31. května 2021
Aktuality
I když soutěž Labyrint 2030 zaměřená na inovace v rozvojové spolupráci skončila, pět nejlepších týmů neschovalo své nápady do šuplíku. Naopak se snaží najít cesty, jak své projekty realizovat a pomoct lidem napříč Gruzií, Mongolskem i Zambií. Jedním z nich je i Pavel Ruzyak, filmař a nadšený pracovník s mládeží, který se do Labyrintu 2030 přihlásil s projektem filmového kroužku pro nevidomé v Gruzii. Za sebou už má i první návštěvu své cílové země, účast na tematické konferenci i setkání s misí Charity ČR.
Situace lidí s nějakým handicapem nebo zdravotním omezením není leckdy nejlepší ani ve vyspělých zemích. Snižování nerovností je tedy základním předpokladem, aby se všichni lidé na světě cítili bezpečně a mohli naplno využít svůj potenciál.
S tímto předpokladem se do soutěže Labyrint 2030 zaměřené na inovace v rozvojové spolupráci přihlásil i filmař a pracovník s mládeží Pavel. Pavel Ruzyak se filmu věnuje už od roku 2016, kdy ukončil studia na FAMU. V Česku už téměř rok vede filmový kroužek pro nevidomé děti a stejný nápad by chtěl přinést i do Gruzie, která se vyznačuje stále silnou tabuizací zdravotně handicapovaných lidí.
K nápadu ho přivedlo natáčení dokumentu o nevidomých dětech a jejich aktivitách ve výtvarné výchově. Podle Pavla se obrazy nevidomých dětí skoro vůbec neliší od těch se zrakem a šanci se vyjádřit by těmto dětem chtěl dát i jinou formou - pomocí filmu. Jak sám říká, jsou pokusy, jak dostat k nevidomému divákovi hotový film – třeba zvukové titulky, kde se popisuje, co se děje na plátně. Pavel však chce jít ještě dál a pokusit se zapojit nevidomého diváka do procesu tvorby.
O tom, jak nevidomí natáčí film a jaká byla jeho návštěva Gruzie, vypráví v rozhovoru.
Váš projekt už měl konzultaci i v místě svého potenciálního konání, v Gruzii. Jak vaše návštěva probíhala a jaké bylo setkání s misí Charity ČR?
Návštěva byla spojena s tematickou konferencí, která se v Gruzii zrovna konala. Jednání samotné pak proběhlo v inspirativním prostředí, kdy jsme projekt probrali a zkusili se na něj podívat z vícero úhlů. Setkání s misí bylo příjemné a zároveň věcné. Obě strany se snažily naleznout model, jak projekt brzo zavést, což bude znamenat praktický přínos pro místní komunitu.
Proč zrovna filmový kroužek pro nevidomé v Gruzii?
Gruzie spojuje velkou tradici kinematografie spolu s důležitými sociálními otázkami, které je potřeba nyní řešit. To vše je propojeno s místními přívětivými lidmi, kteří jsou otevřeni zkoušet nové věci a postupy. Tato různorodá kombinace dodává projektu bohaté zázemí, kdy může být projekt pro všechny zúčastněné prospěšný i zajímavý zároveň.
Jak nevidomí film vytváří?
Nevidomí lidé jsou zcela soběstační ve všech tvůrčích otázkách, není tedy důvodu, proč by nemohli vytvářet filmy. V otázkách, kdy film potřebuje zrak, používáme metodu takzvaného asistovaného natáčení – nevidomí lidé mají u sebe vidícího partnera, se kterým vedou dialog o tom, co a jak natočit, později případně které záběry sestříhat. Jsou to ale od počátku právě nevidomí lidé, kteří jsou tvůrci filmu a dělají veškerá kreativní rozhodnutí. Asistent je tu jako pomocná ruka, něco jako oči nevidomého, aby jim pomohl přes tvůrčí dialog v otázkách záběrování či střihu. Tvůrcem celého filmu je ale nevidomý člověk samotný.
Váš projekt má kromě uměleckého podtextu i velký sociální přínos. Co pro vás znamená pomoc ostatním a solidarita?
Pomoc ostatním a solidarita se mi čím dál více zdají jako neoddělitelná součást života každého člověka. Stejně jako my bychom nedokázali nic bez pomoci ostatních, tak musíme tuto pomoc nabízet těm, kteří ji potřebují. Pomáhat potřebným je pak dle mne ale daleko od pouhé povinnosti – je to především radost a přirozené chování člověka.
Jaká pro vás cesta Labyrintem 2030 byla?
Labyrint mne především přivedl k možnosti otevřít projekt i mimo ČR. Přemýšlení nad tím, jak by to fungovalo mimo české prostředí přineslo mnoho nových nápadů a více univerzální přístup, kdy jsem projekt musel vnímat již v mezinárodním a univerzálním kontextu. Vidět projekt takto zvenčí pak pomohlo vylepšit i samotnou podstatu kroužku.
Co s projektem plánujete dál?
Projekt právě připravuje svoji zahraniční cestu a doufám, že se nám společnými silami ho podaří dostat tam, kde je potřeba. Stejně tak doufám, že se touto cestou jen posílí základ celé myšlenky v ČR a ten se bude vylepšovat ve všech směrech, získá nové partnery a propojí nové lidi. Především pak doufám, že tento nápad v brzké době umožní nevidomým lidem vytvořit filmy, které pak společně uvidíme.
