14. listopadu 2014
Aktuality
Říká Kelly Schut, která přijela na Filipíny v lednu 2014 a která zde zastupuje Charitu Česká republika. Před rokem pracovala na charitních projektech v Indonésii. Na podzim 2013 se vrátila do svého rodného Nizozemí. Poté, co tajfun Haiyan zasáhl Filipíny, hledala Charita ČR projektového manažera pro tuto zemi. Kelly nabídka přijala a odjela na Filipíny. V následujícím rozhovoru popisuje své zkušenosti a charitní práci zejména na ostrově Samar.
Jaké byly Vaše první dojmy, když jste na Filipíny dorazila?
Pracuji pro Charitu ČR skoro čtyři roky. Začínala jsem v indonéské provincii Aceh. I tam stejně jako lidem loni na Filipínách zasáhla do života přírodní katastrofa. Šlo o tsunami v roce 2004. Zničila domy i zdroje příjmů, donutila lidi opustit své domovy, mnoho Indonésanů ztratilo své nejbližší. Opravdová tragédie. Osobně jsem do Acehu přijela až v roce 2011, což bylo asi šest let po tsunami.
Většina nevládních organizací už ze země odjela. Nové pevnější domy postavené těmito organizacemi byly rozptýleny po celé provincii. I silnice se postavily znovu a objevily se (nové) možnosti živobytí. Samozřejmě vzpomínky na tsunami byly pořád velmi živé. Lidé o ní stále mluvili. Pracovníci Charity ČR, klienti a příjemci pomoci, zástupci z vládní i místní správy. Všude jsem slýchala smutné příběhy a viděla pozůstatky po tsunami – vraky lodí zanechané na souši, zarostlá zemědělská pole, prázdné lovné rybníky.
Přijela jsem na Filipíny v lednu 2014, téměř tři měsíce po úderu tajfunu Haiyan. Může to znít divně, ale mnoho zpráv a příběhů, co jsem v Acehu slýchala, mi konečně došlo. Během prvních týdnů jsem jezdila po Taclobanu a byla překvapena tím, co jsem viděla. Celé rodiny žily ve stanech v evakuačních táborech, kde měly problémy s přístupem k vodě a kde se lidé snažili vrátit se zpět ke svému životu.
Měla jsem štěstí, že jsem mohla první tři měsíce strávit na ústředí Charity Filipíny/NASSA, odkud se koordinovala okamžitá charitní pomoc financovaná mezinárodní organizací Caritas Internationalis včetně Charity ČR. Prostřednictvím sítě diecézí a práce dobrovolníků dokázala NASSA dodat přístřešky, potravinové balíčky a základní vybavení domácnosti postiženým rodinám.
Nyní jste na Filipínách už téměř rok. Jak byste popsala vývoj pomoci lidem, které Haiyan zasáhl?
V červnu jsem se přestěhovala z města Cebu do obce Basey. Basey je jedna z těžce zasažených obcí provincie Samar. Charita ČR uzavřela partnerství s místním Diecézním centrem sociálních služeb. Je to pro mě opravdu zajímavá zkušenost. Bydlím ve třetím patře školy, bez tekoucí vody. Přesto mi to umožňuje být blíže k lidem, kterým pomáháme, i blíže k partnerovi projektu. Od listopadu 2013 se udělalo opravdu hodně, ale je potřeba pokračovat. Je třeba vynaložit úsilí na řešení problémů při hledání místa pro novou výstavbu, otázek spojených s vlastnictvím půdy, či řešit koordinaci práci všech zúčastněných stran.
Co se Charitě ČR na Filipínách zatím podařilo?
Charita se hned na začátku připojila k aktivitám Caritas Internationalis. Poskytla tehdy finanční prostředky na okamžitou pomoc. Po dobu tří měsíců jsem pracovala v kanceláři NASSA v Cebu. Z Indonésie přijel finanční manažer Charity ČR a zůstal šest týdnů, aby pomohl kolegům z NASSA připravit dokument zvaný krizová výzva (pozn. přehled, co je potřeba udělat a jaká je časová a finanční náročnost). V květnu 2014 uzavřela Charita po konzultaci s NASSA bilaterální vztah s Diecézním centrem sociálních služeb v Calbayogu. Společně jsme potom podpořili tři školy v obci Basey dodáním školního nábytku a vybavení, které tajfun odnesl.
V červnu 2014 začal projekt CROPS: Community Recovery of Principal agriculture Systems = Obnova společenství hlavních zemědělských systémů. Projekt pomáhá zemědělcům rýže a ženám získat zdroje příjmů z hospodaření na poli či na zahrádkách. Diecézní centrum dodalo a rozdalo semena a nástroje a také větší stroje, jako jsou traktory a stroje na plení. Důležitou součást projektu tvoří podpora vytvoření sdružení zemědělců sdružení a vzdělávání o udržitelném ekologickém zemědělství. Chceme podpořit místní zemědělce, aby se po Yolandě dostali zpět do „nového normálu“, jak říká ředitel Diecézního centra, otec César.
Jak můžeme prostřednictvím zavedení ekologického zemědělství pomoci zemědělcům přizpůsobit se změně klimatu a připravit je na rizika katastrof? Diecézní centrum podporuje rozmanité zemědělství tak, aby zemědělci nebyli závislí na pěstování jen jedné plodiny, když přijde nějaká pohroma. Podporuje „sezónu trvající školení", tedy školy probíhající od výsadby do prodeje. Projekt podpořily i Česká rozvojová agentura a Charita Rumunsko.
Na čem ještě Charita ČR spolupracuje?
Kromě Diecézního centra z Calbayogu pracujeme ve východním Samaru, konkrétně v obci Balangiga, kde je naším partnerem Charita Německo. Opět jde o projekt na podporu živobytí, zaměřeného rovněž na ekologické zemědělství. Pomáhá zemědělcům v Balangize zajistit si organický kompost. Podporujeme jejich zdejší sdružení zvané Sdružení velké milosti, které buduje závod na výrobu organického hnojiva a které bude zemědělce školit mj. o jeho využití.
Ještě bych zmínila, že jsme podpořili aktivity Charity Švýcarsko v severním Cebu. Spolupracuje tam s místním partnerem SNAF a pomáhají místním rodinám, aby pěstovali plodiny vhodné k prodeji, například kalamondin (tzv. „kyselý pomeranč“) a kurkuma. A propojují pěstitele s trhy či obchodními zástupci.
Jak podle Vás místní lidé či partneři pomoc Charity vnímají?
Charita Česká republika je jedním z mnoha dárců, která se snaží nabídnout podporu tajfunem zasaženým oblastem i místním lidem. Obecně je přítomnost mnoha neziskových organizací tady na Filipínách považována za velkou pomoc. Nicméně – jako mezinárodní společenství – máme povinnost neměnit zdejší systém. Jde spíše o koordinaci a hledání udržitelných iniciativ. Charita ČR má jako člen sítě Caritas Internationalis štěstí, protože můžeme sdílet zkušenosti a učit se od sebe navzájem.
Kdy myslíte, že Charita ČR bude moci Filipíny opustit?
V současné době jsme se zavázali pokračovat v podpoře vesnic a obyvatel zejména tady na Samaru. Spolu s Diecézním centrem z Calbayogu připravujeme jednoroční navazující projekt s pracovním názvem „Různorodé ekologické zemědělské systémy". Společně s dalšími partnery máme zájem na podpoře zemědělců i ve Východním Samaru. Přesný časový horizont se nyní nedá jednoznačně odhadnout.
