká rozvojová agentura.