28. července 2021
Aktuality
Adéla Karlová je mladá studentka původem z Liberce, která se v červnu, když úspěšně odmaturovala a zakončila studium na mezinárodním gymnáziu, zapojila do Charity Česká republika jako stážistka. Působí v oddělení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce v komunikačním týmu. S Adélou jsme si povídali o tom, co ji vedlo k tomu věnovat letní prázdniny stáži právě v Charitě a jak se jí s námi pracuje.
Adélo, prázdniny mezi maturitou a zahájením studia na vysoké škole jsou jedny z nejdelších, a tak je studenti často využívají především k odpočinku a cestování. Proč sis zvolila něco jiného a vydala se na stáž?
Za měsíc odjíždím studovat na univerzitu do Anglie a chtěla jsem smysluplně využít čas mezi maturitou a nástupem na vysokou školu. Jednou bych ráda pracovala v neziskovém sektoru, a tak mi přišla možnost si tuhle práci vyzkoušet a nakouknout, jak neziskovky fungují, jako skvělý nápad. Zároveň jsem po skoro dvou letech „volna“ v souvislosti s pandemií už chtěla konečně začít zase něco dělat. Potřebovala jsem změnu a pocit, že něco opravdu dělám.
Je taky pravda, že to jde ruku v ruce s mým životním nastavením. Já jsem hodně aktivní, baví mě pracovat a rozvíjet se. Takováto zkušenost mi dá mnohem víc než ležet někde u moře. Aspoň já jsem o tom přesvědčená. Příležitostí odpočívat budu mít v životě ještě dost a až budu chtít, tak si odpočinu, ale teď mám pocit, že jsou pro můj život důležitější jiné věci.
Pokud vím, tak stáž v Charitě pro tebe není prvním neziskovým počinem.
To určitě ne, neziskové aktivity mě vždycky přitahovaly. I když jsem hodně aktivní a zapojuji se do řady činností, zdálo se mi, že nezištná práce pro druhé mi v mém repertoáru chybí. Na střední škole jsem tak rozjela neziskový projekt Charitlon.
Můžeš nám přiblížit, o co šlo?
Měli jsme nachystanou řadu fundraisingových aktivit včetně charitativního pětiboje a koncertu, vybrané peníze jsme plánovali použít na podporu dětí, které opouštějí dětské domovy. Řada z nich má problém se v běžném životě zorientovat, a tak jsme se rozhodli jim v tom pomoci a podpořit iniciativu „Pro lepší život“ Dětského domova v Horních Počernicích. Jde o sérii workshopů s tématy, jako je psaní životopisu, hledání práce nebo také jak se chovat asertivně, jak říct ne apod.
Podařilo se vám to nakonec i v době koronaviru?
Co se podařilo, bylo vybrat peníze, především od sponzorů. Samotný pětiboj, což mělo být vyvrcholením projektu, měl proběhnout v květnu 2020, což nebylo kvůli koronaviru možné. Akci jsme tedy o rok odložili, jenže situace nebyla ani tehdy příznivá, a tak jsme nakonec získané peníze věnovali nadaci, která s dětmi z dětských domovů pracuje. V průběhu pandemie jsem se pak zapojila do dobrovolné distribuce výtvarných potřeb do školek pro děti pracovníků v první linii na Liberecku.
Na stáž je možné se vydat do velké řady firem i neziskových organizací. Proč sis vybrala právě Charitu resp. její oddělení zahraniční pomoci?
Na gymnáziu jsem studovala v angličtině a hledala jsem tedy nějakou stáž, kde bych tenhle jazyk mohla používat při každodenní práci a komunikaci. Takových organizací je samozřejmě víc, ale v Charitě jsem si hodně sedla s komunikačním týmem, do kterého jsem nakonec na stáž nastoupila, a taky mi vyhovovala velká flexibilita. Jak časová, kdy mohu pracovat podle svých potřeb, a taky co se týče obsahu práce.
Líbí se mi, že se na všem předem domlouváme, včetně toho, co budu dělat, co bych se chtěla naučit a vyzkoušet si. Sice se ode mě hodně očekává, ale na druhou stranu jsem součástí týmu a stáž si mohu do velké míry utvářet dle svých potřeb a kombinovat ji i s věcmi mimo Charitu. Oceňuji taky to, že má Charita mise v různých zemích světa, a já se tak mohu alespoň virtuálně podívat třeba do Mongolska nebo do Zambie.
Můžeš nám trochu víc přiblížit, co přesně v Charitě děláš?
Asi nejvíc času věnuju psaní článků, pak jsem začala dělat rozhovory se zaměstnanci Charity u nás i v zahraničí. Před nedávnem jsem například připravila rozhovor s naší projektovou manažerkou z Mongolska, což bylo super, protože jsem mohla poznat i někoho mimo hlavní pražskou kancelář. Potom hodně překládám z i do angličtiny. Moje další velká agenda je Instagram, na kterém pracuju s kolegyní.
Jak se ti v Charitě pracuje? Kdybys někdy znovu dostala příležitost u nás pracovat, přijala bys ji?
Tím, že jsem převážně na home office, tak mi vyhovuje úplně všechno. Ale chodím ráda i do kanceláře, kde panuje fajn atmosféra a když něco potřebuju, tak se mi každý snaží pomoct. Práce samotná mi taky fakt sedne, jak obsahově, tak i co se týče lidí, které tady potkávám.
Takže se dá říct, že stáž splnila tvoje očekávání?
Určitě ano. Musím přiznat, že nakonec jde o mnohem víc práce, než jsem si představovala, což ale není špatně. Brala jsem to jako náplň pro chvíle, kdy se budu nudit, ale nakonec se práci pro Charitu věnuju i jindy, kdy jsem třeba mohla mít jiný program. Vnímám to ale pozitivně, protože se mi díky tomu podařilo do práce víc proniknout a mít trochu větší vliv na to, co pro Charitu píšu a dělám.
Tohle je trochu klišé otázka, ale co ti stáž přinesla do dalšího života? Co ses naučila?
Třeba poznávat vlajky různých států. Ale teď vážně. Mám pocit, že jsem se dost rozvinula, co se týče psaní. Ve škole nás hodně nutili do analytických studií a odborných věcí, tady musím víc přemýšlet o tom, co chce čtenář číst, aby ho to bavilo, takže jsem se dost posunula v publicistickém psaní. A pak vnímám hodně přínosně samotný fakt, že můžu poměrně intenzivně pracovat v nezisku, dělat co mě baví a pomáhat lidem. Mám z toho skvělý pocit a lepší karmu.
Pomáhat druhým nepochybně zvyšuje karmu a přináší dobrý pocit, řada studentů ale raději o prázdninách sáhne po placené brigádě. Jak vnímají to, že ses rozhodla nezištně pomáhat, tvoji spolužáci, kamarádi, rodiče.
Moji rodiče jsou hodně úspěšní v tom, co dělají, a odmalinka mě také motivují k tomu, abych byla úspěšná. Takže ti mě v takovýchto aktivitách podporují. Často říkají, že jaké si to uděláš, takové to máš. A já to vnímám obdobně. Moji nejbližší kamarádi mě do určité míry obdivují, že se jen neflákám, ale dělám něco smysluplného. Někteří mě ale asi berou trochu jako podivína.
My tě jako podivína určitě nebereme a moc děkujeme za rozhovor i to, že věnuješ svoje prázdniny pomoci v Charitě.
Moc díky a hodně zdaru na studiích v Británii!
