8. listopadu 2021
Aktuality
Česká senátorka Miluše Horská na svojí pracovní cestě po Gruzii navštívila i řadu míst, kde v Gruzii díky finanční podpoře českého státu pomáhá i Charita Česká republika. Podívala se, jak se žije lidem s postižením ve velkých ústavech v zemi a jak probíhá přechod od ústavní péče směrem ke komunitnímu bydlení rodinného stylu. Ve venkovských regionech se seznámila s podporou zaměstnanosti a tvorbou pracovních příležitostí. S Miluší Horskou jsme si povídali o tom, jak hodnotí spolupráci České republiky a Gruzie a práci Charity Česká republika v zemi.
Gruzie patří mezi prioritní země rozvojové spolupráce České republiky. Za posledních několik dní jste navštívila různé projekty, na kterých v rámci této spolupráce v Gruzii pracuje Charita Česká republika. Jak probíhající rozvojovou pomoc vnímáte?
Jsem upřímně nadšená. Jako dlouholetá senátorka se vyskytuji v politickém prostředí, kde často dochází k hádkám a sporům. Naopak tady v Gruzii vidím fungující a smysluplné partnerství, a to je skvělé.
Čím si vysvětlujete, že partnerství s Gruzií funguje tak efektivně?
Česká republika si vybrala zemi, která je nám blízká a máme společnou historii. Oba státy bývaly svým způsobem ruským satelitem, čehož důsledky pociťujeme dodnes. Gruzie pochopitelně kvůli okupovaným územím ještě mnohem víc. U nás zase máme potíže s proruským prezidentem. To jsou věci, které nás spojují. Osobně to vnímám i v rámci naší spolupráce. Jsme pro Gruzínce samozřejmě dárci, ale zároveň také partneři. I my se od nich můžeme ledacos přiučit a cítím, že jsou si vědomi, že jsme je nepřišli jen poučovat a kázat.
Osobně jste mohla vidět i způsob práce Charity a konkrétní poskytnutou pomoc. Jak je vnímáte?
Když vidím způsob, kterým Charita Česká republika i ostatní neziskovky pracují, jen mě to utvrzuje v tom, že je to velmi účelné a smysluplné. Je škoda, že se o zahraniční pomoci naší republiky tak málo ví. Mrzí mě, že se u nás neziskové organizace často hází do jednoho – špatného – pytle, a to i v politických kruzích.
Dá se s tím podle vás něco dělat?
Především si myslím, že by se naši běžní občané měli více dozvídat o české pomoci, které se lidem díky neziskovkám dostává. A nejde jen o přímou pomoc lidem v zemích, ve kterých české neziskové organizace působí, ale také o reputaci České republiky a její schopnosti pomáhat. Je nádherné vidět, že se skrze české neziskovky často rozhodnou pomáhat i rozvojové agentury jiných zemí a nebojí se jim svěřit svoje finanční prostředky. Umět zajistit efektivní a účelnou zahraniční pomoc je naše know-how a myslím si, že bychom o tom měli víc informovat a dávat to jako dobrý příklad. Dneska mnohdy marně hledáme příklady dobré praxe a tady se nám dějí přímo před našima očima.
Proč myslíte, že je se české rozvojové pomoci nedostává takové publicity? Alespoň ne mezi běžnými občany? Nejde spíš o nedostatek prestiže?
Doma si málo vážíme toho, co máme. Jsme bohatý národ a chybí nám zkušenost vyjet do zahraničí a vidět, v jakých podmínkách lidé žijí. Myslím, že je potřeba více pracovat na tom, jak zahraniční zkušenost například neziskových organizací lépe zprostředkovat těm, kterým chybí.
Tady v Gruzii je vidět velice funkční spolupráce České republiky a místních samospráv. Mám radost, když se projekty rozvojové pomoci daří uskutečňovat, a když se díky tomu mění životy jednotlivců i celé společnosti k lepšímu. Charita Česká republika a další neziskové organizace dělají reklamu celé České republice v době, kdy jsme na západ od nás vnímání s velkými otazníky.
Na své návštěvě jste měla příležitost vidět pozitivní změny, které se díky finanční podpoře České republiky v Gruzii odehrávají. Dá se do budoucna očekávat pokračování nastavené spolupráce?
S prací našich neziskových organizací v zahraničí mám zkušenosti, a tak jsem očekávala, že změny pozitivním směrem uvidím i v Gruzii. A upřímně, jsem nadšená. Zároveň vidím, že se Gruzínci na vše nevykašlou, když naše pomoc skončí. Opravdu chtějí změnit svoji společnost, a to mi přijde hodně zásadní. Jedna z věcí, ke které směřujeme, je i to, aby se Gruzie stala součástí Evropské unie. Díky důvěře, která je mezi námi nastavená, se můžeme stát jakýmisi průvodci, aby pro ně byla cesta co nejsnazší.
Jaké změny jsou podle vás nejzásadnější?
Je skvělé vidět trvalou udržitelnost projektů, které navíc podpořily státní proměny. Gruzie stojí před výzvou, jak se postarat o své nezaměstnané, vytvořit nové pracovní příležitosti a dostat je do práce. To je oblast, kde vidím opravdu velký potenciál propojení s našimi zkušenostmi. Těší mě i to, že společnost je na změny připravená a nikde nevnímám, že by se někdo změnám vzpouzet nebo je nechtěl.
Co se týká transformačních změn ve zdravotnictví, na kterých se podílí i Charita Česká republika, chápu, že je to pro řadu především starších lékařů náročné. Mnozí by šli nejspíš raději do důchodu, než se učili s počítači a moderními systémy. Ale není tomu tak a všichni se systémem statečně prokousávají. Těší mě, že v rámci naší pomoci jde o spolupráci a že jsou pro změny na gruzínské straně dveře otevřené. Je to výborná odezva pro nás, českou stranu, i pro vás, co tady projekty přímo uskutečňujete.
Co se vám v Gruzii nejvíc líbilo a s jakými pocity odjíždíte?
Víte, vždycky se dívám lidem do očí a tady se usmívají i děti s autismem, takže to je pro mě signál, že jsou tady dobří lidé, kteří mají vztah k sobě vzájemně a na prvním místě je lidskost. Gruzie je krásná země, rostou tady plodiny, které u nás ne, a je výjimečná i svojí historii, protože tady najdeme stavby z kultur mnoha národů a náboženství. Češi ji milují pro její přírodní krasy, jezdí sem do hor, za jídlem, takže rozhodne má co nabídnout a dá se na tom stavět průmysl i byznys.
Rozvojová spolupráce by měla být vlajkovou lodí české zahraniční politiky a je potřeba posilovat most mezi českými neziskovkami a rozvojovými zeměmi. Jsem nadšená z práce našich neziskovek a myslím, že v tomto oboru jsou české neziskovky opravdu jedinečné.
