V dávných dobách žil uprostřed temného pralesa v Kongu šakal. Byl velký a silný a ostatní zvířata se ho bála. Každý večer za soumraku si vzal bambusový oštěp se zlatým hrotem a vydal se na lov.
Jednou v noci se měsíc díval z oblohy a všiml si, že šakal zase vyrazí na lov. Zanedlouho skolil dvě antilopy kudu a divoké prase. Měsíc mu úlovek záviděl a rozhodl se, že oštěp musí být jeho.
Následující noc šakal ulovil čtyři lesoně a spokojeně se vracel domů. Měsíc vystoupil zpoza mraku a sledoval, kam oštěp ukryje. Zahlédl proto, že si ho šakal dává za kredenc.
Další den zaklepala na šakalovy dveře sova. Ve skutečnosti to ale byl přestrojený měsíc. „Co chceš?“ vyptával se šakal.
„Prosím, pane, letím z velké dálky,“ povídá sova, „a tak tě chci poprosit, abys mě tu nechal přenocovat.“
„Tak dobře,“ souhlasil šakal.
Když pak v noci všechno utichlo, vzal měsíc oštěp ze skrýše a chtěl s ním utéct. Naneštěstí zakopl o velký buben a šakala to probudilo.
„Ať už jsi pryč, ty ničemo!“ vykřikl, když uviděl, co se stalo. Měsíc se vrátil domů na oblohu.
Další den se v přestrojení za kočku znovu vydal k šakalovu příbytku a zaklepal na dveře.
„Co chceš?“ ptal se šakal.
„Prosím, pane, běžím z velké dálky,“ odpověděla kočka, „a tak tě chci poprosit, abys mě tu nechal přenocovat.“
„Tak dobře,“ souhlasil šakal.
Když v noci všechno utichlo, měsíc znovu vzal oštěp. Jenže jak se s ním kradl ke dveřím, shodil kuchyňské hrnce. Rámus šakala zase probudil, takže okamžitě přiběhl, aby zjistil, co se děje.
„Druhá noc - a druhý zloděj!“ zavrčel šakal. „Zmiz a už se nevracej!“
Měsíc se tedy vrátil domů, ale řekl si, že to zkusí ještě jednou. Dalšího dne proto znovu zaklepal na šakalovy dveře, ale tentokrát bez přestrojení.
„Co chceš?“ zeptal se šakal nevrle jako obvykle.
„Na obloze je taková zima,“ povídá měsíc, „nech mě prosím přespat v jedné z těch tvých pohodlných postelí!“
Po předchozích zkušenostech se šakal zdráhal, ale návštěvníkovo zdvořilé vystupování ho nakonec obměkčilo, a tak souhlasil. Když v noci všechno ztichlo, vzal měsíc potřetí oštěp se zlatým hrotem. Podařilo se mu nepozorovaně vyjít z domu, ale na zahradě zakopl o kbelík. Šakal se probudil, ale tentokrát měsíc nedohonil: když přiběhl na dvůr, byl už měsíc vysoko na obloze.
Oštěp se zlatým hrotem měl kouzelnou moc, proto šakal míval na lovu úspěch. Bez jeho pomoci byl teď v koncích. Zhubl a zeslábl a jedinou potravou se mu staly zbytky po hodování jiných zvířat.
A tak od té doby šakal v noci vylezá na kopec a vyje na měsíc, aby mu oštěp vrátil.
Další zambijské pohádky
Jak na svět přišly opice
Kdysi dávno si lidé jednoho kmene postavili na mýtině hluboko v africké džungli chatrče a usadili se tam. V jedné z nich žil vyzáblý stařec a jeho stará vyzábla žena, kteří si neustále stěžovali, že jsou chudí a mají hlad. Sousedé se proto nad nimi často slitovali a pozvali je, aby se najedli s nimi, ale oni jim pokaždé něco tajně vzali a odnesli si to. Lidé z vesnice brzy začali podezírat právě tento pár z krádeží. Podezření se potvrdilo ve chvíli, kdy starci ukradli jednomu nemocnému muži kůžený vak plný ulit kauri.
Proč je obloha tak vysoko?
Podle starých zambijských pověstí připomínala kdysi obloha střechu nad světem lidí. Byla tak nízko, že na ni lidé mohli dosáhnout a dotknout se jí. Na některých místech vypadala jako strop proti komárům, pod níž v noci uléhali do postelí.
Bohové a duchové našich předků, kteří oblohu obývali, proto mohli poslouchat, jak se lidé pod nimi modlí, zpívají, hovoří i jak se hádají.
Obloha byla tak nízko, že lidé mohli s bohy rozmlouvat; bohové tak mohli plnit jejich přání nebo rychle urovnávat hádky a spory.
Čtvrtá kauri tykev
Čipila a Zongwe byli kamarádi. Chatrče s kouskem půdy měli hned vedle sebe a navzájem si pomáhali. Společně orali svá pole, seli, okopávali i sklízeli úrodu. Byli tak dobří přátelé, že jim lidé říkali Božská dvojčata.
Odlišné dítě
Tento příběh se odehrál před dávnými lety, kdy se občas na světě děly podivné věci. V jedné zemi plné spokojených lidí v té době žili manželé, kteří měli čtyři zdravé syny, ale toužili po děvčátku. Když se proto ženě mělo narodit páté dítě, doufali, že tentokrát to bude jiné a na svět přijde holčička. Ve dne v noci se spolu modlili a neustále opakovali ta samá slova: „Bože, prosíme tě, ať je to tentokrát jiné, ať je to tentokrát jiné...“