29. března 2022 Aktuality

Příběh uprchlice: S dětmi jela 15 hodin v přeplněném vlaku bez jídla a pití

Victoria uprchla s dětmi z ukrajinského města Čerkasy. Do bezpečí jeli skoro den a půl, neměli jídlo ani pití. A když konečně dorazili do Polska, nevěděli, kam jít. Byli na úplně cizím místě. Naštěstí jim tu pomohl pracovník Charity. Čtěte celý příběh.

DARUJTE NA CHARITA PRO UKRAJINU

Doma už není bezpečno

Victoria Omaljinko pochází z města Čerkasy, které leží ve střední části Ukrajiny. Město je pěkné. Rozkládá se na břehu širokého Dněpru, tak širokého, že skoro nejde dohlédnout na druhý břeh. Řeka trochu připomíná moře. Okolo se dá procházet po plážích, zahrát si beachvolejbal nebo si dát něco k pití… Tedy, dalo se. Teď už v téhle oblasti není bezpečno. 

Victoria právě sedí ve stanu Charity v polském Přemyšlu, dvanáct kilometrů od hranice s vlastí. Tulí se k ní její tři děti – dvanáctiletý Vladislav a dvě desetileté holčičky Alina s Alisou.

Žena neustále kontroluje telefon. Wowa, manžel a táta, by se jim měl brzy ozvat. Je mu 37, pracuje v Polsku a jede je vyzvednout ze Štětína. Děti si zahřívají ruce hluboko v kapsách, je jim zima. Všichni jsou unavení. Cesta sem byla hrozně dlouhá, trvala 30 hodin. 

Victoria měla strach o děti i z cesty do neznáma 

První den války dopadly bomby na letiště vedle města Čerkasy. Victoria výbuchy slyšela. Nechtěla tomu uvěřit. Čekala pár dní, doufala, že konflikt brzy skončí a bude po všem. Každý den ale slyšela sirény. Helikoptéry jim létaly nad domem. Její kamarádi a známí odcházeli pryč. Victoria se bála o své děti, ale zároveň ji děsily těžkosti spojené s cestou.  

Pak už to prostě dál nesnesla. Klíčové pro ni bylo bezpečí dětí. Rozhodla se uprchnout k polské hranici. Bylo to jako jet do neznáma. Rodinu nejdřív kamarád odvezl na nejbližší vlakovou stanici. Měli štěstí a dostali se do vlaku. V kupé se ale tísnilo 20 lidí, chodby byly ucpané. Neměli skoro žádnou vodu, žádné jídlo. 

Trvalo 15 hodin, než tímhle vlakem dojeli do Lvova, ukrajinského města blízko hranic s Polskem. Dětem se během cesty podařilo usnout, ale Victoria zavřela oči jen na pár minut. Když konečně dorazili do Lvova, našli autobus, který by je měl dopravit na hranici. Tam stáli několik hodin. Byla jim zima. Čekali, až dostanou povolení k vjezdu do Polska. A dojeli do Přemyšlu. 

V Polsku našli útočiště ve stanu Charity 

Když dorazili do Polska, Victoria nevěděla, co má dělat. Potřebovala pro své děti najít bezpečné místo, než za nimi za pár hodin přijede manžel. Potkala našeho kolegu z Charity, který ji s dětmi zavedl do stanu. Přinesl jim jídlo a teplý čaj, děti dostaly nějaké z plyšáků, které Charitě poslali dárci.

„Pořád doufám, že válka brzy skončí a budeme se moct vrátit zpátky domů,“ říká Victoria. Strasti posledních pár dní jsou jí vidět na tváři. Sice se čas od času usměje, ale nezdá se, že by o svých slovech byla úplně přesvědčená. 

Darujte na sbírku na pomoc lidem, jako je Victoria. Děkujeme, že pomáháte s námi.  

 Přečtěte si také příběh Ludmilly, která utekla z Ukrajiny s tříměsíčním miminkem a pětiletými dvojčaty.