Joper Conarco pracuje v Diecézním centru sociálních služeb v Calbayogu od roku 2006, kde začínal jako dobrovolník. Brzy dostal příležitost získat možnost vzdělat se v oblasti udržitelného zemědělství. Chtěl na ostrově Samar pomáhat místním rybářům či farmářům. Tehdy netušil, jak moc budou jeho znalosti potřeba poté, co i ostrov Samar zasáhl tajfun Haiyan.
„Lidé na Samaru se stávají buď rybáři nebo pěstují různé plodiny. Míra chudoby je v naší provincii vysoká. Není nic jiného, co by tady mohli dělat."
Po skončení svého dvouletého výcviku se Joper stal zemědělským koordinátorem Diecézního centra. Odpovídal za projekty v oblastech akvakultury, zemědělsko-lesnických a zemědělství. Práce ho velmi těšila a rád pracoval se zemědělci i zástupci místních samospráv v celé provincii Samar.
Když Filipíny zasáhl tajfun Haiyan, pracoval Joper zrovna mimo zasažené oblasti. „Bylo velmi obtížné získat zprávy na situaci v obcích Basey a Marabut. Všechny komunikační kanály se přerušily. Vycházeli jsme jen z příběhů a informací od těch, kdo byli schopni získat nějaké zprávy z mezinárodních zpravodajských kanálů."
Joperovi byla přidělena koordinace pomoci zasaženým lidem. Centrum v Calbayogu se pokoušelo zajistit, balení dodávané materiální pomoci a dopravit vše do postižených oblastí. „Měli jsme štěstí, že zde máme síť dobrovolníků pracujících na farnostech. Předávali jsem zásilky farnostem a ty potom vytvářely další balíčky a ujišťovaly se, že lidé pomoc dostali,“ popisuje Joper situaci těsně po tajfunu Haiyan.
„Nebyl to vždy snadný úkol," pokračuje Joper. „Bylo tam tolik lidí, kteří potřebovali pomoc. Museli jsme zajistit, aby bylo rozdávání dostatečné a spravedlivé. Přitom jsme se ocitli pod extrémním časovým tlakem."
Následuje přehled místní okamžité pomoci poskytnuté Diecézním centrem sociálních služeb v Calbayogu ve spolupráci s Caritas Internationalis v prosinci 2013 až březnu 2014:
- 1 100 rodin dostalo přímé dodávky potravinářských balíčků, z toho 808 v obci Basey a 292 v obci Marabut
- nepotravinové a hygienické balíčky se dostaly do 4 000 rodin
- 2 500 rodin dostalo finanční prostředky bez jakýchkoliv podmínek, aby oživily místní ekonomiku, rozšířily a zajistily různorodé požadavky na potraviny, další prostředky získaly na podporu svého živobytí také rodiny s dětmi
- začal program podporující zajištění živobytí a zaměřený na obnovení přístupu ke zdrojům potravin, které tajfun zničil. Zahrnoval mj. poskytnutí nástrojů a zařízení pro lovení ryb 34 rodinám žijícím na pobřeží. 3 146 rodin pracujících v zemědělství získalo semena, sazenice a zemědělské nářadí. 70 rodin ve vnitrozemí dostalo drobné domácí zvířectvo (např. drůbež).
Od dubna 2014 se Diecézní centrum zaměřilo na činnosti obnovy, což znamenalo usilovat o rozšíření pomoci na celou provincii Samar. Slogan Centra proto zní „Znovu vybudovat lepší Samar".
Joper byl požádán, aby se v červenci stal projektovým manažerem pro program CROPS – anglicky zvaného Community Recovery of Principal agriculture Systems neboli Komunitní obnova hlavních zemědělských systémů. Na projektových aktivitách se podílí i Charita ČR. Pomoc směřuje k rodinám. Dochází k obnově a zlepšení jejich možností v zemědělství. Získávají ztracené zemědělské nářadí a stroje. Farmáři navíc absolvují týdenní školení o technikách ekologického zemědělství.
„Ekologické zemědělství je v dnešní době velmi důležité," říká Joper. „Pracujeme s pěstiteli rýže. Jejich obvyklé zemědělské metody přispívají ke změně klimatu, neboť hodně používají chemické látky a další externí vstupy. Protože změna klimatu a další rizika představují pro místní obyvatele různá nebezpečí v podobě přírodních katastrof, snažíme se přimět farmáře, aby používali tradiční odrůdy osiva, používali méně chemikálií a nepřetěžovali přírodní zdroje (například vodu). Zajišťujeme praktická školení, experimentujeme s osivy místních odrůd, učíme je o různých metodách výsadby i o škůdcích/chorobách. Zemědělci jsou velmi šťastní. Nikdy předtím o těchto technikách neslyšeli!"
Joper dále pokračuje: „Další důležitou součástí našich aktivit je podpořit vznik a fungování sdružení zemědělců. Až když jsou organizováni, se mohou spolehnout na podporu od jiných (státních) zúčastněných subjektů. Farmáři obvykle neznají svá práva a různé podpůrné programy."
Z určitého pohledu přinesl podle Jopera tajfun pro lidi na Samaru i něco pozitivního. „Před Haiyanem měly samarské obce jen malou nebo vůbec žádnou podporu. Právě teď se však mezinárodní společenství zavázalo pomoci. To je pro nás možnost udělat velký krok vpřed," říká Joper. Dále zmiňuje, že se mj. i díky spolupráci s Charitou ČR mnoho naučil: „Pomohla mi naplánovat si práci a dlouhodobější strategie."
Projekt CROPS bude pokračovat do prosince 2014. Už nyní Diecézní centrum a Charita Česká republika plánují, jak i nadále místní zemědělské sdružení podporovat v následujícím roce. Pracují s farmáři a skupinami žen v obcích Basey obce a Marabut. Jedním ze záměrů je zavést tzv. intenzifikaci rýži, kterou Charita ČR aktivně a úspěšně pomáhala zavést v Indonésii, v oblasti Aceh. „Naučíme zemědělce zasadit rýži tak, aby použili méně semen, méně chemikálií a současně zvýšili svou úrodu," popisuje základ metody Joper.
Kromě Charity ČR spolupracuje Diecézní centrum také s Charitou Německo, Charitou Filipíny (NASSA) a organizací Caritas Internationalis, sdružující jednotlivé národní Charity z celého světa. Obecně se zaměřuje na výstavbu či opravu domů, snižování rizik katastrof a obnovu mořských zdrojů. Centrum se snaží mít jednu společnou strategii pro pomoc postiženým komunitám a opravdu znovu vybudovat lepší Samar. „Samozřejmě směřující k pomoci chudým," říká otec Cesar, ředitel Diecézního centra.